„Co si myslí ostatní, už mě netrápí,“ říká závodnice

Jak se z vás stala servisní poradkyně?

Mezi auty se pohybuji od dětství. Táta vlastnil malý autoservis a já vždycky poletovala po dílně. Jen by mě nenapadlo, že se ve stejném oboru usadím. Hned v prvním zaměstnání jsem ale začala prodávat auta a bavilo mě to. Pak se naskytla příležitost jít trochu techničtější cestou ve společnosti Auto Branka, což je autorizovaný partner značky Škoda, a tak jsem to zkusila.

Co všechno tato techničtější pozice obnáší?

Přijímám a vyřizuji zakázky na pravidelný servis i opravy vozů. Jsem první kontaktní osoba pro zákazníky – s klienty nejprve proberu, jak se auto chová a co se porouchalo. V případě potřeby se s nimi jedu projet, abych získala jasnější představu o závadě. Následně zprostředkuji opravu či jiné vhodné řešení a po celou dobu zůstávám se zákazníkem v kontaktu. Současně zpracovávám záruky a prodloužené záruky, kde komunikuji napřímo se Škoda Auto. Jedná se o situace, kdy se kvůli výrobní vadě nějaký komponent rozbije. Náklady na takovou opravu či výměnu dílů kryje právě garance.

Zmiňujete, že příčinu poruchy dokážete celkem přesně odhalit sama. Prošla jste nějakým zaškolením?

Určitě, to jen tak neokoukáte. Škoda Auto systematicky pořádá různá online a prezenční školení. Každý má současně nastavený vlastní plán vzdělávání, který je nutný splnit, a na konci složí certifikaci. Pravidelně procházíme rekvalifikací, protože oblast auto moto se posouvá rychle kupředu a člověk potřebuje být neustále v obraze. Dvakrát ročně se také účastním konference, kde se bavíme o problémech a jejich nápravě – objeví se například specifická závada u konkrétního typu vozu. S touto informací, respektive řešením pak mohu na pobočce nakládat, pokud přijde klient se stejnou chybou.

Asi se najdou tací, kteří si řeknou, že na takové místo se žena nehodí. Jak na vás lidé reagují?

Obecně se setkávám se dvěma přístupy. Především ženy ocení, když problém mohou řešit se mnou. Cítí se uvolněně, jsou rády za vstřícný přístup a pochopení. Nemusí se obávat nevhodných komentářů či zlehčování, což se někdy prostě děje. Mám ale převážně mužské zákazníky, kteří si za mnou chodí i jen tak pro radu, což je hrozně povzbuzující.

Samozřejmě se ale nevyhnu situacím, kdy mým schopnostem klient nedůvěřuje. Je přesvědčený o své pravdě, přestože mu vysvětluji, že by chyba mohla být jinde. Když se můj názor potvrdí, nijak to nekomentuje. Někdy ta komunikace může být náročnější, ale já jsem veselá, mám ráda lidi a vše okolo aut. Každopádně si nemyslím, že je to práce pro každého, musíte mít trošku přehled o autech, a u žen to ještě vyžaduje větší sebedůvěru.

Jak se naopak vám pracuje v převážně mužském prostředí?

Já to tak nevnímám. Už v prvním zaměstnání jsem byla obklopena hlavně mužskými kolegy a zákazníky. A když jsem nastupovala do dealerství Auto Branka, nebylo to do úplně neznámého kolektivu. Naše vztahy jsou přátelské, což je pro mě priorita. A kluci mě respektují.

Vás auta provázejí i v soukromém životě. Jezdíte závody do vrchu. O co jde?

Jednoduše – postavíte se na start a musíte co nejrychleji vyjet několikakilometrový kopec. V tu chvíli je trať uzavřena běžnému provozu, ale v předcházejících dnech si ji můžete projet. Lidé si tyto závody pletou s rallye, kdy jezdíte ve dvojici řidič – navigátor. Tady jste sami za sebe a jezdí muži i ženy dohromady.

Jak jste se k závodění dostala?

Jsem pro každou srandu, a když jsme s kamarády zjistili, že se o vesnici dál konají závody do kopce, chtěli jsme to vidět. A pak samozřejmě i zkusit. Podmínkou je mít řidičský průkaz, jinak hraje hlavní roli auto. Začínali jsme před čtyřmi lety na hobby závodech, poté jsme postupně přecházeli na vyšší level. Nikdy bych nevěřila, že to zajde až tak daleko. Závodila jsem pod Autoklubem ČR, což je asi to nejvíc, co v Česku jde. S tím se pojí větší nároky na parametry auta a jeho bezpečnostní prvky. Řidiči a řidičky nosí speciální boty a spodní prádlo, na vše dohlíží techničtí komisaři, dodržujete přísnější pravidla a jezdíte lepší tratě.

Aktuálně řídím závodní vůz Suzuki Swift – to už kvůli svým úpravám nemůže ani na silnici. Koneckonců by stejně nikam nedojelo, protože má malou nádrž.

Jaká na soutěžích panuje atmosféra?

Úžasná, i když bez určité rivality se to samozřejmě neobejde. Hlavně pokud muže porazí žena. Jinak se ale fandí a žije to tam.

Takže už jste pár ocenění získala.

Ano, několikrát jsem vyhrála. Ale je to hlavně koníček. Všechno si platíte sami nebo skrze sponzory a finanční ocenění v tomto sportu zatím není.

Co nějaké karamboly?

Bourala jsem dvakrát. Poprvé v dešti – jela jsem rychleji, než bych měla. Nedobrzdila jsem zatáčku a následoval čelní náraz. Auto bylo na odpis. Překousla jsem si jazyk na tři stehy, ale bez bezpečnostních prvků a speciální sedačky by to nejspíš dopadlo hůř. Odvezla mě rychlá a asi po hodině jsem se vrátila a stihla dojet závod.

U druhé nehody jsem přeletěla metrový příkop. To nebylo tak dávno, už jsem měla vylepšené auto. Takový skelet na kolech, spíš plastový než plechový, bez posilovače řízení. Byli jsme testovat na okruhu, pár závodů jsem s tím předtím v pořádku odjezdila. Ten den jsem však ve vyšší rychlosti posilovač neutáhla. Tyhle věci se dějí. Teď si kvůli zdravotním obtížím dávám pauzu, ale už se těším, až se za volant zase vrátím.