„Rozřízli mě napůl, vzali mi dítě a dali mi ho, až když jim to přišlo vhodné.“ Císařský řez není light verze porodu
Císařský řez může zachránit život, přinést úlevu i krásný porodní zážitek. Zároveň ale může znamenat dlouhé zotavování, ztrátu pocitu kontroly a psychické trauma. Ženy, které mají zkušenost s porodem císařským řezem, popisují, co jim tato zkušenost vzala a dala, jak proměnila jejich vztah k vlastnímu tělu a jaké informace jim chyběly. Jejich příběhy připomínají, že i tento způsob příchodu na svět si zaslouží respekt, citlivou péči a dostatek prostoru pro hojení těla i duše.
Není to jen medicínský zákrok. Je to porod, který může ženu hluboce proměnit – a jeho následkem nemusí být jen zahojená jizva na břiše. Právě na tuto zkušenost upozorňuje umělecký projekt Císařovny Petry Jandy (výstava je od 12. října do poloviny prosince k vidění v pražské galerii Artwall). Na fotografiích jsou jizvy žen po císařském řezu lemované květinami, listy a dalšími přírodninami – každá z žen si sama vytvořila věneček, který symbolicky vypráví její porodní příběh.
„Chtěla jsem se cítit jako rodička, jako matka, ne jenom jako pacientka,“ říká autorka projektu Petra Janda, která má za sebou dva císařské řezy. První v ní zanechal pocit bezmoci, s nímž se vyrovnávala několik let. Vadilo jí, že o kontaktu s dítětem rozhodovala pravidla systému, nikoli potřeby čerstvé matky. Druhý porod se snažila co nejvíce ovlivnit, předem komunikovala svá přání a bojovala za to, aby mohla být s miminkem co nejdříve. Přesto ji vyčerpalo neustálé vyjednávání o tom, co považovala za samozřejmé: možnost být se svým dítětem a prožívat porod s respektem a láskou.
Zkušenosti ostatních žen ukazují, že žádný univerzální příběh císařského řezu neexistuje. Pro Annu F. se jizva stala „vítězným obloukem“ a připomínkou náročné cesty k vytouženému dítěti. Helena Č. naopak po komplikovaném císařském řezu dlouho bojovala s bolestí a velmi pomalým hojením. Anna D. zase popisuje, jak dlouho po operaci jí chyběla citlivost v okolí jizvy: „Půl roku jsem měla pocit, že střed mého těla tam není.“ Všechny tyto zkušenosti mají jedno společné: tělo potřebuje čas, péči a respekt – a psychické následky porodu si zaslouží stejnou pozornost jako ty fyzické.
„Věřte mi, že břicho rozřízlé skrze sedm vrstev není light verze,“ říká Anna. Ženy v anketě mluví o bolesti, necitlivosti, náročném zotavování i o chvílích, kdy jim chyběly informace a možnost rozhodovat o tom, co se s nimi a jejich dítětem děje. Zároveň popisují sílu, vděčnost a nové přijetí vlastního těla. Co by si přály vědět ještě před porodem? Jak lze pečovat o jizvu a proč může být důležité nezanedbat ani tu, kterou není vidět? O tom všem otevřeně mluví ženy v anketě na Heroine.cz.
