Ewa Farna: O respektu k tělu, o zneužívání víry a hudbě s názorem
Ewa Farna natočila svoji pátou studiovou desku a zraje v ní jak hudebně, tak jako osobnost. Nezpívá o jednoduché lásce ke svému tělu, ale o respektu k tělům všech a k jejich příběhům. Zeptali jsme se i na to, jak coby Polka žijící v Čechách vnímá to, co se aktuálně v Polsku děje kvůli tlaku protipotratové politiky. „Děsí mě, co všechno se ještě bude muset stát, aby lidi tam prozřeli,“ říká v otevřeném rozhovoru.
V Polsku je aktuálně ženské tělo v centru dění, tím mám na mysli hlavně tamější situaci kolem protipotratové politiky. Jak to vnímáte z pozice věřícího člověka, který navíc o těle a tělesnosti zpívá?
Ano, jsem věřící, ale to, co se děje v Polsku, se s mými hodnotami neshoduje. Odděluji instituci kostela a především její zneužívání ve prospěch politické moci od čistoty víry, víra je pro mě krásný duchovní svět, který je potřeba umět chápat srdcem. Přijde mi ale, že je často úplně špatně interpretovaný a zneužívaný lidmi, který si skrz něj řeší nějaké své osobní zájmy a opodstatňují je ve jménu Boha, což mě strašlivě štve. Kdysi jsem k tomu viděla trefný nápis: Fighting for peace is like f*cking for virginity. (Bojovat za mír je jako š*kat za panenství – pozn. red.) A podobně to vnímám i se zneužíváním věřících Poláků.
Jeden z těch nejhorších návrhů naštěstí neprošel Senátem, ale úplně těsně, a já si říkám, vždyť je to jak ve středověku! Pak mě o to víc štve, že cítím, že i já se z toho mám nějak zpovídat jen proto, že jsem věřící a Polka v Čechách a jsem s těmi lidmi hozená do jednoho pytle.
