Řídit rodinu jako stát. Pro Babiše jsou ženy dělohy na výrobu dětí

Dělohy a politika
Stanislav Biler
| 26. 5. 2020 | 34 komentářů | 12 673
Řídit rodinu jako stát. Pro Babiše jsou ženy dělohy na výrobu dětí
Zdroj: Shutterstock

Současná medicína je na tak vysoké úrovni, že i muži v pokročilém věku mohou zastávat vysoké funkce a udílet z nich tolik potřebné rady všem okolo. Ženám zvláště.

Podle premiéra Andreje Babiše je z hlediska naší země nevýhodné, když ženy rodí v pokročilém věku – okolo 30! – protože dítě takovou starší (!) matku duševně a psychicky vyčerpává, ta nemá více dětí, a to je pro naši zemi nevýhodné. Výhodné by naopak bylo, kdyby ženy začaly rodit okolo 24 let. Prý je proto třeba v tomto ženy podporovat všemi možnými nástroji. Jak napsala Kateřina Kňapová, Babiš „k ženám přistupuje jako k lince na toastový chleba, nebo dobytku, co je potřeba ‚rozrodit‘“. O tom, v kolika letech by děti měli mít muži nebo jak moc by měli participovat na péči o děti a domácnost, nepadlo jako obvykle ani slovo.

Ekonomická nejistota rodinnou idylu s ženou polykající sedativa a zavřenou v domácnosti rychle rozvrátila.

Do tradičního světa, kdy rodinu netvořili jen žena, muž a děti, ale celý okruh příbuzenstva, se asi dobrovolně nevrátíme. Za tradiční rodinu je dnes zcela netradičně vydáván pár tvořený mužem a ženou a jejich dětmi. Tato idyla byla schopná (na Západě) přežívat několik desetiletí, během kterých byla žena zcela podřízena muži, zůstávala v domácnosti, a muž vydělával dostatek peněz, aby rodinu zabezpečil. V rozsáhlém textu nazvaném „nukleární rodina byla chybou“ David Brooks ukazuje, že tento model ve Spojených státech úspěšně existoval jen pár poválečných dekád, než ho rozmetal ekonomický pokles, ztráta vyhlídek na neustálý růst výdělku a životní úrovně. Ekonomická nejistota rodinnou idylu s ženou polykající sedativa a zavřenou v domácnosti rychle rozvrátila.

Širší rodina zmizela a stát ji nenahradil

Ve skutečně „tradičním“ světě rozvětvených rodin tvořilo široké příbuzenstvo záchrannou síť. Zafungovalo, když se biologičtí rodiče ocitli v ekonomických nesnázích nebo jeden z nich odešel či zemřel. V poválečném světě měl tuto roli hrát sociální stát se sítí jeslí, školek, škol, družin a finančních dávek, které rodičům pomáhají překlenout obtížná období. Pokud tuto roli neplní, pak se rodiče i potenciální rodiče ocitají v nejistotě. Pokud se v takové situaci ocitnou, je nezodpovědné pořizovat si dítě. Zodpovědné je tuto volbu zavrhnout nebo odsunout co nejdál, až se situace vyjasní.

Heroine má newsletter!

Shutterstock

Chcete pravidelně dostávat tipy na chytré čtení? Přihlaste se k odběru newsletteru Heroine! Naše šéfredaktorka Anna Urbanová do něj každý týden vybírá zajímavé články, analýzy, postřehy i kulturní tipy nejen z našeho webu, ale i spousty dalších českých a zahraničních médií.

Rozvětvené rodiny dnes nemáme mimochodem také proto, že stát potřebuje flexibilní pracovní sílu, která nakluše tam, kde je zrovna potřeba. Službu, kterou dřív zastávali prarodiče a širší příbuzenstvo, si dnes movití rodiče mohou koupit v podobě chův nebo soukromých školek a jeslí. Chudí rodiče jsou ale na všechno sami – a ještě jsou odsuzováni, pokud to nezvládají. Každý má za sebe přece odpovídat sám! Jako bychom si snad mohli vybrat, že se narodíme do světa, ve kterém dominují tato sobecká pravidla.

Mít dítě je závazek na několik desetiletí a k něčemu takovému je potřeba stabilní a přehledná budoucnost. Jistota, že když se cokoli stane, nezůstanete v tom sami. Stát nemá co lidem říkat, kdy a kolik mají mít dětí, ale může a má jim poskytnout potřebné zázemí. A to je věc, ve které český stát selhává.

Děti se nevyrábějí v reaktorech

Stále platí, že většina péče o děti a domácnost zůstává na ženách. Mateřství vyřazuje ženy na dlouhou dobu z pracovního trhu, což je handicap, který už například ve výši platu po zbytek života nedoženou. Ze stejného důvodu mají také ve stáří nižší důchody. Manželství vznikají a zanikají, některé ženy jsou od počátku svobodnými matkami a rodiny zakládají lidé se shodným pohlavím, protože život je už prostě takový.

Aby člověk s dětmi mohl do práce, musí se o jeho děti někdo a někde postarat.

Většina prvorozených dětí se rodí mimo manželství. Většina manželství se dříve či později rozvede. V případě rozpadu páru zůstávají děti obvykle v péči matky, muž má platit alimenty – ale pokud tak nečiní, má žena smůlu. Má nižší plat a na starost dítě či více dětí, a to je všechno. Dodnes nemáme zákon o zálohovém výživném – tedy nástroji, který zajistí, aby stát platil ženě výživné za muže a sám pak peníze po otci dětí vymáhal. Aktuální návrh počítá se stropem 3000 korun měsíčně. To ale není částka, která by zajistila pečující osobě důstojný život. Je to pouhá almužna.

Aby mohl člověk vést alespoň přiměřeně důstojný život, musí chodit do práce. Aby člověk s dětmi mohl do práce, musí se o jeho děti někdo a někde postarat. Síť dostupných jeslí a školek pro nejmenší děti však nemáme. Zato máme sliby a prohlášení, že jsou děti naší budoucností a vládní prioritou. Tvrdí to každá vláda, ale reálně vláda lije peníze do stavby dálnic a budování jaderných reaktorů. Děti mají smůlu. Vyleze snad z reaktoru armáda dětí, které stát prý tak naléhavě potřebuje?

A ještě nekončíme. Aby mohl člověk vychovávat děti, musí někde bydlet. Ale dostupné bydlení neexistuje. Podpora nájemního bydlení už vůbec ne. Práce je ve městech, ale byty ve městech si koupili spekulanti s bydlením. Řešení nikdo ani nehledá. Trh má vyřešit vše sám a trh děti k ničemu nepotřebuje.

Řídit stát jako rozvrácenou rodinu

Když stát říká, že je pro něj podpora rodin s dětmi prioritou, lže. Každá žena, která se v České republice rozhodne otěhotnět, podstupuje celoživotní hazard. Po celý život ji čekají horší kariérní vyhlídky, horší práce, méně peněz a neustálé ohrožení chudobou. V případě jakékoliv krize může od státu očekávat leda dobrou radu, co všechno dělá špatně a co by měla dělat jinak.

Je neuvěřitelná drzost, že si premiér dovoluje říkat ženám, v kolika letech by měly mít děti a od kolika let už jsou staré a vyčerpané. Sám je premiérem staré a vyčerpané země, obklopen diletanty neschopnými uvažovat v horizontu delším, než je volební období. Řídí zemi způsobem, který nedovoluje předvídat, jak to zde bude vypadat za jeden či deset let. Řídí zemi způsobem, jakým si žádný rodič svůj život nemůže dovolit nikdy řídit, protože by mu děti zabavila sociálka a zbavila ho svéprávnosti.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • LUCIE HRDÁ Tváří titulní strany je advokátka Lucie Hrdá. „Oběti připodobňují znásilnění k vraždě duše a mnoho z nich tvrdí, že by byly raději mrtvé, než aby žily s touto zkušeností dál. Pokud se na tyto zločiny stále pohlíží jako na ublížení na zdraví, je to podle mě naprosté nepochopení,“ říká v našem rozhovoru. Organizace Bez trestu, kterou spoluzakládala, zveřejňuje skutečné rozsudky, aby upozornila na to, za jaké činy odcházejí pachatelé od soudů jen s podmínečnými tresty. „O násilí nesmíme mlčet,“ říká Lucie a sama se neúnavně angažuje.
    Lucii Hrdou fotila naše spolupracovnice v Londýně Eliška Sky.
  • STOP NÁSILÍ NA ŽENÁCH! Nějakou formu domácího násilí zažilo 20–40 % žen. V době první covidové vlny narostlo domácí násilí až o 50 %. Každá třetí žena se stala terčem sexuálního obtěžování. Zkušenost se znásilněním má asi 5–10 % českých žen, přičemž naprostá většina z nich se nikdy neobrátí na policii. Co ještě potřebujeme slyšet, abychom jako společnost přestali zavírat oči před domácím a sexualizovaným násilím?
  • MŮJ ŽIVOT S MOHAMEDEM „Mohamed zná holky, jako jsem já (35+ single ženy s kariérou), jen z filmů. Já znám kluky jako Mohamed jen ze zpráv. Oba kolem těch stereotypů první týdny potichu našlapujeme. Nevíme, co čekat. On uzavírá svůj den modlitbou, já sklenkou vína.“ Michelle Losekoot svěřila Heroine svůj příběh o tom, jak nabídla hostitelskou péči jednomu z dětí, které na českém území skončily jako uprchlíci bez rodičů. Co při tom Michelle zjistila o sobě? A co o naší společnosti?
  • FAST FEMINIST FASHION Nakupují české feministky v řetězcích? Je udržitelná móda jen pro privilegované? A koho posiluje podceněné oblečení? Módní publicistka Veronika Ruppert se zamýšlí nad přesahy mezi feminismem a módou ohleduplnou k planetě i lidem. V příloze Sustainable přinášíme také rozhovor s klimatoložkou Táňou Míkovou a tipy na udržitelnější cestování z pera architekta Petera Bednára.

…a mnohem víc! Kupte si číslo do schránky (poštovné platíme my), předplaťte si nás.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Martina Benešová jede bomby
    Jaderná chemička Martina Benešová slaví obří úspěch – lék na rakovinu prostaty, na jehož vývoji se podílela, byl už schválen v USA. „Když chcete dělat vědu na vysoké úrovni, musíte být nejen šéf, ale i krysa v oficíně, entertainer, politik, ekonom a psycholog,“ říká vědkyně, která se letos vdávala v Las Vegas v šatech po Cate Blanchett a nejlíp se dokáže odreagovat při rychlé jízdě autem.
  • Děravé vědecké potrubí
    Čím dál postupujeme po vědecké dráze, tím méně žen potkáváme: říká se tomu „děravé potrubí“. Se sedmi českými vědkyněmi jsme se na ty díry podívali pěkně zblízka. Kudy nám odbornice z akademické sféry mizí? A stačí díry zalepit, nebo by bylo lepší celé potrubí rovnou přestavět?
  • Milujeme fotoromány
    Zavzpomínaly jsme na časy, kdy jsme v novém Bravíčku vždycky listovaly na stránky s fotorománem, a nechaly jsme se tímhle formátem inspirovat. Tentokrát ale nejde o žádnou lovestory, nýbrž o satirické obrazy z vysokoškolského života z pera Dua Docentky. Získá Lída postdoktorský grant, nebo se její naděje zadupe docent Kuneš a profesor Hrubeš?
  • Proč nosí Filip Titlbach perly
    Novinář Filip Titlbach letos vydal knihu rozhovorů s queer lidmi o tom, čemu musí čelit. V Heroine se ho v důvěrném rozhovoru na jeho vlastní zkušenosti ptá Jana Ciglerová: „Lidé nám často říkají – žijte si, jak chcete, ale ne nám na očích. Proč si myslíš, že se skoro neoutují sportovci? Protože spolu chodí do sprch a heterosexuální muži s tím mívají problém. Myslí si, že je gayové znásilní.“

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 34 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Petra | 26. 5. 2020 20:48

Děkuji za článek, byla jsem překvapena, že nebyl napsán ženou. Pokud nemá matka záchranou sít v širší rodině, může se snadno dostat na ulici a úředník který ji má pomoci, zato je placen, není za svoji činnost nijak zodpovědný, takže pokud matce neřekne o nějaké možné dávce, byt po doložení miliardy papírů, které si urad muze sám dohleddat, má tak matka smůlu. Ale co čekat od státu, který nemá zálohované výživné? Co čekat od státu, který neplní svoji základní fukcni a tou je ochrana.

+52
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Jouda | 27. 5. 2020 11:26

A hele, potrhly bolsevik Biler zase vylezl na svetlo?

https://a2larm.cz/bio/stanislav-biler/

No jo, famozni hnuti "Zit z Brna", ktere zpoluzakladal uz moc chechtaky neponese, je potreba obnovit psani blabolu.


Apropos, jak jsem posledni, kdo by se zastaval StBaka Babise, lec to co rekl, je prosty fakt. Kazda rodicka po 30 letech je v lekarske dokumentaci vedena jako stara rodicka. Vcetne moji zeny, mimochodem.

Z blaboly, ze zeny jsou jenom delohy na vyrobu deti je ciste blabol darebaka Bilera, typicky Strawman jak z prirucky.

-32
Reagovat