Úspory, vyhazovy a neviditelné otročení v domácnostech. Krize nejvíc dopadne na ženy

44 604 | Kateřina Smejkalová | 7. 5. 2020 | 10 komentářů | Ženy a krize

Bezprostřední nouzová opatření v boji proti pandemii pomalu ustávají a o to více se začínají projevovat širší dopady krize. Ať už jde o ztrátu zaměstnání, utahování opasků, horší podmínky porodů nebo neviditelné otročení na home office, zdá se, že globální ekonomická recese nejhůř dopadne na ženy.

Zdroj: Shutterstock

Mezi rádoby moudrá zjištění o současné krizi patří i to, že tváří v tvář zákeřnému viru jsou si najednou všichni rovni. Nad touhle poučkou se sice mnoho lidí sladkobolně dojme, ale není na ní špetka pravdy. Virové onemocnění má ve společnostech rozdílné důsledky podle toho, jak různé prostředky, možnosti a předurčené role mají dané skupiny obyvatel. A to jak po stránce pravděpodobnosti a průběhu onemocnění, tak i jeho dlouhodobějších následků.

Například ve Spojených státech jsou nemocí daleko víc ohroženi Afroameričané, mimo jiné proto, že v důsledku strukturální rasové diskriminace více trpí civilizačními a chronickými nemocemi. Častěji také mají zaměstnání, které jim nedovoluje pracovat z domu, a jsou tak víc vystaveni nákaze. K tomu se přidává obtížnější přístup ke zdravotní péči a jejich bydlení často bývá tak nekvalitní a stísněné, že nemocné jde jen těžko izolovat.

Za pandemie jde porodní péče stranou

Pokud se na koronavirus podíváme z hlediska dopadů na ženy a muže, zjistíme, že častěji postihuje muže a mívá u nich těžší průběh. To může mít částečně genetické důvody, ale jde taky o důsledek životního stylu a návyků, které jsou u mužů kvůli společenským očekáváním daleko rizikovější. Muži obvykle víc kouří a pijí alkohol, zanedbávají prevenci a k lékařům jdou často až s pokročilými obtížemi. V souvislosti s epidemií je důležité i to, že si daleko méně často a důkladně než ženy myjí ruce.

Širší důsledky pandemie ale pro ženy nejsou o nic lepší. Varování z podobných epidemií v minulosti říkají, že vlivem strukturálního nedostatku pozornosti pro potřeby a zdraví žen může docházet k tomu, že stranou pozornosti utrpí mnoho žen jinou zdravotní újmu. Týká se to zejména péče o těhotné a rodící ženy, antikoncepce a potratů. Statistiky z jedné z epidemií eboly v Africe ukazují, že přímo na ni zemřelo méně žen než na komplikace při těhotenství a porodu ve stejné době.

Heroine má newsletter!

Shutterstock

Chcete pravidelně dostávat tipy na chytré čtení? Přihlaste se k odběru newsletteru Heroine! Naše šéfredaktorka Anna Urbanová do něj každý týden vybírá zajímavé články, analýzy, postřehy i kulturní tipy nejen z našeho webu, ale i spousty dalších českých a zahraničních médií.

Z USA už nyní koneckonců také přichází zprávy, že některé státy pod záminkou epidemie dále omezily už tak restriktivní přístup k potratům. A asi se není potřeba rozepisovat o české kauze s kontroverzním a mezinárodně ojedinělým zákazem přítomnosti otců u porodů, který zřejmě vedl k nárůstu porodního násilí a ambulantních porodů z donucení.

Při epidemii ale nemusí přijít zkrátka jen specifické aspekty ženského zdraví. Jistě, lidé obou pohlaví teď mají kvůli strachu z nákazy zábrany vyhledávat lékařskou pomoc a rušení neakutních zákroků postihuje i muže. Nicméně i mimo krizi obvyklé zlehčování ženské bolesti a zdravotních potíží či strach žen z toho, kdo je nahradí v péči o děti nebo závislé příbuzné, může dál prohloubit dopad krize na ženy.

Ošetřovatelky potřebují peníze, ne potlesk

Pandemie vrhla ostré světlo na náročnost a nezastupitelnost práce zdravotních sester, pečovatelek v domovech pro seniory i prodavaček a učitelek. Není ale zdaleka jisté, jestli vzedmutí společenského uznání současnou krizi přežije a konečně se překlopí i do adekvátního finančního ohodnocení.

Nezávisí to totiž jen na sympatických deklaracích, ale přinejmenším u těch státem placených profesí i na tom, abychom byli jako společnost odpovídající prostředky ochotni a schopni vybrat a na tento účel věnovat. To bude zcela nereálné v okamžiku, pokud se ve snaze zachránit ekonomiku opět přikloníme k politice škrtů a zmrazování platů navzdory tomu, že to po minulé krizi způsobilo více škody než užitku. Utahováním opasků by totiž tyto ženy byly za své heroické výkony po zásluze potrestány mezi prvními.

Vykořisťování migrantek

Současná situace žen pracujících ve zdravotnictví a péči má přitom ještě jeden, globální rozměr. Ve stárnoucích západních společnostech jsou tyhle práce stále více potřeba, a ve spojení s dramaticky se lišícím životním standardem a výší mezd vedou k masivní migraci především žen z východu na západ a z globálního jihu na globální sever.

Tam pak pracují načerno nebo v šedé zóně, a navíc v podmínkách a za odměnu, na kterou by domácí pracující nikdy nepřistoupili. Jim se to ale pořád vyplatí, a tak jsou ochotny akceptovat jak nejistý status v cizí zemi, kde se mnohdy ani nedomluví, tak dlouhé odloučení od rodiny.

S uzavřenými hranicemi se nyní naplno ukazuje, jak moc sociální služby a zdravotnictví západních zemí stojí na migrantkách z chudší východní Evropy.

Na Západě pak sice mají vysoké hodnoty zaměstnanosti žen a vyvozují z toho uspokojivou rovnost žen a mužů, ale je to vykoupeno tím, že se těžká a špatně placená práce přenáší z tamních žen na prekarizované migrantky. Spravedlivý a udržitelný systém péče by měl vypadat jinak.

S uzavřenými hranicemi se nyní naplno ukazuje, jak moc sociální služby a zdravotnictví západních zemí (v případě mužů pak zemědělství nebo stavebnictví) stojí na migrantkách z chudší východní Evropy. Místy je tam péče před zhroucením a vlády horečnatě vyjednávají výjimky z neprodyšného uzavření hranic.

Češky jsou sice do této mašinérie zapojené řádově méně než jejich polské a slovenské kolegyně, o těch bulharských a rumunských nemluvě. U nás se ale zas kvůli přímému sousedství s Německem množí outsourcing nemohoucích do odpovídajících zařízení na české straně hranice, který je taky problematický. Jistou variací na stejné téma, jen z druhé strany, jsou i všechny ukrajinské zdravotní sestry, pečovatelky a paní na úklid v českých domácnostech.

Vyděláváš míň, zůstaneš doma

Další ranou pro ženy je teď neplacená práce v domácnosti a starost o děti a jiné rodinné příslušníky. I za normálních časů je u nás obří rozdíl mezi tím, kolik téhle práce vykonávají ženy a muži. Teď je navíc potřeba zůstat doma s dětmi, které nemohou do školy, učit je, vařit jim a uklízet po nich, nebo nakoupit jednomu z vlastních rodičů, který se na nákup kvůli viru neodváží sám. Je téměř jisté, že tahle dodatečná práce skončí na bedrech žen i proto, že v průměru vydělávají skoro o čtvrtinu méně než jejich partneři. Je tak ekonomicky racionální, aby zůstaly na ošetřovném právě ony.

Normalizování home office i po konci krizových opatření se jim navíc může vymstít i proto, že je to v mnoha ohledech vysoce nevýhodná flexibilní forma práce.

Nehledě na bezprostřední nespravedlnost tohoto nastavení to může mít dalekosáhlé důsledky i do budoucna. Další pokles vlastního příjmu zvyšuje závislost žen na jejich partnerech, což je fatální zejména v nefunkčních či dokonce násilných vztazích. Navíc také stoupá pravděpodobnost, že pokud přijde na propouštění, budou první na ráně ženy, které už byly tak jako tak delší dobu „mimo provoz“.

Určité štěstí v neštěstí mají ženy, kterým jejich povolání umožňuje práci z domova. Nepatří tím pádem k těm, jejichž zaměstnání si vyžaduje fyzickou přítomnost na pracovišti a zvýšené riziko nákazy, ani k těm, které o práci přinejmenším dočasně přišly. Na druhou stranu ale většina z těchto „šťastlivkyň“ poznala, že dostát všem závazkům v péči o děti a domácnost a ještě v obvyklém soustředění a nasazení odpracovat osm hodin do práce je v podstatě nemožné.

Normalizování home office i po konci krizových opatření se jim navíc může vymstít i proto, že je to v mnoha ohledech vysoce nevýhodná flexibilní forma práce. Ženy home office poptávají především jako možnost sladit výdělečnou práci s péčí o děti a domácnost, a už jen v tom se zrcadlí systémová nerovnost. Výzkumy navíc ukazují, že se tím prohlubují všechny sledované nerovnosti mezi muži a ženami bez ohledu na to, jestli muži také pracují na home office nebo chodí normálně do práce.

Pokud se ženy po nynějším „velkém úspěchu“ rozhodnou houfně zůstávat na home office, půjde o protipohyb tomu, o co feminismus usiloval po dekády: totiž účast žen ve veřejném životě mimo čistě domácí sféru. Ženy zkrátka zase budou viditelné jen v řádku odesílatele e-mailu. A s nimi možná všechny problémy, které jsou nyní považované za jejich, včetně té péče o děti a blízké, o jejíž zajištění či alespoň prostor pro ni se dosud zaměstnavatel alespoň jakž takž musel starat.

Segregace práce a roboti místo účetních

Ženám by se mohl vymstít i současný boom digitálních technologií. Od home office a práce s různými sofistikovanými softwary už není zas tak daleko k úplné automatizaci kancelářské a administrativní práce. Již delší dobu se počítá s tím, že příští vlna racionalizace práce bude tzv. algoritmická a zasáhne právě administrativní a kancelářské práce, které zastávají především ženy. Krize by tento pohyb mohla dál uspíšit. Firmy možná budou ekonomické problémy řešit jednorázovým zainvestováním do softwaru a dlouhodobějším ušetřením na pracovní síle.

Tváří v tvář koronaviru a společenským důsledkům jeho řádění si nejsme rovni, a už vůbec ne jako muži a ženy.

Otázka pokrizové zaměstnanosti žen je však daleko širší. Trh práce je u nás vysoce horizontálně segregovaný. Většina branží a povolání se dá označit za „ženská“ či „mužská“, a to ani ne tak proto, že by k jejich vykonávání dané pohlaví předurčovala nějaká vrozenost, ale spíše společenské představy a stereotypy. Krizí jsou nyní různé branže postiženy rozdílně, a tím i muži a ženy.

Řada odvětví, které jsou a budou krizí postiženy nejvíce, patří k těm „ženským“, jako například cestovní ruch. Když se tedy stanovují plány, kdy co znovu otevře, dotýká se to mužů a žen rozdílně. Například významná profesní skupina kadeřnic musí na otevření svých salonů čekat se všemi s tím spojenými důsledky poměrně dlouho.

Když jde o pomoc se mzdami v této sféře, je třeba mít na paměti, že jsou už tak v průměru nižší, a tím je fakticky nižší i jejich nahrazený procentuální podíl. Pokud dojde na nezaměstnanost, je zase třeba počítat s tím, že ta ženská se ve svých důsledcích liší od té mužské – ženy jsou násobně častěji samoživitelky, a tak jejich nezaměstnanost dopadá víc na děti (zatímco u mužů spíše vede k frustraci způsobující domácí násilí nebo politickou radikalizaci).

Tváří v tvář koronaviru a společenským důsledkům jeho řádění si nejsme rovni, a už vůbec ne jako muži a ženy. Při uvažování o tom, jak se s nimi co nejlépe vyrovnat, je to potřeba zohlednit. Ačkoliv se feministky neshodnou na tom, zda je vhodné a možné odlišnou životní zkušenost žen a mužů překonat, nebo zda je přirozená a tím pádem nevyhnutelná, jen by neměla vést horšímu postavení žen, je odlišná zkušenost a postavení obou pohlaví faktem, který je důležité brát při rozhodování v úvahu. Dlouhodobě nízké zastoupení žen v české politice i nevyrovnané složení nových poradních orgánů zatím bohužel nezavdávají příliš naděje, že se to povede, a všemu, co ženám nyní hrozí, se nám podaří vyhnout.

Vychází nová Heroine!

Heroine

V květnovém čísle Heroine najdete:

  • Rozhovor s Marií Šabackou. Polární ekoložka se specializuje na mikrobiologii ledovců a část roku tráví na odlehlých arktických stanicích. Jak se žije v izolaci a nehostinném prostředí?
  • O manželství. Ve dvou komplementárních pohledech se nad institucí manželství zamýšlí koučka Iveta Clarke a párový terapeut Petr Kačena. Obecná prohlášení o tom, že na vztahu je třeba pracovat, nefungují. Jak konkrétně manželství posilovat, aby přežilo?

  • Až na krev. Velký menstruační manuál Jany Patočkové přehledně popisuje všechny alternativní přístupy k procesu, kterým prochází polovina celé populace, ale který se stále zdá jako cosi, o čem je třeba mluvit šeptem.

  • Výchova od "ego" k "eko". Psycholožka Zuzana Krásová se zamýšlí nad tím, jak děti učíme lásce a péči o přírodu.

  • Šatník na míru neboli capsule wardrobe. Je možné dopracovat se k šatníku, který funguje? K takovému, aby padnul na míru právě vám, nenudil vás, a přitom aby vaše skříň nebyla plná oblečení, které nenosíte?

  • Kosmetika s čistým svědomím. Udržitelnost už není luxus, ale kritérium výběru. Abychom věděli, co kupujeme, naučme se nejdřív rozumět slovníku obklopujícímu ekologickou a etickou krásu.

...a mnohem víc. Předplaťte si Heroine ještě dnes!

Kateřina Smejkalová

Kateřina Smejkalová

Vystudovala politologii na universitě v německé Bochumi a pracuje jako vědecká pracovnice v českém zastoupení think-tanku Friedrich-Ebert-Stiftung a publicistka.... Další články.

Celkem 10 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Paros | 7. 5. 2020 | 15:20

při home office se ušetří fůra času při dojíždění, což u mě dělá skoro čtyři hodiny denně. je propastný rozdíl mezi "rychle z postele, ať mi neujede autobus" a "pohodička, můžu přece začít později"
návrat k vojenskému režimu pod diktátem minutové ručičky bude bolet.

+5
Reagovat

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Jouda | 7. 5. 2020 | 10:36

Levičácký victim-culture srákanec na steroidech.

-6
Reagovat

Naše další projekty

Peníze

Prodloužená záruka? Pozor, co vlastně kupujete

Prodloužená záruka ke zboží – to zní lákavě. Někdy vám ji obchodník dává zadarmo jako součást nákupu, jindy si ji můžete přikoupit jako...

Peníze

Odstupné při výpovědi, servis kanceláří... Co teď právník nejvíc řeší

Téměř 200 zájemců využilo od poloviny března poradnu, kterou web DostupnýAdvokát.cz spustil na pomoc s dopady pandemie Covid-19. Zakladatel...

Finmag

Pionýr kulturních válek Allan Bloom a uzavírání americké mysli

Allan Bloom je jedním z otců kritiky politické korektnosti na amerických univerzitách – byť jeho dnes proslulá kniha o úpadku vysokoškolského...

Finmag

Korona prohloubí zombifikaci americké ekonomiky. Po ní by ale měla přijít očista

Spojenými státy se potácejí zombie a s globální pandemií to souvisí jen částečně.