Spoustu věcí jsem dělal, abych dostál póze tvrdýho rappera. Vykašlal jsem se na to a je mi líp, říká Renne Dang

Na vašem posledním albu v jedné písničce zpíváte o tom, že společnost má jasno o tom, co znamená být chlap. Tak jaký by měl být chlap podle dnešní společnosti?

V tom textu se odrážela moje zkušenost s tím, jak jsem přecházel z jednoho žánru do jiného. Z takového macho rapu do citlivější a popovější polohy. A všímal jsem si, že se vůči mně vymezují fanoušci rapu a možná abych jim nekřivdil, tak i trochu širší veřejnost.

Lidi začali útočit na moje mužství i kvůli nějakým vizuálním změnám, třeba nalakovaným nehtům. A tak jsem se zamýšlel nad tím, co vlastně pro fanoušky tohohle žánru znamená bejt chlap? Nebo co jsou ty vzorce, který lidi nutí myslet si, že už teda chlap vlastně nejsem? A mám pocit, že pořád převládá nějakej zmýlenej názor, že chlap by měl být macho, měl by působit silným, a klidně až zastrašujícím dojmem.

Vlastně věřím, že tyhle názory už mají jenom jednotlivci. Ale taky vnímám, že citlivost a křehkost jsou v mužských kolektivech nedostatkový zboží.

Čím to je?

Myslím, že já to mám hodně zkreslený i tím, že pocházím z maloměsta, kde stereotypy ohledně toho, jak by chlap měl vypadat a co by měl dělat, jsou mnohem utvrzenější. Myslím, že to platí obecně o menších městech a vesnicích spíš než ve větších městech a evropských metropolích. Například že by chlap neměl projevovat moc emocí, aby nepůsobil slabě. A že by například rozhodně neměl řešit věci typu kosmetika nebo móda.

Vy jste ale původně ty mužské stereotypy poměrně dobře splňoval, nebo ne? Jste rapper a navíc se věnujete bojovým sportům... Jak vám v tom bylo?

Já jsem asi splňoval nějaký představy veřejnosti o tom, jak vypadá chlap. Nechal jsem si narůst dlouhý vousy a díky tomu jsem si připadal víc chlapskej. Začal jsem v docela útlém věku cvičit, dělat bojový sporty a obecně jsem dorůstal v takovým macho maskulinním prostředí. Asi taky vlivem dělnického prostředí na tom maloměstě a poměrů, ze kterých pocházím. A cejtil jsem, že se pasuju do nějaký formy, ve které mě společnost chce vidět. Cejtil jsem se neohroženej.

Ale taky jsem věděl, že si nasazuju krunýř. Že jsem měl potřebu ukazovat všem okolo, že jsem tvrdší a nezlomnej. Ale ve skutečnosti to bylo naopak. Uvnitř jsem byl jinej.

Takže vám v tom moc dobře nebylo?

To určitě ne. Myslím si, že spoustu věcí v životě jsem dělal jenom proto, abych dostál póze toho tvrdýho rappera. Dokonce jsem i říkal věci, který jsem si v tý době ani možná nemyslel. Byl jsem natolik ovlivněný svým okolím, že jsem měl pocit, že je musím říkat, abych zapadl.