Heroine do schránkyPředplatit časopis 
Předplatné časopisu

„Chci být matkou, ale mám strach z porodu.“ Máme právo se bát, jen je dobré svůj strach poznat

MateřstvíPorod
Strach z porodu
TěhotenstvíTěhotenství a psychika
Aleksandra Fabjańska
| 24. 5. 2022 | 18 komentářů | 15 079
„Chci být matkou, ale mám strach z porodu.“ Máme právo se bát, jen je dobré svůj strach poznat
Foto: Ben White / Unsplash

Porod je neuvěřitelně silná událost, která vyvolává celou škálu emocí. Často je to především strach. Právě strach je pro mnoho žen zásadním rozhodovacím prvkem v dilematu, zda se stát matkou. Proč to tak je? Co si ženy o porodech vyprávějí? A jak je podpořit?

Jsem psycholožka a psychoterapeutka a profesně se setkávám se ženami, které mají velký strach z porodu. Často se stává, že jim strach brání v rozhodnutí stát se matkou, i když po tom často touží. Svěřují se mi: „Zdálo se mi, že jsem na mateřství připravená, dokud mě neohromil strach. Vlastně jsem čekala, až potřeba být matkou bude silnější než můj strach.“ Jiná žena mi napsala: „Uvědomila jsem si, že jsem se přestala milovat se svým manželem. Hrozně jsem se bála, že otěhotním. Začala jsem se vyhýbat i dětem, když jsem je viděla, měla jsem pocit, že po nich toužím, ale chtěla jsem se toho pocitu zbavit.“

Období, kdy rodily naše matky, bylo hrozné. Byla to doba nedostatku intimity a pocitu bezpečí, neexistoval respekt k potřebám rodící matky. To ovlivňuje, jak vnímáme porod dnes.

Při práci s klientkami nikdy není mým cílem ženu strachu zbavit. Strach, stejně jako každá jiná emoce, může být v našem životě užitečný. Mým cílem není ani to, aby žena svůj strach „překonala“ a rozhodla se otěhotnět a porodit. Vždy se snažíme o to, aby žena získala klid a porozuměla svému strachu a aby se díky tomu dokázala rozhodnout, co je pro ni nejlepší. Rozlišujeme, co je její vlastní strach, a co je strach jiných, který se v ní promítl. Snažíme se přijít na to, kolik úzkosti pramení z očekávání společnosti a kolik z její rodinné historie. Někdy nás tento proces zavede do míst, která jsme na této cestě neočekávaly. Vždycky když tam, kde dříve byl strach, rozkvete vědomé „já“ – vím, že jsme dosáhly přesně toho, o co nám šlo. A je jedno, zda se klientka rozhodne otěhotnět, nebo ne.

Příčiny strachu z porodu jsou zakořeněny hluboko v našem podvědomí. Porod je intenzivní událost, narušuje naše obranné mechanismy, většinou přesahuje naše znalosti o nás samých a činí nás závislými na druhých. Strach je ale také potřebný. Nutí nás se zastavit a zkusit se na porod připravit. V tomto smyslu má strach z porodu adaptivní rozměr. Někdy jsou ale naše obavy tak intenzivní, že ochromí myšlení, zastaví adaptační proces a strach začne rozhodovat za nás.

Jak rodila vaše matka?

Způsob, jakým rodily naše matky, ovlivňuje to, jak porod vidíme dnes. Období, kdy rodily naše matky, bylo hrozné. Byla to doba nedostatku intimity a pocitu bezpečí, neexistoval respekt k potřebám rodící matky. Potkávám poměrně hodně žen, které v sobě nesou (více či méně vědomě) pocit viny za těžký porod své matky. Vědomí, že náš příchod na svět byl pro někoho traumatizujícím zážitkem, je těžké břemeno. Vzpomínám si na jednoho muže, který na workshopu smutně řekl, že matka na jeho narozeniny pokaždé vzpomínala na jeho těžký porod. Nenáviděl to, ale nikdy se jí to neodvážil říct. Cítil vnitřní konflikt: Je důležitější bolest mé matky, nebo moje nepohodlí? Až když otěhotněla jeho žena a tchyně ji začala krmit svojí bolestí, řekl „dost“.

Zažila jste strach z porodu?

Myslím, že drsné podmínky porodů nějak poznamenaly nás všechny. A to, co se dnes o porodu často vypráví, situaci neusnadňuje. „Viděla jsem rodit svou kamarádku, po porodu se k ní personál choval hrozně. Nechci zažít to, co ona.“ Slýcháme o bolesti, nedostatku kontroly a o bezmoci. O tom, že s tím vším je možné si poradit, už se ale neslýcháme. Že ta dřina tam sice je, ale nemusí být nesnesitelná a způsobit nám trauma.

Vnitřní konflikty

Kromě toho, co je vidět navenek, se toho hodně odehrává i uvnitř našeho nitra. Když porodíme, stáváme se nenávratně matkami. Mateřství v ženě zpravidla rozdmýchává mnoho vnitřních konfliktů. Jak se změnit v matku, a přitom zůstat sama sebou? Jak být dítěti nablízku, a přitom si zachovat svou autonomii? Jak přijmout závislost a věřit, že nenaruší mé hranice? Co si vzít z matčina mateřství a co vynechat?

Čtěte také: A v bolestech roditi budeš…

Zdroj: Shutterstock

Většinou se o porodech mluví v čistě ženské společnosti. Když se otevře hluboká, instinktivní potřeba sdílet. Porod je jedním z fyzicky i psychicky nejintenzivnějších zážitků v životě většiny žen. A protože je naše společnost zaměřená na výkon, chceme vědět, jestli jsme v něm uspěly. Jenže co to znamená, mít dobrý porod?

Čemu vlastně říkáme dobrý porod?

Tyto vnitřní konflikty si často vůbec neuvědomujeme. Čím déle zůstanou v našem nevědomí, tím déle nad námi budou mít moc a my budeme náchylnější k emocím s nimi spojeným. Máme právo bát se porodu. Je však rozdíl mezi strachem, který odráží konkrétní problémy, a strachem, který pramení ze strachu z blízkosti, závislosti nebo ztráty identity. To může vzbudit ohromný strach, ale žena nebude vědět, proč se to děje, proč je to tak zdrcující, přestože bude tušit, že s nějakým skutečným a racionálním problémem mají její pocity pramálo společného.

Strach z vlastní volby

Naše generace je jiná než generace našich matek. Nejen že se systém více stará o naše práva, ale také sama kultura nám dává větší svobodu v rozhodování a zodpovězení otázky, jestli chci vůbec být matkou. Teoreticky mohou ženy toto rozhodnutí dělat tisíce let. To je pravděpodobně jeden z důvodů, proč byla jejich práva porušována. Schopnost ženy nosit v sobě život a rozhodnout se, zda ho chce přivést na svět, je velká moc. Stále nejsme v situaci, kterou lze nazvat svobodnou volbou (pokud něco takového v souvislosti s plodností vůbec existuje), ale žádné generaci před námi se nedostalo takového přijetí a možnosti žít bez dětí. Tlak je stále enormní, ale generace našich matek měla rozhodně méně příležitostí vymanit se ze schématu svatba – děti. Když mluvím se ženami, které se bojí porodu, opakuji jim: „Uklidněte se, bojíte se, protože můžete. Máte prostor něco cítit, prožívat emoce, které jsou důležité, a reagovat na ně. Neutíkejte před tím."

V prostředí, které přijímá a respektuje naše obavy, vzniká prostor pro naše úzkosti a scénáře v naší hlavě budou vlídnější.

Intenzita naší úzkosti souvisí s naším pocitem bezpečí. Pokud cítíme, že nás naše okolí nepodporuje, že nás nenechá po pádu zase vstát, ale ještě více nás pohltí, naše obavy zesílí. V prostředí, které přijímá a respektuje naše obavy, vzniká prostor pro naše úzkosti a scénáře v naší hlavě se stávají vlídnějšími. V takovém prostředí můžeme získat zpět sebevědomí a dělat vlastní rozhodnutí. Budu se opakovat: Nejde o samotné rozhodnutí o těhotenství nebo porodu, ale schopnost rozhodovat se sama z pozice „vědomého já“.

Co můžete udělat?

Při porodu ženu podporujeme v tom, aby víc cítila než myslela, aby místo analyzování prožívala. Přestože opakujeme, že porod je fyziologický, naše životní podmínky často fyziologické nejsou. Neposloucháme svá těla, nedopřáváme si čas na regeneraci, většinu dne setrváváme spíše ve zralém analyzování než v důvěřivém prožívání. Není divu, že vzhledem k těmto podmínkám a naší historii nás porod děsí. Pokud děsí i vás, nedopusťte, abyste v takovém stavu uvízly. Nechte proces plynout. Sledujte, čeho se bojíte a jak se bojíte, protože to, čeho se bojíme, dává smysl! Děje se to proto, abyste mohly z hlediska vědomí, bez posuzování, pomalu a promyšleně nacházet své osobní řešení dilematu: mám porodit dítě?

Doufám, že pro další generace bude perinatální svět už jiný. K tomu, aby byl plný klidu, ještě dost schází, ale věřím, že jdeme správným směrem.

Z polštiny přeložila Tereza Štvánová.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Šťastné a veselé v posteli!
    Lidi s feministickým pohledem na svět si prý užívají lepší sex než ostatní. Dokážou se totiž vykašlat na představy o tom, co je a není normální, a je pro ně zásadní vzájemný respekt. Heroine představuje první vydání věnované sexu. Buďte bez obav, že bychom chtěli někoho nebo něco soudit. Ať vás tenhle dárek příjemně naladí…
  • „Bylo to jako šlápnout na minu“
    Tak začíná článek Pavlíny, která krátce po 40. narozeninách dala průchod své touze po sexu, po cizích mužských tělech, po potěšení bez závazků. Potřebovala zjistit, kdo vlastně je. Text, u kterého se možná budete červenat, protože naráží na představy o tom, co se může a sluší.
  • Máte rádi áčko?
    Chtějí ženy anální sex, nebo se jen přizpůsobují mužské touze a představám z porna? Na to se v článku ptá Zuzana Kašparová, spoluautorka podcastu Vyhonit ďábla. Vyzpovídala několik žen, pro které je tato praktika důležitým zdrojem slasti, a připomíná, že penetrace není všechno.
  • Komu vadí svobodné ženy
    Na rozdíl od doby před pár lety už dnes v Česku jen málokdo veřejně hlásá, že když žena říká ne, myslí tím ve skutečnosti ano. Ten posun ovšem nenastal sám od sebe. Obrovskou zásluhu na něm má naše cover star, zakladatelka organizace Konsent a neúnavná čeřitelka stojatých sexistických vod Johanna Nejedlová.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 18 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Nedala Bychsenato | 28. 5. 2022 21:45

Celá ta propaganda kolem porodů, jak že je žena prý na to uzpůsobená od přírody, na mne působí nátlakově. Ta historka z ráje, jak "v bolestech budeš rodit", jako kdyby to byla nějaká ženská zábavka, kterou jí za trest jenom trošku znepříjemní.
To, jak byla žena na zakázku stvořena (podle stejného zdroje), bez jakékoliv možnosti něco k tomu říct.
Jak je pořád vydírána, jakokdyby to byl její vlastní projekt, mít ty tělesné orgány právě takhle a sloužit právě na tohle.
A když to některá nechce, pak ji obviňují ze všeho možného. Když říká, že nechce být ženou, okolí si to vysvětlí, že chce být mužem, závidí mužům, chce být jako muž a dělat věci jako muž.
To ale není pravda. Jen pouze nechce mít ty rodidla a ty funkce související s plozením.
Proč vůbec musí být tohle plození, proč to musí probíhat právě takhle, proč si to musí právě ta osoba takhle odnášet.
Odpovědi, že pak by nebylo lidstvo, jsou hloupé odpovědi.
Asi jako kdyby všem mužům někdo nařídil, že musí svými klacky udusávat hlínu na hřišti, jinak by nebyl fotbal.

+5
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

umfa | 24. 5. 2022 10:18

Vždyť takhle je to správné. Kdo se bojí, jednoduše nebude rodit. Možná je to cesta, jak snížit všeobecnou ustrašenost naší společnosti - vyřazováním genů ustrašenosti z oběhu.

-11
Reagovat