E-shop Heroine: předplatná, Manuál pro moderní mámy, Heroine Premium

Jak bezpečná je tvoje náruč, maminko? Trauma je slepou skvrnou rodičovství

26. říjen 2021
47 627

„Nikdy nebudu jako moje máma, můj táta.“ Tuhle větu nejspíš pronese většina nastávajících rodičů. Ale jde to vůbec? Proč opakujeme zažrané chyby a děláme nové, proč přes všechny poznatky a všechnu snahu pořád výchova dětí nevypadá, jak by ideálně měla?

Bloudíme v kruhu. Meditujeme a vizualizujeme, noříme se do ledů, obklopujeme se šamany, terapeuty, kouči a průvodci z oblasti mysli, těla, emocí i ducha. A stejně se nám nedaří vystupovat ze starých stereotypů. Stejně doma říkáme věci, kterých pak litujeme, stejně manipulujeme, vyhrožujeme nebo naopak mohutně překračujeme své hranice. A ptáme se, proč se nám ani tentokrát nepovedlo zachovat klid a zvládnout to jinak.

Naší slepou skvrnou bývá naše trauma. Jsme traumatizovaní, aniž o tom víme. Nebo to tušíme, ale bylo zatím příliš těžké se na to podívat v jasném světle. Naše traumata z minulosti jsou jako deka, která na nás spadne ve zdánlivě nevinných situacích a nedovolí nám tvořit si situace nově, protože nám nedovolí být tady a teď. Jdeme tunelem, ve kterém leží kus zamrzlé minulosti. Nevědomá traumatická energie tím určuje náš osud, protože pohání naše chování. Když si moje dcera na něčem trvá a nenechá si to vymluvit, a mě to znovu a znovu dožene ke křiku a vyhrožování, nemá moje reakce co dělat s „tvrdohlavým“ dítkem, ale s mojí minulostí. Vztek mě zaplaví a nedovolí vybrat jiné chování, které by nás obě v klidu posunulo k vyřešení situace.

Popup se zavře za 8s
Prémiový článek

Podpořte naši redakci a získejte přístup ke všem prémiovým článkům a řadu dalších výhod!

Podpořte naši redakci a získejte přístup ke všem prémiovým článkům a řadu dalších výhod!