I v 21. století je pro mnoho lidí téma intimity u dětí absolutní tabu. V Polsku chtějí za sexuální výchovu rovnou trestat vězením, Česko zase pobouřila příručka, která popisuje masturbaci u nejmenších. Někteří politici ji neváhali označit za pedofilní. Děti se přitom skutečně uspokojují už od miminek a popíráním tohoto faktu jim jen škodíme, varuje sexuolog Pavel Turčan.
„Středověk neskončil, středověk trvá.“ Při čtení nedávných zpráv z Polska se člověku dere na rty úryvek textu slavné písně od kapely Lucie. Tamní poslanci v prvním čtení schválili zákon, který mimo jiné zakazuje sexuální výchovu a navrhuje za ni tresty vězení. Autoři legislativy považují takovou výuku na školách za šíření pedofilie, kazí prý morálku mládeže.
Kdo by myslel, že je sexuální výchova kontroverzní téma jen v silně katolickém Polsku, ten by se mýlil. Odhalila to tuzemská diskuze o příručce pro nejmenší s názvem Co to tam mám? Část veřejnosti pobouřily hlavně odstavce, v kterých se vysvětluje dětská masturbace. Někteří politici z SPD neváhali autory dokonce označit za pedofily. Ač může být rodičům diskuze o intimitě jejich ratolestí nepříjemná, pravda je, že děti asexuální prostě nejsou. A popíráním jejich vztahu k vlastnímu tělu jim do budoucna zaděláváme na problém, upozorňuje v rozhovoru sexuolog Pavel Turčan.
MUDr. Pavel Turčan, odborný ženský lékař a sexuolog. Působí v olomouckém Centru MEDIOL, v ordinaci sexuologie a andrologie. Vystudoval obor všeobecné lékařství na lékařské fakultě Univerzity Karlovy Hradec Králové. Po studiu složil atestaci v oboru gynekologie a porodnictví prvního i druhého stupně a následně rovněž v oboru sexuologie. Dnes je zároveň členem mnoha odborných organizací, například Sexuologické společnosti, České menopauzální a andropauzální společnosti, České gynekologické a porodnické společnosti či Mezinárodní společnosti pro sexuální medicínu.
Kdy začínají děti vlastně poprvé objevovat své tělo a případně se dotýkat intimních partií?
Můžeme to pozorovat od nejranějšího věku. Například erekce u novorozených chlapečků je normální věc. Těsně po porodu mají totiž ještě chvíli vysokou hladinu testosteronu, kterou měli i nitroděložně, aby mohl správně proběhnout vývoj pohlavních žláz. Proto mají novorození chlapci vzhledem k tělu i poměrně velká varlata a přirození, která se po porodu dostávají do klidové fáze a k činnosti se probouzejí opět až s nástupem puberty. Obecně děti začínají své tělo objevovat poměrně brzo, už v prvním roce života. Masturbace malých dětí je také běžná, děti v tom ale nemají erotický obsah. Ten tam vsunujeme pouze my, dospěláci. Děti vnímají v tomto směru pouze pocit libosti. Dělají to prostě proto, že jim to dělá dobře.
Můžou i děti dosahovat orgasmu, popřípadě dá se říct od jakého věku?
Děti můžou dosahovat už v kojeneckém věku pocitového vyvrcholení, které ale u chlapců není spojeno s ejakulací. Častěji jim to je ale pouze příjemné.
Liší se v tomto ohledu nějak vývoj chlapců a děvčat?
Trochu ano, chlapci začínají s masturbací většinou o něco dřív. Pokud se ale týká pubertálního vývoje, ten je zas o něco dřívější u dívek. Navíc v pubertě rozlišujeme tělesné nebo biologické dozrávání a psychosexuální dozrávání. U děvčat nastává psychosexuální dozrávání o něco dřív, u chlapců později, ale ani u jednoho pohlaví nejde ruku v ruce navzájem. To biologické bývá většinou mnohem dřív. U chlapců mívá většinou bouřlivější projevy a jsou ochotni víc experimentovat. Děvčata jsou většinou umírněnější.
Pokud zjistíte, že vaše dítě masturbuje, není to důvod k panice.
U dětí není žádná výjimka, že se už ve školce do někoho trochu „zakoukají“. Je to skutečně určitý předstupeň zamilovanosti, který je připravuje na budoucí vztahy s druhým pohlavím? Jak tyhle malé první lásky děti prožívají?
Děti to prožívají někdy docela intenzivně, ale je to spíš o tom, že je někdo víc okouzlí a nějak jim imponuje. Většinou to nemá nic společného se sexem. Navíc stejně tak může chlapce okouzlit muž nebo starší chlapec, který je například ochrání, a neznamená to, že jsou homosexuální. Je potřeba to brát jako součást sebepoznávání a získávání zkušeností v oblasti psychosexuálního dozrávání.
BERENIKA KOHOUTOVÁ MĚNÍ SYSTÉM
V rozhovoru mluví o velkých změnách, naději, rodině, divadle, politice a o tom, že v severských zemích by měl chtít žít každý.
MIKRODÁVKOVÁNÍ PRO MÁMY
Matky prožívající každodenní zápas jménem péče o malé děti sahají po nečekaném způsobu, jak dobít baterky.
NAŠE DÍTĚ, VÁŠ BYZNYS
Cesta jedné ženy za početím dítěte nabízí vhled do soukolí byznysu kolem umělého oplodnění.
Pokud se vrátíme k fyzické stránce věci – jak by měli rodiče ideálně reagovat, pokud zjistí, že jejich dítě masturbuje? Jak k tomu přistoupit?
Pokud dítě už komunikuje, je schopno rozlišovat určité věci a víme, že masturbuje, je určitě dobré s ním o tom promluvit. Není vhodné mu to zakazovat nebo v něm vzbuzovat pocit, že je to něco špatného. Je dobré je vést pouze k tomu, aby si předtím vždycky umylo ruce a aby to dělalo v soukromí, tedy tak, aby je nikdo neviděl. Je nutné, aby vědělo, že to má své hranice, tak jako všechno v životě.
Rozhodně tedy není potřeba nijak panikařit.
Ne. Pokud zjistíte, že vaše dítě masturbuje, není to důvod k panice. Naopak, je to náznak toho, že je normální. Samozřejmě za předpokladu, že to nepřehání do extrémů. Pokud dodržuje hranice intimity a provozuje to všechno v soukromí, nedělá to před jinými lidmi a podobně. Je vhodné, aby rodiče v tomto směru taky dodržovali hranice jeho intimity, a třeba když jdou do jeho pokojíčku, aby zaklepali a nevtrhli tam jako policejní komando.
Rodiče často řeší, jak s potomky o sexualitě hovořit. Má smysl říkat malým dětem pohádky o čápech, nebo s nimi máme naopak mluvit otevřeně? Popřípadě je vhodné používat různé přezdívky pro pohlavní orgány a podobně?
Určitě není problém s dětským pojmenováváním pohlavních orgánů. Pojmy jako „pipinka“ a „pipík“ nebo „šulínek“ jsou zcela vhodné. Pohádky o čápech jsou v určitém věku taky možné, ale raději mám spíš otevřenou komunikaci, přiměřenou danému věku.
Rodiče jsou z dětské masturbace často rozpačití, někdy můžou potomka kvůli tomu okřiknout nebo mu vynadat. Může to dítě nějak poznamenat ve vnímání vlastní sexuality?
Zakazování a vzbuzování pocitu špatnosti může napáchat mnoho problémů. Negativně to může u dítěte ovlivnit vnímání sebe sama, jeho vlastní sexuality v budoucnu i prožívání partnerské intimity či dosahování orgasmu. Například větší část žen, které nedosahují orgasmu, měly v tomto směru doma v dětství podobnou špatnou zkušenost.
Pokud se bude dítě dotýkat intimních partií na veřejnosti, je potřeba s ním všechno probrat, aby si uvědomilo hranice, aby vědělo, že doma v soukromí to je v pořádku, ale jinak už ne.
Předpokládám, že dítě i velmi citlivě vnímá, jak se k nahotě a intimitě staví jeho rodiče.
Ano, to vnímá velmi silně. Měli bychom si všichni uvědomit, že sexuální výchova nezačíná ve škole nebo v mateřské školce, ale už od útlého věku doma. Dítě už v prvních třech letech vnímá, jak se k sobě chovají rodiče, jestli si nějak projevují lásku, jestli se navzájem pohladí, řeknou si, že se mají rádi. Dítě si to sice nepamatuje jako konkrétní vzpomínku, ale až dospěje, má to v sobě někde uvnitř uloženo. A to co vidělo doma, mu pak většinou připadá jako normální. Nahota před dětmi či společné koupání nahých rodičů s dětmi je podle mého rovněž v pořádku, ale jen do určitého věku. Až se děti dostanou do fáze, když se začínají stydět a potřebují si vytyčovat prostor intimní zóny, je potřeba od toho upustit. Nejde ale říct v kterém věku to nastane, protože to je u každého dítěte jinak.
Čím to je, že je téma sexuality u dětí pro řadu rodičů stále tabu, a dokonce ji někteří označují za „nechutnou“? Přetrvává vnímání sexu jako něčeho hříšného, a naopak dětí jako zcela nevinných a čistých?
Děti rozhodně asexuální nejsou. Tabuizace sexuality má určitě kořeny v rodině, ale i ve společenském klimatu, kde vyrůstáme. Ve své praxi sexuologa vnímám i mezigenerační rozdíly. Například pokud někdo zjistí odlišnost v sexuální orientaci či identitě, dnešní mládež v naprosté většině nemá problém svou homosexualitu nebo transsexualitu přijmout. Spíš s tím mají problém rodiče, kterým je většinou kolem 40 let nebo víc.
Vývoj sexuality ovlivňuje celá řada faktorů, u každého tak probíhá trochu odlišně. Přesto existuje několik základních fází, kterými by mělo za standardních podmínek projít každé dítě:
0–6 let
V tomto věku dítě objevuje poprvé svoji sexualitu, poznává vlastní tělo a také se snaží zkoumat tělo svých kamarádů – například hraním si na doktora. Neprožívá to ale kvalitativně stejně jako dospělý člověk, jde pro něj pouze o příjemné impulsy.
6–12 let
Kolem šestého roku jsou děti stále velice zvídavé, začínají si ale pozvolna uvědomovat společenské bariéry. Morální vývoj u nich postupně posiluje nárůst studu, stávají se uzavřenější a stahují se do soukromí. Jejich hlavní motivací je v tomto věku zvědavost a touha po znalostech.
13–15 let
Sexuální vývoj se během puberty zrychluje. Vjemy a motivy spojené se sexualitou dostávají sociální rozměr: děti se rozvíjejí spolu s jinými lidmi a jejich prostřednictvím. Přichází zájem o opačné pohlaví. Děti experimentují s masturbací, začínají se stydět, nechtějí se bavit s dospělými.
16 let a výš
V tomto věku jsou mladí lidé schopni dospělé sexuality – intimity, sexuálních reakcí i plnohodnotného sexuálního vztahu. Postupně se u nich vyvíjí poznání jejich sexuální orientace; současně si vytvářejí a upevňují své sexuální preference.
Zdroj: web Šance dětem a Federal Centre for Health Education
Před patnácti až dvaceti lety to ještě bylo jinak, tam měli problém svou orientaci přijmout i ti, kterých se to osobně týkalo. Ale pro některé to tabu zůstává nadále a je to veliká škoda. Děti navíc nejsou takoví čistí andílci, jak často vypadají. Děti jsou velice sobecké a dokážou si vás někdy až moc dobře omotat kolem prstu. Opět je potřeba nastavovat hranice a učit dítě, že nic není samozřejmé.
Řadu rodičů mate, že by mohlo třeba tříleté dítě pociťovat u nějaké situace sexuální vzrušení. V čem se liší prožívání sexuality u dítěte a dospělého? Je možné, aby se třeba chlapec předškolního věku vzrušil při pohledu na kamarádku?
To by bylo velmi výjimečné. Jak už jsem zmínil, u dětí nejde o žádný erotický podtext, ale pouze vnímání libosti a nelibosti. Pokud by pětiletého chlapce vzrušil pohled na kamarádku, mohla by to být známka něčeho neobvyklého. Jednou z možností je takzvaná předčasná puberta, kdy se u chlapce začne tvořit větší množství testosteronu v nízkém věku. Je to endokrinologické onemocnění, které musí být vyšetřeno lékařem specialistou – endokrinologem nebo andrologem –, protože může napáchat mnoho škody na zdraví dítěte. Navíc jedna z možných příčin vyšší tvorby testosteronu by mohlo být i nádorové onemocnění.
Další možností by mohlo být také to, že dítě je předčasně sexualizované například tím, že jej někdo pohlavně zneužil nebo pravidelně zneužívá. Nebo je vystaveno kvůli sociálně patologickým jevům v rodině pornografii, rodiče třeba před dítětem provozují sex a podobně. V tomto případě to samozřejmě rovněž není v pořádku, a zde by již měly zasáhnout příslušné úřady.
Jsou ještě nějaké další projevy sexuality, na které by si rodiče měli dát pozor, protože by mohly u dítěte naznačovat problém?
Masturbaci bych jako škodlivou nebo nevhodnou vnímal pouze tehdy, kdyby v ní dítě pokračovalo i před návštěvou nebo na veřejnosti, nebo kdyby masturbovalo příliš často až do té míry, že by mu to zasahovalo negativně do osobního života. Například kdyby puzení k masturbaci bylo tak silné a časté, že by se nemohlo ani soustředit na školu či učení a i ve škole by muselo několikrát jít masturbovat na WC. Vybočuje i například příliš velký zájem o pohlavní orgány dospělých či vrstevníků, případně nucení spolužáků či spolužaček ke svlékání, předvádění, instruktáže a poučování o sexuálních praktikách a podobně. Ani pak ale není na místě za to dítě trestat nebo mu to nějak zošklivovat. Je dobré jej kladně podpořit a vysvětlit mu, že to není vhodné ani obvyklé, a pomoct mu tím, že s ním zajdeme k odborníkovi.
Poměrně častou otázkou bývá, jak řešit situaci, kdy se dítě dotýká intimních partií na veřejnosti. V jakém věku se vůbec u dětí začne objevovat stud a začínají se s intimitou stahovat do soukromí?
Fází studu je několik a pravidelně se střídají. Záleží i na tom, jestli je dítě extrovert či introvert. Některé dítě se stydí víc už v pěti, šesti letech, jiné až v osmi až devíti. Je to velice individuální. Pokud se bude dítě dotýkat intimních partií na veřejnosti, je potřeba s ním všechno v klidu probrat, aby si uvědomilo hranice, aby vědělo, že doma v soukromí to je v pořádku, ale jinak už ne.
Pokud si u svého dítěte všimnete z hlediska intimity čehokoli, co vám připadá zvláštní nebo to ve vás vzbuzuje obavy, poraďte se s odborníkem. Pro začátek můžete využít internetové poradny nebo Rodičovskou linku Linky bezpečí (606 021 021). Vždycky by vám měl odpovídat lékař nebo psycholog s patřičným vzděláním a profesními zkušenostmi. Pokud jde o něco vážnějšího, objednejte se do ordinace osobně. Obrátit se můžete na pediatra, sexuologa, popřípadě dětského gynekologa, androloga či urologa.
V dnešní době se může poměrně snadno stát, že se dítě setká na internetu nebo ve filmu s explicitně sexuálními záběry. Občas třeba i značně násilnými. Jak malé dítě vnímá nebo chápe takové scény? Jak mu to případně vysvětlit?
Za prvé by měli rodiče zvážit, na které filmy se dětem dovolí či nedovolí dívat. A přístup k internetu je v určitém věku taky vhodné nějakým způsobem korigovat. Pokud dítě přece jen něco uvidí, čemuž nejde zabránit (a není to asi ani úplně cílem), opět je dobré s ním všechno vhodnými slovy přiměřeně jeho věku probrat. S tím, že mu vysvětlíme, že některé věci dobré nejsou a některé ano, ale až v dospělosti.
S dětmi musíme mluvit i o možných hrozbách, jako je třeba zneužívání. Jak k tomu přistoupit, aby rodič dítě příliš nevyděsil?
Je vhodné s dětmi promluvit, že se může stát, že někteří lidé by se k nim mohli chovat nevhodně nebo by po nich mohli chtít, aby dělali některé věci, které jsou správné až v dospělosti. A že pokud na ně bude někdo sahat nebo je bude chtít fotit svlečené, aby pokud možno utekly tam, kde je víc lidí, kde je menší pravděpodobnost, že si k němu dotyčný něco dovolí. A aby se nebálo všechno říct buď rodičům, nebo například učiteli ve škole.
Pokud se už něco třeba i stalo, dospělí svou reakcí můžou dítě poškodit kolikrát ještě víc než to, co se stalo. Nevhodná je například reakce typu: „Proboha, co ti to jen provedl, takhle tě poškodil, tak ti ublížil.“ Lepší je říct: „Víš, to nebylo správné, co ten člověk udělal. Je ale dobré, že jsi mi to řekl či řekla, ale neboj, spolu to zvládneme.“