Důvěra, péče a odvaha stárnout. Jak nový cirkus proměnil deset žen po sedmdesátce

Právě takové momenty přinesl letošní festival Cirkopolis prostřednictvím projektu Grand-Mother francouzského souboru Un Loup pour l’Homme. Představení, které propojuje nový cirkus, stáří a hloubku lidského setkání, vzniklo vůbec poprvé mimo domovskou Francii. Na scéně se vedle performera a akrobata Alexandrea Fraye objevilo deset českých žen starších sedmdesáti let.

A nebyly tam jako symbol. Ani jako dojemná kulisa. Byly tam samy za sebe.

Projekt vznikal několik měsíců skrze rozhovory, sdílení osobních zkušeností a následné zkoušení. Výsledkem nebyla choreografie založená na výkonu, ale jemná fyzická komunikace mezi lidmi, kteří by se za běžných okolností možná nikdy nepotkali. Akrobacie zde nebyla demonstrací síly, ale způsobem, jak si navzájem naslouchat.

Mnohé z účastnic do projektu vstupovaly se zvědavostí i obavami. Některé nikdy nestály na jevišti, jiné o sobě dlouho nepochybovaly tolik jako ve chvíli, kdy měly svěřit své tělo cizímu člověku. Nakonec ale právě tahle zkušenost pro mnohé znamenala něco překvapivě silného.

„Najednou jsme necítily, že jsme staré ženy, které nikam nepatří. Měly jsme pocit, že jsme součástí party,“ popsala jedna z účastnic.

Další mluvily o tom, že dlouho nezažily tolik laskavosti, trpělivosti a respektu. Že v prostoru zkoušek neexistoval rozdíl mezi „mladými organizátory“ a „starými ženami“. Že stáří tam nebylo problémem, který je potřeba schovat nebo omlouvat.

A možná právě v tom spočívala síla celého projektu.

V době, kdy je ženské tělo pod neustálým tlakem výkonu, mládí a kontroly, působilo představení téměř radikálně. Na scéně byla vidět těla, která nesou životní zkušenost, zranitelnost i fyzické limity, a přesto zůstávají silná, krásná a živá.

Diváci neodcházeli ohromeni technickou virtuozitou, ale emocí. Mluvili o husí kůži, slzách i zvláštním pocitu něhy.

Grand-Mother zároveň ukázal, že nový cirkus nemusí být jen o extrémních fyzických výkonech. Může být i prostorem pro péči, blízkost a obyčejnou lidskou přítomnost.

A možná právě proto měl projekt na všechny zúčastněné tak silný dopad. Některé ženy po představení říkaly, že je zkušenost „nakopla“ k dalším aktivitám, jiné mluvily o tom, že se po dlouhé době znovu cítily mladé. Ne kvůli tomu, že by popřely svůj věk, ale protože si znovu dovolily něco nového.

Právě otevírání podobných témat je dlouhodobou součástí činnosti CIRQUEONU – centra pro nový cirkus, které prostřednictvím festivalu Cirkopolis přiváží do Česka výjimečné zahraniční projekty a zároveň vytváří prostor pro vzdělávání, uměleckou tvorbu i setkávání lidí napříč generacemi. Nový cirkus zde není jen uměleckou disciplínou, ale lidé Cirqueonu jsou aktivní v kulturní advokacii, podílejí se na tvorbě odborných publikací, působí jako lektoři a prezentují český nový cirkus v zahraničí."

Grand-Mother Project byl jedním z příkladů toho, jakou podobu může nový cirkus mít. V Cirqueonu dlouhodobě vznikají projekty pro děti, mladé lidi, profesionální umělce i seniory, které ukazují, že cirkus není jen o akrobacii, ale především o setkávání, důvěře a odvaze objevovat nové možnosti – bez ohledu na věk.