Krize je výzva. Jak zvládat osudové změny v životě
Změny a zvraty patří k životu. Bez přestání procházíme změnami, jak my sami, tak i naše okolí. Proto se neustále musíme vyrovnávat s tím, že nastávají nové situace a je potřeba se jim přizpůsobovat.
Kniha KRIZE JE VÝZVA známé německé psychoterapeutky Bärbel Wardetzki ukazuje pozitivní přístup k osudovým zvratům. Autorka tvrdí, že každá změna vychází z nás a že je vždy možné se posunout o úroveň výš, kde najdeme odstup a ztracený klid. Nabízí způsob, jak najít východisko z životních krizí, ze situací, které nás zasáhnou a jež nemůžeme sami ovlivnit, jako je náhlé úmrtí blízké osoby, rozchod nebo nečekaná výpověď. Předkládá a popisuje různé vhodné postupy: oživení emoční inteligence, přijetí odpovědnosti za sebe sama, schopnost rozeznat vhodný okamžik či cvičení v odolnosti.
Jak se můžeme postavit ke změnám tak, aby nás nezraňovaly a nevnímali jsme je jako namířené proti nám?
V této populárně-naučné publikaci autorka ukazuje způsoby, jak je možné zvládnout i tíživé změny s odvahou. Jak se můžeme postavit ke změnám tak, aby nás nezraňovaly a nevnímali jsme je jako namířené proti nám, abychom kvůli nim neklesali na mysli a nezahořkli.
Jak místo toho můžeme vyváznout z nejhoršího, poučit se z toho, uspořádat situaci tak, abychom se cítili dobře a nalézt v tom všem smysl? Co pro každého z nás znamená schopnost se změnit, jaké zkušenosti získáme ze zvratů, co nám pomůže, které zdroje můžeme využít a kde se nacházejí naše hranice?
Ukázka z knihy
Odpovědnost za sebe samé
U všech změn, před nimiž se ocitáme, je třeba si uvědomit, že začít musíme u sebe samých. Sice se můžeme vzepřít proti zlu přicházejícímu zvenčí, ale moc daleko se s tím nedostaneme. Místo toho bychom měli uchopit řešení problému i změnu do svých rukou a vypořádat se s tím na vlastní odpovědnost. Problémy se tak stanou v pravém slova smyslu ovladatelné. Musíme samozřejmě využít také vlastní síly k tomu, abychom stresující životní podmínky aktivně zavrhli a zasadili se o jejich změnu. Vezměme si technický pokrok. Můžeme odsuzovat internet, selfíčka i sociální sítě jako špatné, bojovat proti nim a propadnout kulturnímu pesimismu. Ale je to málo platné, vývoj tím nezastavíme, nezvrátíme ani neovlivníme.
Co by se ale stalo, kdybychom přestali vývojové tendence proklínat a uznali, že tady prostě jsou? Pak rozeznáme svá vlastní témata a pocity. Může to být smutek, že jsme moc staří, ztratili jsme kontakt s dobou a už to nedoženeme, nebo třeba tlak na to, že je nutné se ustavičně prezentovat na sociálních sítích a získávat sledující. Je mnohem snazší všechno zavrhnout než se zamyslet a říct si: Fajn, tak co by se s tím dalo udělat?
To neznamená, že nesmíme vyjádřit kritiku, naopak. Kritika je však něco jiného než láteřit a hubovat. Při kritice pojmenováváme to, co se nám nelíbí, je v ní prostor pro změnu, ale i pro opuštění. Znevažování nás naproti tomu nutí pasivně se upínat k tomu negativnímu a rozdmýchává problém. Změna totiž nemusí automaticky znamenat, že bude hůř, může to dopadnout i obráceně. Musíme tomu ovšem být naklonění.
K odpovědnosti za sebe samé patří i otázka, kde jsou hranice našich možností, jak věci ovlivnit. Nemůžeme mít vliv na všechno a někdy je rozumnější nechat to plavat a vyrovnat se s tím, že změna není možná. K tomu je zapotřebí zachovat chladnou hlavu, přijmout věci, s nimiž nic udělat nelze, a být schopni svou bezmoc vydržet a akceptovat.
Odpovědnost za sebe samé nám dává šanci oprostit se od připisování viny a vzít svůj život i štěstí do vlastních rukou. Získáme tak pocit kontroly a možnost ovlivnit dění kolem sebe. Když přijdou zvraty, nemůžeme změnit události, ale způsob, jakým se jim postavíme.
Knihu Krize je výzva koupíte zde.
