Pakočka ve Varech. Umění small-talku a vysoká i nízká karlovarská gastronomie
Mezi třetím a čtvrtým dnem festivalu obvykle nastává krize. Únava se mísí s kofeinem, hrozí hádky s přáteli, usínání u filmů a první návraty domů nad ránem. Vary jsou v plném proudu a malebné lázeňské město zdánlivě nikdy nespí. A tak to zkouším taky.
Kolem třetího a čtvrtého dne přichází chvíle, kdy se probudíte po dvou hodinách neklidného spánku a dojde vám, že nový film Jonase Carpignana nejen, že za 30 minut ve Velkém sále nestihnete, ale asi ani tak moc vidět nepotřebujete. Spánek je někdy ten nejlepší filmař. Je to tady: festivalový cheat-day. Den odpočinku, kdy se štěstím zvládnete jeden film, ale víc ani nechcete. Chcete odpočívat, plavat v bazénu, vyjet lanovkou na Dianu nebo prostě jen bloumat městem a nekonečně dlouho obědvat.
Karlovy Vary sice bzučí festivalem, ale užít si tady můžete i jiné příjemnosti než film. Na plavání i relax jen kousek od Thermalu je ideální areál Alžbětiných lázní s bazénem a saunou. Povinná procházka po okolí by měla obsahovat rozhlednu Diana a Goethovu vyhlídku, odkud budete mít Vary jako na dlani. Pokud máte v ruce klíčky od auta a v srdci vášeň pro houbaření, právě teď je ta chvíle, kdy v okolních lesích začínají hřibové žně. Anebo prostě můžete jen sedět, nekonečně dlouho jíst a kontemplovat okolní ruch.
Jídlo je – jako každý rok – velké téma. Skoro tak velké, že v rámci večírkových small-talků dohání téma č. 1, které zní: „Proč tu nikde neberou karty?“, a č. 2: „Srpnové počasí je jiné než červencové, docela prší, že?“ (Třetí, tradiční, je: „Příliš dlouhé filmové stopáže“.)
Pokud stejně jako já small-talk nenávidíte, ale víte, že v rámci přežití ve společnosti je dobré ho aspoň středně ovládat, neexistuje lepší místo na nácvik než právě karlovarský festival. Na témata naskočíte skoro okamžitě a během dvou dní konverzujete plynně nejen o počasí, tornádech a záplavách, ale samozřejmě o aktuálních filmech nebo o úrovni festivalových rautů. Česky i anglicky. Lepší vysokou školu small-talku nenajdete!
Neméně hodnotné jsou i konverzace cizí, útržky rozhovorů z front nebo ranní mudrování v baru Public Interest. Mezi moje letošní oblíbené perličky patří otec poučující blazeovaně syna, že na zahajovacím večírku by si spíš než pivo měl dát víno, protože pivo se do takové společnosti nehodí. Od té doby nad tím přemýšlím. Vzhledem k tomu, že už jsem zde absolvovala večírek, na kterém došel úplně všechen alkohol, o tom čím dál tím víc pochybuju.
Heroine je ve Varech
Deníček Jany Patočkové z Karlovarského filmového festivalu vás nechce zasvětit do detailů pro cinefily, ale zprostředkovat specifickou atmosféru události, která je v české kultuře stále jedinečná. Na co se chodí, o čem se mluví, kam se chodí jíst a pít? Jaká je atmosféra vzhledem k protipandemickým opatřením a na konci léta? Vydejte se s námi od Puppu k Thermalu a zase zpátky.
Pakočka ve Varech #1. Bude se dýchat film a večeřet Aperol!
Pakočka ve Varech #2. Zátopek, strhující Noé i Marek Eben křičící na mrak
Smážo u stánku chutná nejlíp v podpatcích
Vegetariáni celoživotně zvyklí na jedinou položku v menu, kterou je smažený sýr, budou asi s festivalovou nabídkou v míru. Vegani se musí připravit na týden o hranolkách a kebabu s falafelem a vegeburgerem z Bokovky. Přímo v areálu hotelu Thermal najdete stánky, které kromě piva nabízí nejrůznější cool sendviče, ale největší klasikou jsou „pouťové“ halušky na váhu a samozřejmě kiosek, kterému říkám „smažený sen“ a kde seženete všechno v trojobalu – od sýrů přes kuřecí nugetky po krokety a obrovské hranolky. Záchrannou ruku podává taky místní McDonald a klasická čínská restaurace jen pár kroků od kina Čas.
Z festivalu žaludečních vředů vás může zachránit indická restaurace Tandoor na dosah Thermalu. Každoročně připravuje festivalové menu včetně jednoho jídla pro vegany a jsou navíc opravdu rychlí, což je zásadní – projekce nepočká. Jde o příjemnou vývařovnu, kde si po jídle můžete dát mangové lassi nebo turka do skla. Kdo by chtěl fancy snack a kávu, pak Nespresso Lounge před Thermalem je jistota, houstičky do ruky a kávové drinky s alkoholem i bez jsou stabilní festivalové držáky, letos dokonce i se zákusky od cukráře Skály. A ceny nejsou vyšší, než za ně běžně zaplatíte v pražských podnicích (což je na festivalové poměry moc fajn, protože u běžného stánku se smaženými pochutinami necháte za porci hranolek a sýru skoro 200 kč).
Na druhé straně města pak operuje pražská vinárna Bokovka, kde seženete grilované dobroty v podání Naše maso. Ale pokud chcete pravou českou pizzu, rozhodně musíte do pizzerie Mamma Mia, kde najdete celou sekci pizzy pojmenovaných podle amerických států (pizza věnovaná státu Missouri například z mě neznámých důvodů obsahuje Poličan, Honolulu pak překonává klasickou Havaj a k ananasu přidává chřest a Madeland), ale najdete tu i širokou nabídku mléčných šejků a čerstvých smoothies. Během festivalu je každý vitamín dobrý!
V pracovním týdnu hned v centru města v ulici Davida Bechera je od 8 od půl 4 odpoledne otevřené bistro Sluníčko, česká jídelnová klasika, kde si na své přijdou i vegetariáni. Jenže nejde jen o nabídku – u jídla ve Varech jde i důmyslný time-management. Co je vám platná jídelna v centru, když vám za 20 minut začíná projekce na druhé straně města v Městském divadle nebo v Puppu! Právě před Puppem je další gastro zóna zaměřená na „lepší“ snacky. Třeba asijský fusion od pražské restaurace Gaoden. Ale počítejte s tím, že jeden závitek, který vdechnete na pár zátahů, dáte skoro 150 Kč.
Pokud si říkáte, že tohle se teda nedá přežít ve zdraví… tak máte skoro pravdu. Ale věřte mi, že není nic lepšího než si po slavnostní premiéře v krásných šatech a na podpatcích vychutnat smaženou odměnu u stánku. To je pro mě definice KVIFFu: hranice mezi vysokým a nízkým se tu prostě maže.
Festivalový tip
Les Olympiades (Paris, 13th District) Francouz Jacques Audiard si k psaní scénáře tohohle dynamického portrétu dnešních třicátníků přizval filmařku Céline Sciamma (Portrét dívky v plamenech) a vznikl film, který leží někde mezi komedií a observací. Černobílá stylizace sleduje několik postav, jejichž životy se postupně protínají a ovlivňují. Láska, sex, přitažlivost, vztahy, to, jak spolu umíme nebo spíš neumíme mluvit. Kdo tady opravdu miluje koho? Je možné být fuck-buddies bez následků? To všechno v pařížském 13. distriktu, který celý příběh objímá v náručí moderních paneláků. Nenucená generační záležitost, kterou distribuuje Aerofilms, určitě stojí za to.
Aktuální číslo
- Kulturní války režisérky Barbary Herz
- Může být matka dobrý „vědec“?
- Jak vychovat odolné děti
- Rodičovská půl na půl
