Nekonečné smrtiny Nadii Vulvokov

Recenze
Jarmila Křenková
| 7. 3. 2019 | 1 667
Nekonečné smrtiny Nadii Vulvokov

Russian Doll – výjimečně dobrá komediální minisérie Netflixu s vtipnou hrdinkou – působí neokoukaně i v záplavě všeho, co momentálně chrlí streamovací služby, a vyvolává nutkání okamžitě vidět další díl.

Představte si, že jste na večírku, který vás moc nebaví. Ale když se chcete sebrat a jít domů, všichni vám pořád opakují: „Je to tvoje oslava, nemůžeš přece odejít!“ A přesně tohle prožívá vývojářka videoher Nadia Vulvokov.

Prostořeká nerdka, která miluje návykové látky všeho druhu a v běžném hovoru nenuceně mísí vulgarismy s obraty jako ipso facto, tráví své šestatřicáté narozeniny na srazu newyorských bohémů v bývalé židovské škole, z níž si její kamarádka Maxine vybudovala loft zavalený designem z Anthropologie. Něco je ale špatně… a navíc před pár dny zmizel její kocourek jménem Oatmeal.

Natasha Lyonne, Amy Poehler a Leslye Headland: Russian Doll (Matrjoška). Komediální seriál o osmi (zatím) zhruba půlhodinových dílech. Vysílá Netflix. TV premiéra prvního dílu 1. února 2019.

Matka a jiné katastrofy

Ipso facto je Nadia cyničtější než obvykle a na vlastní oslavě se baví asi jako na pohřbu. Plakát se sloganem Life Is a Killer, který má ve své pracovně, se ten den stane sebenaplňujícím proroctvím. Když totiž v přilehlém parku přece jen Oatmeala vystopuje, namísto šťastného shledání ji srazí auto.

Vzápětí se ale zase ocitá v koupelně bytu, kde právě probíhá její večírek, a stisknutí kliky ve tvaru revolveru jenom předznamenává další katastrofu. Nadiin život od této chvíle pravidelně ukončují pády ze schodů, náhlé srdeční příhody, autonehody nebo výbuchy plynu a stále znova se dostává do téže výchozí situace.

Není to ovšem žádná nezničitelná superhrdinka na misi za lepší svět, a proto se k smrti vyděšená snaží dopátrat toho, jestli za její stav může joint říznutý kokainem, postupující duševní choroba nebo snad zlovolnost vesmíru.

Zrovna vesmír na ni ale zvysoka kašle a kontaktovat svého drogového dealera, opakovaně zneužívat oddaného expřítele nebo si na terapii promluvit o matce také není samospásné. Jednoduchá řešení zkrátka neexistují a celá Russian Doll je zrovna tak nihilistická jako její hrdinka.

Vyprávění založené na opakování a časových smyčkách není v popkultuře nic neobvyklého a téma duševního zdraví s ohledáváním mnohdy nezřetelné hranice mezi příčetností a ztrátou souřadnic se v poslední době zabývala třeba sci-fi série Caryho Fukunagy Maniac nebo nejnovější epizoda antologie Černé zrcadlo s názvem Bandersnatch.

Herní principy

Nadiino hledání chyby v životním naprogramování ostatně videoherní principy připomíná. Každý neúspěšný pokus se sice pojí s návratem do výchozího bodu, Nadia při tom ale získává novou sadu vědomostí, a zdánlivě stejná situace tak může otevřít nové perspektivy.

Nadiina časová smyčka nemá žádnou pravidelnost, často zemře hned, občas vydrží do dalšího dne. Osm pětadvacetiminutových epizod je plných diskontinuit, odboček a arytmií, které ale spolu s precizně načasovanými dialogy a gagy tvoří mimořádně soudržný tvar.

Hlavní podíl na tom má téměř fyzické herectví Natashy Lyonn, která spolu s Amy Poehler a autorkou sprosté komedie Holky na tahu Leslye Headland patří mezi showrunnerky série. Jejímu uhrančivému pohledu a cynickým hláškám, které bez ustání chrlí svým zastřeným hlasem, je snadné podlehnout.

Zkažené jablko

Příběh neúnavně směřuje od ztřeštěné komedie k existenciální tragédii a zase zpět, ale přes veškerou živelnost Russian Doll vypráví hlavně o fatální neschopnosti pohnout se z místa, opustit nefunkční vzorce chování nebo konečně odkrojit, co už dávno zahnívá.

Dokonce i sci-fi nebo hororové motivy tu zpřítomňují, jak bezhlavě se často řítíme do světa fikce a koloběhu nerealistických očekávání. Vysmívá se rovněž laciným mantrám motivačních příruček o tom, že je důležité vědět, kým jsme a co od života chceme. Naopak připouští, že lpění na utkvělé představě o sobě samých často bývá nejtěžším vězením a poznání, v kolika mylných předpokladech o sobě samých se denně utvrzujeme, může přinést osvobození.

Krize newyorských mileniálů, kteří pomalu dospěli do středního věku, nezpůsobují klišé spojená se stárnutím. Souvisí spíš s jejich zmenšujícím se životním prostorem a umírajícím duchem místa, který stejně jako v jakékoliv jiné metropoli neúprosně drtí gentrifikace.

Když Nadia prohlásí, že za její problémy může narozeninová oslava v bývalé židovské ješivě, jejíž posvátný prostor byl narušen, Maxine ji zpraží, že jediná posvátná věc v jejich městě je trh s nemovitostmi. Později zas pragmaticky poznamená, jak čerstvě objevené požární schodiště zvýší hodnotu jejího bytu na Airbnb.

Je to temný

Russian Doll podrývá mýtus velkoměsta tvořený fragmenty romantických filmů, vzpomínek na dovolené a fotek prohnaných instagramovými filtry. Nevytěžuje notoricky známé ornamenty, ale o to intenzivněji se noří do šedých zón večerek s problikávajícími neony, kde s padajícím soumrakem bloudí dezorientovaní bohémové, byznysmeni ztracení ve vlastní čtvrti i lidé z okraje společnosti.

Melancholicky rozostřený obraz New Yorku, kde zánik komunit a ztráta sociálních vazeb představuje pro místní největší hrozbu, souzní s Nadiinou zcizující poznámkou, kterou glosuje jednu z řady svých úmrtí a která přes všechen humor vlastně platí i pro celou sérii: „Fuck, itʼs dark.“

Titulní fotografie je majetkem společnosti Netflix.

 

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • LUCIE HRDÁ Tváří titulní strany je advokátka Lucie Hrdá. „Oběti připodobňují znásilnění k vraždě duše a mnoho z nich tvrdí, že by byly raději mrtvé, než aby žily s touto zkušeností dál. Pokud se na tyto zločiny stále pohlíží jako na ublížení na zdraví, je to podle mě naprosté nepochopení,“ říká v našem rozhovoru. Organizace Bez trestu, kterou spoluzakládala, zveřejňuje skutečné rozsudky, aby upozornila na to, za jaké činy odcházejí pachatelé od soudů jen s podmínečnými tresty. „O násilí nesmíme mlčet,“ říká Lucie a sama se neúnavně angažuje.
    Lucii Hrdou fotila naše spolupracovnice v Londýně Eliška Sky.
  • STOP NÁSILÍ NA ŽENÁCH! Nějakou formu domácího násilí zažilo 20–40 % žen. V době první covidové vlny narostlo domácí násilí až o 50 %. Každá třetí žena se stala terčem sexuálního obtěžování. Zkušenost se znásilněním má asi 5–10 % českých žen, přičemž naprostá většina z nich se nikdy neobrátí na policii. Co ještě potřebujeme slyšet, abychom jako společnost přestali zavírat oči před domácím a sexualizovaným násilím?
  • MŮJ ŽIVOT S MOHAMEDEM „Mohamed zná holky, jako jsem já (35+ single ženy s kariérou), jen z filmů. Já znám kluky jako Mohamed jen ze zpráv. Oba kolem těch stereotypů první týdny potichu našlapujeme. Nevíme, co čekat. On uzavírá svůj den modlitbou, já sklenkou vína.“ Michelle Losekoot svěřila Heroine svůj příběh o tom, jak nabídla hostitelskou péči jednomu z dětí, které na českém území skončily jako uprchlíci bez rodičů. Co při tom Michelle zjistila o sobě? A co o naší společnosti?
  • FAST FEMINIST FASHION Nakupují české feministky v řetězcích? Je udržitelná móda jen pro privilegované? A koho posiluje podceněné oblečení? Módní publicistka Veronika Ruppert se zamýšlí nad přesahy mezi feminismem a módou ohleduplnou k planetě i lidem. V příloze Sustainable přinášíme také rozhovor s klimatoložkou Táňou Míkovou a tipy na udržitelnější cestování z pera architekta Petera Bednára.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

V diskuzi nejsou žádné komentáře

Vstoupit do diskuze