Britney Spears byla předmětem fantazií i terčem posměchu. Dokument jí vrací lidskou tvář

FreeBritney
Jan Jindřich Karásek
| 17. 3. 2021 | 2 komentáře | 4 593
Britney Spears byla předmětem fantazií i terčem posměchu. Dokument jí vrací lidskou tvář
Foto: Ringo Chiu / Shutterstock

Příběh jednoho amerického idolu. Jakou roli v něm hrály predátorské metody showbyznysu a bulvárních médií? Dokument o tom, co vedlo k psychickému zhroucení Britney Spears, ukazuje děsivé a často skryté způsoby, kterými si veřejnost přivlastňuje životy celebrit.

„Pokud Britney přežila rok 2007, tak ty rozhodně můžeš přežít dnešek,“ píše se žertovně na tisícovkách triček a hrnků na kafe. Nespočet dnešních memes používá fotky z jejího náročného období po rozvodu, kdy přicházela o možnost vídat své dvě malé děti, jako etalon vyčerpání: „Kdybys měl říct, jak jsi vystresovaný na škále od jedné do deseti, kolik bys dal? – Asi zhruba Britney Spears v roce 2007.“ V zásadě se může zdát, že na těchto vtipech není nic špatného, slouží přece jako pouhá nadsázka. Jako takový způsob, jak se vysmát vlastnímu neštěstí.

Ale při bližším pohledu na její život dostávají znepokojivý nádech. Právě takový pohled nabízí nový dokumentární film Framing Britney Spears, za kterým stojí deník New York Times v čele s režisérkou Samanthou Stark. Jedná se o její první celovečerní film, ale v minulosti už točila na příklad právě pro Timesy reportáže a krátké dokumenty včetně snímku The Forger, za nějž dostala společně s týmem novinářů cenu Emmy. Ten pojednával o muži, který padělal pasy a zachraňoval životy lidí, kteří potřebovali utéct před nacisty. 

Snímek je tak zároveň pokusem o investigativní žurnalistiku a už z premisy vyplývá, že bude klást otázky týkající se záhadného případu Britney Spears. Zpěvačka je už od roku 2008, kdy u ní došlo v souvislosti s veřejnými skandály k psychickému zhroucení, v opatrovnictví svého otce Jamieho Spearse. Ten má díky tomu kontrolu nad jejím životem a také nad veškerými jejími financemi. Svého času se to mohlo jevit jako krajní řešení a vypadalo to, že Jamieho vedla k tomuto rozhodnutí skutečná rodičovská starost. Ale uplynulo už téměř třináct let a Britney stále není svéprávná. Přestože už mezitím zvládla úspěšný comeback, dokázala nahrát nová alba a odehrát koncertní show v Las Vegas s více než dvěma stovkami repríz.

Moderátor se desetileté Britney ptá, jestli už má přítele a jestli by zvážila jeho jako ctitele. Muži je od pohledu kolem padesáti let. Podobně slizkých otázek, kterým Britney čelí, ve filmu zazní víc.

Někteří skalní fanoušci jsou proto přesvědčení o tom, že je Britney držena svým otcem v opatrovnictví protiprávně. Jako aktivisté vystupují pod hashtagem #FreeBritney a bojují za to, aby její otec odstoupil a nechal ji být. Vzhledem k lukrativnosti Jamieho pozice, kdy mu jeho dcera dle dokumentu vydělávala ve Vegas každý měsíc kolem milionu dolarů, se na jejich stranu přiklání i část jinak nezaujaté veřejnosti, protože se celá situace zdá přinejmenším podezřelá. Upírá otec Britney její svobody kvůli vlastnímu výdělku? Tuto otázku dokument pokládá, ale nakonec je v jádru jeho výpovědní hodnoty něco jiného.

Americký sen i Lolita

Film nás postupně provádí životem Britney od jejího dětství v malém městečku Kentwood v Lousianě, kde navštěvovala lekce tance a zpívala v kostelním sboru. Postupně nám v rozhovorech s blízkými a v archivních záběrech ukazuje její cestu ke slávě včetně vystoupení v televizní talentové soutěži, kde ji bylo teprve deset let. Moderátorova první otázka je, jestli už má přítele. A jestli by zvážila jeho jako ctitele. Muži je od pohledu kolem padesáti let. Podobně slizkých otázek, kterým Britney čelí, ostatně ve filmu zazní víc. O několik let později, když už je Britney uznávaná světová superstar, se jí televizní moderátor zase vyptává na její prsa, protože „o tom prý všichni mluví“. 

Britney zpočátku symbolizovala především dokonalou dívku od vedle, prototyp amerického snu, důkaz, že je možné ho uskutečnit. Slečnu z jižanského maloměsta, která se pouze svým talentem a pílí dostala na světová turné a dobyla hitparády. Byla cudným symbolem věřící zpěvačky, která sice ve svých textech přinášela sexuální podtext a v klipech se nebála odvážných outfitů, ale na veřejnosti a v rozhovorech se projevovala jako obyčejná holka, která dle svých slov čeká na toho pravého.

Popové hvězdy bývají redukované na to, že jsou jen loutky showbyznysu, ale z výpovědí ostatních je jasné, že Britney sama měla konkrétní vizi, ambice a jasné plány, díky kterým uspěla.

Její image byla od začátku marketingově dokonale promyšlená. Pro mladší dívky, které ji poslouchaly, byla odvážná starší sestra, vzor, ke kterému vzhlížely. Muži ji vnímali trochu temněji, byla nedostupná a nevinná, jakási Lolita v podkolenkách. Tohle škatulkování do konkrétních boxů, tedy ono „Framing“ z názvu, se ostatně ukazuje na jedné z archivních nahrávek, kdy ji neznámý mužský hlas ve studiu osočí z toho, že je „diva“. Na to Britney říká, že „není diva, jen ví, co chce“. To se bohužel v tehdejší ale i v dnešní společnosti u žen často zaměňuje. 

Nejen ona, ale i další popové hvězdy bývají redukované na to, že jsou jen loutky showbyznysu. Přestože z výpovědí ostatních je jasné, že Britney sama měla tehdy konkrétní vizi, ambice a jasné plány, díky kterým uspěla. Nebylo to dílem náhody, za jejím úspěchem nebyl tlak z vyšších pater, ale její osobní síla a vytrvalost. Dnes můžeme něco podobného sledovat na sociálních sítích třeba i v případě Billie Eilish, kdy mnohé komentáře redukují její úspěch pouze na zásluhy jejího bratra, producenta a hudebníka Finnease O’Connella, který s ní její skladby vytváří. Jeho podíl je nezpochybnitelný, ale ona sžíravá kritika, která tvrdí, že ona sama plní jen roli „maskota“, je nejen nepravdivá, ale pro reakce na úspěch žen v populární hudbě přímo symptomatická.

Na ni se přece nemusíme ohlížet

Z Britney si tak každý dělal to, čím chtěl, aby byla. Americké zlatíčko, holka od vedle, starší sestra nebo nedostupná sex ikona. Nebyli to ale jen postarší pánové s chlípnými poznámkami, kdo na ni útočil. Byly to i ženy. V rozhovoru z roku 2004 se jí moderátorka Diane Sawyer ptala na rozchod s Justinem Timberlakem a bez váhání po ní žádala, aby prozradila, proč mu zlomila srdce. Automaticky přejala tehdy většinové mínění, že to musela být Britney, kdo něco udělal špatně, určitě ne on. To následně Timberlake využil ve videoklipu Cry a Me River, kde přímo naznačoval, že ho Britney podvedla. Po rozchodu se ho v rádiu ptali, jestli s Britney spal, a on se po pár chvílích váhání se smíchem pochlubil, že ano. Za své tehdejší chování se Timberlake omlouvá po letech až teď, když je misogynie v showbyznysu problematizována.

Byly to i tyto uměle vytvořené skandály, které formovaly veřejné mínění a vedly na příklad k tomu, že jistá žena v onom rozhovoru s Diane Sawyer vzkázala Britney, že ji považuje za tak morálně narušenou, že by ji na místě zastřelila, kdyby ji viděla. S tím je konfrontovaná teprve dvaadvacetiletá dívka, které je do breku, což zjevně nikomu nevadilo, protože to je přece celebrita, ne člověk. Je to Britney – a na tu se nemusíme ohlížet.

Jako důvod zpochybnit její odpovědnost a pošlapat ji se hodilo cokoliv. V dokumentu zazní, že v takovém měřítku by se tehdy nic podobného muži v showbyznysu dít nemohlo.

Tyto tlaky a také konstantní sledování každého jejího kroku bulvárními fotografy nakonec vedly k tomu, že se zbortily všechny škatulky, do kterých ji dávali. Neúprosná média zaznamenávala její každodenní život a hledala na fotografiích jakýkoliv důvod, proč ji nazvat špatnou manželkou, špatnou matkou, upozorňovala na vše, co dělá nesprávně jako žena. Jako důvod zpochybnit její odpovědnost a pošlapat ji, se hodilo cokoliv. V dokumentu zazní, že v takovém měřítku by se tehdy nic podobného muži v showbyznysu dít nemohlo. Vyústěním byly její čím dál horší psychické stavy, následně také rozvod s tanečníkem Kevinem Federlinem a ztráta opatrovnictví obou jejích synů. Místo sex ikony a amerického idolu tak pro ni měla média novou škatulku – zhroucenou Britney. Byl to do té doby mediálně nejsledovanější psychický kolaps. Nikdy předtím nebyl rozpad něčího života tak pečlivě dokumentován a tak necitlivě souzen. 

Jak ve filmu zmiňují někteří z respondentů, byla to doba, kdy se otázka duševního zdraví tolik neřešila, a tak se bez jakýchkoli kontroverzí do nešťastného osudu Britney navážela média včetně těch, která považujeme za seriózní. Vyvrcholilo to dnes ikonicky známými fotografiemi, kde si zpěvačka sama holí hlavu, přičemž říká „Nechci, aby se mě někdo dotýkal. Mám plné zuby toho, že na mě všichni sahají.“ Stala se tak terčem novinářského aparátu, který měl ale na jejím zhroucení obrovský podíl. Slíděním a konstantním odsuzováním ji právě do této pozice dostal. Jednalo se tak o paradoxní situaci, ve které se vysmíváme někomu za něco, co jsme mu sami způsobili. Jako když školák shodí spolužáka do louže, a ještě si do něj rýpne, jak může být tak nešikovný, že upadnul. Na vině ale byli všichni, kdo se na tom cirkusu podíleli – včetně nás, čtenářů a diváků. Při sledování filmu někdy až mrazí, když si uvědomíme, jak tohle predátorské chování nevědomky podporujeme, když občas zvědavě klikneme na atraktivní bulvární titulek. 

Naděje do budoucna

Dokumentu chybí jasné rozuzlení ohledně toho, zdali je její otec skutečně prospěchář a svého opatrovnického statusu jen zneužívá, nebo Britney jeho pomoc opravdu potřebuje. Hospitalizovaná byla naposledy v roce 2019 a její současný stav neznáme. Jisté je, že si jej už jako opatrovníka ona sama nepřeje, což by měl být sám o sobě dostatečný důvod se případem zabývat. Zatím Jamie odstoupil pouze z pozice hlavního opatrovníka a zůstává spolu-opatrovníkem. Další přelíčení se koná letos v září, a tak je možné, že se brzy něco změní. Režisérka Samantha Stark v rozhovoru pro ETOnline řekla, že přijít tomu všemu na kloub opravdu chtěla. Ale vzhledem k tomu, že se odmítl zapojit zpěvaččin otec i matka a není jisté, jestli se nabídka vůbec dostala k samotné Britney, nebylo možné jít v tomto podivném případu k jádru věci. Ostatně ani s psychology a psychiatry mluvit nemohla, protože jejich profesní pravidla jim nedovolují odhalovat diagnózy pacientů. 

Kdo tedy kauzu zná a doufá, že se dozví něco vyloženě nového, bude nejspíš zklamán. Pro všechny ostatní je to informačně obsáhlý a mnohdy bohužel bolestný záznam jednoho života – od usměvavé desetileté holčičky, která sní o velké slávě, přes ženu procházející těžkým obdobím, které je zdokumentované ze všech stran, až po mega hvězdu, která znovu vystupuje. A v závěru je to také záhadná postava, která je teď opět v ústraní a jen občas sdílí na Instagramu pečlivě vybrané střípky ze svého života. Vidíme, že současné celebrity mají v rukou alespoň částečnou kontrolu nad tím, co se o nich veřejnost dozví, a to skrz profily na sociálních sítích. Skutečnou Britney zatím jen tak nepoznáme a je otázka, jestli na to vůbec máme právo. Po uvedení tohoto dokumentu ale existuje naděje, že pokud by ona sama chtěla promluvit, bude k tomu mít prostor. A tentokrát už bude veřejnost opravdu naslouchat jí. Nejen tomu, co o ní říkají ostatní.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Moje Heroine 2021 Potřebujeme si připomenout, že svět nakonec může být báječné místo k životu. Představujeme osm inspirativních a obdivuhodných žen, jejichž jména do výzvy Moje Heroine nominovali čtenářky a čtenáři. Jasmína Houdek, Elena Gorolová, Alena Jančíková, Barush Maush, Zuzana Vránová, Eliška Kodyšová, Klára Laurenčíková, Adéla Horáková. Osm příběhů, které vám vrátí naději.
  • Děti vám to vysvětlí Existuje vůbec někdo, kdo se těší na září? Na obligátní téma „back to school“ jsme se podívali ze všech stran. Proč české školství nevzkvétá? A pomohlo by mít v učitelském sboru víc mužů? Své k tomu řekli i teenageři: rozsáhlou sondu mezi svými vrstevníky provedla čtrnáctiletá Marika, čerstvá maturantka Ester se zase ptá, proč ve školách víc nemluvíme o menstruaci i tělesnosti obecně.
  • Rozkoš pro vaše uši Prozkoumali jsme nový žhavý trend – audioporno. Z jakých důvodů přitahuje především ženy a co je na něm tak zvláštního? Vše, co chcete vědět, než se ponoříte do světa zvukové rozkoše. Nestyďte se poslouchat!
  • Hrdinky našich dcer Princezny trpně čekající na své rytíře jsou definitivně out. Je čas na nové hrdinky. Co tedy s dětmi číst? Možností je dnes dost, a zvlášť s knihami o slavných českých ženách se v posledních letech roztrhl pytel. Nad tímto fenoménem se kriticky zamýšlí Gabriel Pleska. Kterou z nich by doporučil?

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 2 komentáře

Vstoupit do diskuze