E-shop Heroine: předplatná, Manuál pro moderní mámy, Heroine Premium

I May Destroy You: seriálové zjevení ukazuje sexuální násilí bez poučování, katarze a mouder

20. červenec 2020
14 923

Třicátnice Arabella se vrací do Londýna z Itálie, kde měla psát knihu, ale místo toho naháněla italského boyfrienda. Doma na ni čeká literární agent uhánějící do rána hotový rukopis. Arabella mu vše odkývá, ale nakonec odejde kamsi do londýnské noci na drink s kamarády. Blikající světla klubu, tanec a hluk, runda panáků a pak se všechno zamlží, rozmaže a nakonec zmizí a už je jenom černo. Ráno si skoro nic nepamatuje, není schopná usnout a má podivné flashbacky.

Foto: HBO/BBC One

Dvanáctidílný seriál I May Destroy You, který pro BBC One a HBO napsala, zrežírovala a v hlavní roli také odehrála herečka a scénáristka Michaela Coel, je rozehraný v tempu podobném oné londýnské noci, svižně a se záblesky různých časových rovin. Nedává divákovi moc příležitostí se nadechnout a rozebrat, na co se vlastně dívá. Na druhou stranu to ale ani není potřeba, protože největší mistrovství Michaely Coel spočívá v tom, že servíruje absolutní mistrovské dílo tak nějak samozřejmě, bez okolků, bez zbytečných řečí, ve stylu „tohle jsem já, tohle jsme my, to se děje, co s tím uděláme?“.

Nikdo zatím nenatočil nic podobného, co dokázala právě Coel.

Hlavní premisa, tedy že Arabella byla oné noci v bezvědomí znásilněná, je navíc známá každému, kdo si přečetl synopsi. Coel veřejně mluví o tom, že děj je založený na její vlastní zkušenosti, kdy se ocitla ve stejné situaci jako Arabella. Všechno, co se tedy po úvodní epizodě odehraje, je něco, na co divák v podstatě čeká – až Arabelle dojde, co se stalo, až si spojí všechny flashbacky dohromady a pochopí, že to není halucinace, ale potlačená vzpomínka. Na to, až půjde na policii, až se naštve, až se rozpláče, až se bude chtít pomstít. Publikum nejspíš stejně jako Coel čeká na odhalení, vztek, smutek, nakonec smíření a uzavření. A tak nějak se ho dočká, ale není to na I May Destroy You rozhodně to nejdůležitější.

Příběh ze života

Téma sexuálního zneužívání a tenké hranice mezi konsenzuálním sexuálním stykem a znásilněním ve světě Tindru, Grindru, zdánlivě otevřeného prostoru pro definici vlastních sexuálních preferencí, ale také v době přetrvávajícího patriarchátu, všudypřítomného rasismu a prohlubujících se mocenských nerovností je skoro by se chtělo říct až trendy.

Odsouzený producent Harvey Weinstein a hnutí #MeToo, které jeho kauza rozpoutala, spustily vlnu mnohostranného popkulturního prozkoumávání toho, jak sexuální násilí vzniká, odkud se bere, co to vlastně je. Politickou rovinu #MeToo bravurně rozebrala The Morning Show, okolo tématu sexuálního násilí se točí seriály z prostředí středních škol a teenage lásek jako 13 Reasons Why, dotýká se ho Euphoria nebo Sex Education. Lze ale s klidným svědomím napsat, že nikdo zatím nenatočil nic podobného, co dokázala právě Coel.

Foto: Shutterstock

Heroine má newsletter!

Chcete pravidelně dostávat tipy na chytré čtení? Přihlaste se k odběru newsletteru Heroine! Naše šéfredaktorka Anna Urbanová do něj každý týden vybírá zajímavé články, analýzy, postřehy i kulturní tipy nejen z našeho webu, ale i spousty dalších českých a zahraničních médií.

I May Destroy You nás do světa obdivuhodně komplexních protagonistů a protagonistek uvádí vlastně tak nějak náhodou, bez vysvětlování nebo úvodů, jejich životy jsou tak přesně odpozorované z reality, že na nich nic moc potřeba vysvětlovat není.

Dialogy zni jako něco, co člověk zaslechl v metru nebo v baru. Arabella, její nejlepší kamarádka Terry a gay kamarád Kwame dělají občas trochu nesympatické věci, občas vyvádějí, občas nemají sílu na nic a ty obrovsky komplikované otázky dnešní doby se jejich příběhem vinou nenásilně, v pozadí, ale přesto naprosto viditelně a s rozhodným, promyšleným nesmírně precizním režisérským a scenáristickým vedením.

Arabella vzdoruje, nechce si připustit, co se děje, a když je tomu na policejní stanici postavená tváří v tvář, reaguje manickou aktivitou, potřebou se neustále obklopovat lidmi. Terry nad ní drží ochrannou ruku a užírá se tím, jestli neměla oné noci něco udělat něco jinak. Kwame se sám ocitne v pozici oběti, když se v děsivě banální situaci z Grindr rande stane tak trochu noční můra. Arabella řeší italského přítele Biagia, který je shodou okolností taky drogový dealer, a příběh se v některých epizodách vrací k výletu do Itálie, kde si Arabella a Terry užívají volnosti, drog, večírků i celoživotního přátelství.

Politika bez politiky

Z běžných situací se stávají podivně tíživé okamžiky civilním a nenápadným způsobem – stejně jako v každodenním životě. Dvanáct epizod uběhne jako voda a člověk se možná celou dobu opravdu pořádně nenadechne, nejenom proto, o jak závažném tématu seriál pojednává, ale i proto, že způsob, jakým do sebe jednotlivé věci na obrazovce zapadají, prolínají se, nikde nic nechybí ani nepřebývá, a přitom nic nevypadá přehnaně ani vyumělkovaně, vlastně tak trochu bere dech.

Podstatným dílkem ve skládačce je fakt, že Coel, její kamarádi a víceméně všichni protagonisté seriálu ztvárnění oněmi kamarády, jsou původem z Afriky (Coel se narodila v Londýně ghanským rodičům). Pokud ale čekáte politickou rovinu a nutné napětí, které by podobný scénář měl vyvolávat, nedočkáte se ho. I May Destroy You je tím nejradikálnějším politickým stanoviskem právě proto, že z rasového aspektu žádnou politiku nedělá. Zcela bez okolků trvá na tom, že se jedná o úplný mainstream a že nemluví primárně o lidech černé barvy pleti, ale prostě o lidech. Každodenní projevy rasismu, nenápadné i ty explicitní, prezentuje jako právě a jenom tohle – každodenní realitu, součást životů všech protagonistů, se kterou prostě žijí.

Nenajdete v něm nic z pečlivě vypočítaných, marketingově otestovaných, efektních a rádoby nenápadných berliček, které tenhle televizní žánr v podstatě definují.

Michaela Coel měla nad natáčením absolutní kreativní kontrolu – příběh o tom, jak odmítla milionový deal Netflixu, protože streamovací gigant jí onu kontrolu odmítl poskytnout, se pomalu stává legendou. Když potom poslala pitch seriálu do BBC One, dostala do druhého dne e-mailem odpověď, že stanice má o seriál seriózní zájem a Coel dostane všechno, o co si řekne. Budiž to Netflixu poučením, že důvěřovat tomu, že kdo umí, ten prostě umí, se vyplácí.

I May Destroy You je zjevením v době quality TV mimo jiné i proto, že se jedná o seriál v nejlepším slova smyslu „autorský“. Nenajdete v něm nic z pečlivě vypočítaných, marketingově otestovaných, efektních a rádoby nenápadných berliček, které tenhle televizní žánr v podstatě definují a každou nesrovnalost nebo ostřejší hranu sofistikovaně zaobalí do něčeho, co se nemůže nikomu nelíbit, co nejde nepochválit. Žánrové uhlazování do oné dokonalé kvality částečně zničilo kouzlo třeba jinak tak skvělé Euforie od HBO. Michaela Coel si nic takového líbit nenechá. I May Destroy You je proto něco dost jiného, než na co je běžný divák HBO zvyklý, v tom nejlepším slova smyslu.

Popkultura dokáže závažné sociální i politické problémy popularizovat, zjednodušovat a otevírat debatu. V době sociálních sítí ale úplně všemu, i mnohovrstevnatým realitám rasismu a sexismu hrozí zploštění do hashtagu, který říká všechno a nic. Děje se to koneckonců i seriálové Arabelle, která v přímém přenosu celého Twitteru na autorském čtení „zruší“ svého sexuálního partnera spisovatele, když ho označí za sexuálního násilníka – následně se z ní stane něco jako „rape survivor influencer“, což je samo o sobě geniálně odpozorovaný syndrom doby.

Coel nic z toho explicitně nehodnotí ani nesoudí, ale zároveň nikoho nenechává na pochybách o tom, že některé věci se prostě dít nemají – nicméně to, proč se dějí, jakou roli v nich hrajeme my všichni a co dělat pro to, aby se neděly, zdaleka tak jednoznačné není. I May Destroy You nenabízí žádné hashtagy ani cool moudra s nádechem aktivismu, nenabízí nakonec moc ani žádnou katarzi. Nabízí výjimečné autorské mistrovství naprosto výjimečně talentované autorky, která skrze to, že mluví o svém životě, mluví o nás všech.

Aktuální číslo

  • O tom, jak rodí ženy, rozhodují muži
  • BDSM coming out
  • Malý, tlustý, plešatý? Body shaming se týká i mužů. Promluvili Čestmír Strakatý, Šimon Holý, René Levínský a Jordan Haj
  • Budoucnost je rostlinná
Popup se zavře za 8s