I May Destroy You: seriálové zjevení ukazuje sexuální násilí bez poučování, katarze a mouder

13 364 | Marie Heřmanová | 20. 7. 2020 | Seriálový hit

Třicátnice Arabella se vrací do Londýna z Itálie, kde měla psát knihu, ale místo toho naháněla italského boyfrienda. Doma na ni čeká literární agent uhánějící do rána hotový rukopis. Arabella mu vše odkývá, ale nakonec odejde kamsi do londýnské noci na drink s kamarády. Blikající světla klubu, tanec a hluk, runda panáků a pak se všechno zamlží, rozmaže a nakonec zmizí a už je jenom černo. Ráno si skoro nic nepamatuje, není schopná usnout a má podivné flashbacky.

Foto: HBO/BBC One

Dvanáctidílný seriál I May Destroy You, který pro BBC One a HBO napsala, zrežírovala a v hlavní roli také odehrála herečka a scénáristka Michaela Coel, je rozehraný v tempu podobném oné londýnské noci, svižně a se záblesky různých časových rovin. Nedává divákovi moc příležitostí se nadechnout a rozebrat, na co se vlastně dívá. Na druhou stranu to ale ani není potřeba, protože největší mistrovství Michaely Coel spočívá v tom, že servíruje absolutní mistrovské dílo tak nějak samozřejmě, bez okolků, bez zbytečných řečí, ve stylu „tohle jsem já, tohle jsme my, to se děje, co s tím uděláme?“.

Nikdo zatím nenatočil nic podobného, co dokázala právě Coel.

Hlavní premisa, tedy že Arabella byla oné noci v bezvědomí znásilněná, je navíc známá každému, kdo si přečetl synopsi. Coel veřejně mluví o tom, že děj je založený na její vlastní zkušenosti, kdy se ocitla ve stejné situaci jako Arabella. Všechno, co se tedy po úvodní epizodě odehraje, je něco, na co divák v podstatě čeká – až Arabelle dojde, co se stalo, až si spojí všechny flashbacky dohromady a pochopí, že to není halucinace, ale potlačená vzpomínka. Na to, až půjde na policii, až se naštve, až se rozpláče, až se bude chtít pomstít. Publikum nejspíš stejně jako Coel čeká na odhalení, vztek, smutek, nakonec smíření a uzavření. A tak nějak se ho dočká, ale není to na I May Destroy You rozhodně to nejdůležitější.

Příběh ze života

Téma sexuálního zneužívání a tenké hranice mezi konsenzuálním sexuálním stykem a znásilněním ve světě Tindru, Grindru, zdánlivě otevřeného prostoru pro definici vlastních sexuálních preferencí, ale také v době přetrvávajícího patriarchátu, všudypřítomného rasismu a prohlubujících se mocenských nerovností je skoro by se chtělo říct až trendy.

Odsouzený producent Harvey Weinstein a hnutí #MeToo, které jeho kauza rozpoutala, spustily vlnu mnohostranného popkulturního prozkoumávání toho, jak sexuální násilí vzniká, odkud se bere, co to vlastně je. Politickou rovinu #MeToo bravurně rozebrala The Morning Show, okolo tématu sexuálního násilí se točí seriály z prostředí středních škol a teenage lásek jako 13 Reasons Why, dotýká se ho Euphoria nebo Sex Education. Lze ale s klidným svědomím napsat, že nikdo zatím nenatočil nic podobného, co dokázala právě Coel.

Heroine má newsletter!

Shutterstock

Chcete pravidelně dostávat tipy na chytré čtení? Přihlaste se k odběru newsletteru Heroine! Naše šéfredaktorka Anna Urbanová do něj každý týden vybírá zajímavé články, analýzy, postřehy i kulturní tipy nejen z našeho webu, ale i spousty dalších českých a zahraničních médií.

I May Destroy You nás do světa obdivuhodně komplexních protagonistů a protagonistek uvádí vlastně tak nějak náhodou, bez vysvětlování nebo úvodů, jejich životy jsou tak přesně odpozorované z reality, že na nich nic moc potřeba vysvětlovat není.

Dialogy zni jako něco, co člověk zaslechl v metru nebo v baru. Arabella, její nejlepší kamarádka Terry a gay kamarád Kwame dělají občas trochu nesympatické věci, občas vyvádějí, občas nemají sílu na nic a ty obrovsky komplikované otázky dnešní doby se jejich příběhem vinou nenásilně, v pozadí, ale přesto naprosto viditelně a s rozhodným, promyšleným nesmírně precizním režisérským a scenáristickým vedením.

Arabella vzdoruje, nechce si připustit, co se děje, a když je tomu na policejní stanici postavená tváří v tvář, reaguje manickou aktivitou, potřebou se neustále obklopovat lidmi. Terry nad ní drží ochrannou ruku a užírá se tím, jestli neměla oné noci něco udělat něco jinak. Kwame se sám ocitne v pozici oběti, když se v děsivě banální situaci z Grindr rande stane tak trochu noční můra. Arabella řeší italského přítele Biagia, který je shodou okolností taky drogový dealer, a příběh se v některých epizodách vrací k výletu do Itálie, kde si Arabella a Terry užívají volnosti, drog, večírků i celoživotního přátelství.

Politika bez politiky

Z běžných situací se stávají podivně tíživé okamžiky civilním a nenápadným způsobem – stejně jako v každodenním životě. Dvanáct epizod uběhne jako voda a člověk se možná celou dobu opravdu pořádně nenadechne, nejenom proto, o jak závažném tématu seriál pojednává, ale i proto, že způsob, jakým do sebe jednotlivé věci na obrazovce zapadají, prolínají se, nikde nic nechybí ani nepřebývá, a přitom nic nevypadá přehnaně ani vyumělkovaně, vlastně tak trochu bere dech.

Podstatným dílkem ve skládačce je fakt, že Coel, její kamarádi a víceméně všichni protagonisté seriálu ztvárnění oněmi kamarády, jsou původem z Afriky (Coel se narodila v Londýně ghanským rodičům). Pokud ale čekáte politickou rovinu a nutné napětí, které by podobný scénář měl vyvolávat, nedočkáte se ho. I May Destroy You je tím nejradikálnějším politickým stanoviskem právě proto, že z rasového aspektu žádnou politiku nedělá. Zcela bez okolků trvá na tom, že se jedná o úplný mainstream a že nemluví primárně o lidech černé barvy pleti, ale prostě o lidech. Každodenní projevy rasismu, nenápadné i ty explicitní, prezentuje jako právě a jenom tohle – každodenní realitu, součást životů všech protagonistů, se kterou prostě žijí.

Nenajdete v něm nic z pečlivě vypočítaných, marketingově otestovaných, efektních a rádoby nenápadných berliček, které tenhle televizní žánr v podstatě definují.

Michaela Coel měla nad natáčením absolutní kreativní kontrolu – příběh o tom, jak odmítla milionový deal Netflixu, protože streamovací gigant jí onu kontrolu odmítl poskytnout, se pomalu stává legendou. Když potom poslala pitch seriálu do BBC One, dostala do druhého dne e-mailem odpověď, že stanice má o seriál seriózní zájem a Coel dostane všechno, o co si řekne. Budiž to Netflixu poučením, že důvěřovat tomu, že kdo umí, ten prostě umí, se vyplácí.

I May Destroy You je zjevením v době quality TV mimo jiné i proto, že se jedná o seriál v nejlepším slova smyslu „autorský“. Nenajdete v něm nic z pečlivě vypočítaných, marketingově otestovaných, efektních a rádoby nenápadných berliček, které tenhle televizní žánr v podstatě definují a každou nesrovnalost nebo ostřejší hranu sofistikovaně zaobalí do něčeho, co se nemůže nikomu nelíbit, co nejde nepochválit. Žánrové uhlazování do oné dokonalé kvality částečně zničilo kouzlo třeba jinak tak skvělé Euforie od HBO. Michaela Coel si nic takového líbit nenechá. I May Destroy You je proto něco dost jiného, než na co je běžný divák HBO zvyklý, v tom nejlepším slova smyslu.

Popkultura dokáže závažné sociální i politické problémy popularizovat, zjednodušovat a otevírat debatu. V době sociálních sítí ale úplně všemu, i mnohovrstevnatým realitám rasismu a sexismu hrozí zploštění do hashtagu, který říká všechno a nic. Děje se to koneckonců i seriálové Arabelle, která v přímém přenosu celého Twitteru na autorském čtení „zruší“ svého sexuálního partnera spisovatele, když ho označí za sexuálního násilníka – následně se z ní stane něco jako „rape survivor influencer“, což je samo o sobě geniálně odpozorovaný syndrom doby.

Coel nic z toho explicitně nehodnotí ani nesoudí, ale zároveň nikoho nenechává na pochybách o tom, že některé věci se prostě dít nemají – nicméně to, proč se dějí, jakou roli v nich hrajeme my všichni a co dělat pro to, aby se neděly, zdaleka tak jednoznačné není. I May Destroy You nenabízí žádné hashtagy ani cool moudra s nádechem aktivismu, nenabízí nakonec moc ani žádnou katarzi. Nabízí výjimečné autorské mistrovství naprosto výjimečně talentované autorky, která skrze to, že mluví o svém životě, mluví o nás všech.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Nora Fridrichová Nora Fridrichová je výraznou televizní osobností, ale také ženou, která pomáhá jiným ženám. Třetím rokem podporuje samoživitelky: Pořádá sbírky na nákupy potravin, zorganizovala sbírku oblečení i charitativní knižní bazar. Do konce roku pošle samoživitelkám nákupy potravin v hodnotě čtyř milionů korun a počítače za dva miliony.
  • Volnost, rovnost, orgasmus Co potřebujeme k tomu, abychom si víc užili sex? Proč je tak důležitá genderová rovnost? Když budou nerovnosti mezi ženami a muži příliš velké, nebude mít dobrý sex prostě nikdo. Rozhovor se socioložkou Kateřinou Liškovou vedla Anna Urbanová.
  • Zpomalte, dokud je čas Všechno zvládla a pak padla aneb výkon jako modla dnešní doby. Ženy se kvůli trojboji „homeoffice, online škola, domácnost“ zapojily do závodu, který nelze vyhrát. Ilona Kleníková se zamýšlí nad tím, proč po nás doba žádá takové vypětí a co by se mělo změnit. „Mnoho lidí zjistilo, že když si neudělají čas na to, aby jim bylo dobře, budou si na sebe muset udělat čas, až jim bude špatně,“ píše a radí: „Zpomalte, dokud je čas.“
  • Women power v ulicích Minsku Protesty proti Lukašenkově režimu v Bělorusku trvají už třetí měsíc. Jejich symbolem se staly sobotní průvody žen v bílém s květinami v rukou. Redakce Heroine se spojila s běloruskou novinářkou a fotografkou D. V. a získala od ní exkluzivní reportážní fotografie z demonstrací a také velmi niterný rozhovor, který přerušilo zadržení a výslech… Kvůli bezpečnostní situaci v zemi se redakce Heroine rozhodla nezveřejnit celé jméno naší běloruské spolupracovnice.
  • Kámasútra pro vozíčkáře Centrum Paraple nedávno vydalo knihu Ano, můžeme se skvělými ilustracemi od Toy Box a my jsme se ptali jedné z jejích autorek, ergoterapeutky Ivy Hradilové, na detaily její profese. Jak pomáhá lidem po poškození míchy zapojit se zpět do sexuálního života? Jaká tabu okolo sexu na vozejku přetrvávají? Dozvíte se i spoustu dalších věcí, které vás nejspíš také zajímají, ale styděli jste se zeptat.

…a mnohem víc! Kupte si číslo do schránky (poštovné platíme my), předplaťte si nás.

Marie Heřmanová

Marie Heřmanová

Marie Heřmanová je výzkumnice, publicistka a novinářka. Pracuje pro Sociologický ústav Akademie věd. Vystudovala sociální antropologii na Fakultě humanitních studií... Další články.

V diskuzi nejsou žádné komentáře

Vstoupit do diskuze

Naše další projekty

Peníze

Těhotenské balíčky. Neplaťte za to, co můžete mít zadarmo

Čekáte miminko? Takže už víte, že láska nepřináší „jen žal a výdaje“, jak se zpívá v písničce, ale spoustu radosti. A výdaje. Možná vám...

Peníze

Odklad, nebo definitivní konec? EET očima expertů

Jak se za čtyři roky fungování osvědčila elektronická evidence tržeb? A má smysl ji za dva roky resuscitovat, nebo spíš zaslouží poslední...

Finmag

Kohoutí zápasy, holení jaka a ayahuasca

Ač to z titulku nevypadá, tenhle výběr je samá práce: jak se co dělá v digitálních médiích, proč vás některé činnosti vyčerpávají, zatímco...

Finmag

Svaté obrázky na virus nezabírají. Přesto je mexický prezident pořád oblíbený

Koncem října si evropské státy vysloužily kritiku za přístup ke koronaviru z poněkud nečekaného místa. Mexický prezident Andrés Manuel López...