Poprvé v historii namalovala, jak žena vnímá obtěžování. Její akty pohoršovaly, dnes se očišťují
V umění po staletí dominovali muži. Ženy oficiálně profesionálními malířkami být nemohly. První ženou přijatou do prestižní florentské akademie umění byla talentovaná raně barokní malířka Artemisia Gentileschi s pozoruhodným životním příběhem. Ve své tvorbě zpracovávala ženský pohled i trauma z násilí, jímž si v mládí prošla. Tehdy její akty pohoršovaly, dnes ji svět umění znovu objevuje.
Psal se rok 1611. Artemisii Gentileschi, dceři uznávaného umělce Orazia Gentileschiho, bylo sedmnáct let. Živelná tmavovlasá dívka se už od dětství horlivě zajímala o řemeslo svého otce: ten patřil k následovníkům Caravaggia, s nímž ho kromě podobného vidění světa pojilo také blízké přátelství. V Oraziově ateliéru začala Artemisia brzy prokazovat větší talent, než měli její bratři – rodina jí proto zaplatila hodiny s toskánským malířem Agostinem Tassim, aby se mohla v umění nadále rozvíjet.
Setkání s Tassim ale pro Artemisii znamenalo celoživotní trauma. Pětatřicetiletý Tassi, v římských malířských kruzích přezdívaný Surovec, ji znásilnil v jejím vlastním pokoji. „Shodil mě na okraj postele, přimáčknul ruku na moje ňadro a mezi nohy mi zaklínil koleno, abych je nemohla dát k sobě. Pak mi zvednul oblečení a přes pusu mi držel kapesník, abych nekřičela,“ vypověděla před soudem v roce 1612.
Více než čtyři sta let starý záznam toho, jak na otřesný zážitek vzpomínala sama Artemisia, se dochoval díky Státnímu archivu v Římě. V procesu, který byl pro tehdejší italskou veřejnost takřka bulvární kauzou, byl žalující stranou její otec Orazio. Důvodem žaloby bylo to, že Tassi poškodil jeho „majetek“, když připravil o panenství jeho jedinou dceru.
