Vražda ženy ve slovenské Gelnici ukazuje systémové problémy, na které už doplatily životem mnohé ženy. A také to, jak násilí zasahuje i děti. Nástroje ochrany přece známe, tak proč k femicidám stále dochází – na Slovensku, v Česku, po celém světě? Čtěte komentář Rii Gehrerové.

Trigger warning: článek obsahuje popisy násilí na ženách i dětech a vražd. Zvažte prosím, zda jej budete číst. Pokud zažíváte násilí ve vztahu, pomoc existuje. Odkazy na některé organizace pomáhající obětem v krizi najdete níže v článku.
Opakuje se to stále dokola. Po vraždě ženy jejím partnerem si v médiích přečteme krátké shrnutí případu, následuje vyšetřování, soud, rozsudek. Pachatel putuje za mříže. Konec. A potom je zabita další žena. A další. Tohle přichází zhruba každý měsíc.
Ria Gehrerová se ve svém komentáři věnuje datům o femicidách na Slovensku. Není jich moc, ale nějaká jsou. Jak je to v Česku?
Jak ukázala důkladná investigativa Kláry Filipové pro server iROZHLAS.cz, oficiální statistiky ale motivy ani kontext nesledují. Filipová proto analyzovala přes sto soudních rozhodnutí, aby popsala typický průběh těchto činů.
Co například zjistila?
„Podle expertů jsou právě chybějící data a nevyhovující legislativa hlavními důvody, proč se tragédiím nedaří předcházet,“ komentuje novinářka. A zdůrazňuje, že femicidy jsou dlouhodobým problémem na celém světě. V roce 2024 bylo podle odhadů OSN zabito 50 tisíc žen rukou partnera nebo příbuzného. „To je zhruba jedna každých deset minut.“
Celý seriál Kláry Filipové o domácím násilí a femicidách najdete zde.
To, že se vraždy žen partnery a expartnery dějí prakticky neustále, by ale naši pozornost nemělo otupit. Právě naopak. Měli bychom se ptát, jak je možné, že se znovu a znovu díváme na případy, které jsou si tak podobné.
Na konci června ve slovenské Gelnici manžel zavraždil svou manželku, učitelku Zuzanu. Stát věděl, že muž je pro ni ohrožením, sám ho odsoudil za nebezpečné vyhrožování. Nikdo ale nemyslel na to, jak ženu ochránit, když agresor vyjde zpoza mříží.
Zuzaně dokonce ani neoznámili, že muže po čtyřech měsících propouštějí z vazby. Nejde přitom o ojedinělou zkušenost.
Už před více než deseti lety Alenu její manžel několikrát bodl nožem. Velice rychle ho vzali do vazby, ale po půl roce ho pustili – na konečné soudní rozhodnutí měl čekat na svobodě. Aleně o jeho propuštění nikdo neřekl. Dozvěděla se o tom tak, že přidal nový příspěvek na Facebook.
„Bylo to hrozné. Hrozné. Nikdo mě na to neupozornil. Strašně jsem se bála,“ vzpomínala na to později Alena. „Stát se vůbec nezajímal, jak se mám a co je se mnou.“
V roce 2023 se v médiích objevil také případ mladé ženy z Humenného, kterou před jejím bytem napadl expřítel. Zatlačil ji dovnitř, vzal jí mobil, znásilnil ji, uvěznil pod postelí a tvrdil jí, že už má pro ni vykopaný hrob. Ženě se naštěstí v nestřežené chvilce podařilo osvobodit – nahá a zkrvavená požádala o pomoc souseda.
Muž skončil za mřížemi a hrozil mu až patnáctiletý trest, ale díky dohodě o vině a trestu dostal pět a půl roku. Z vazby jí volal, ptal se jí, jestli ho chce nechat shnít za mřížemi, a žádal ji, aby mu dala k telefonu jejich společnou tříletou dceru.
„Bojím se, že až ho pustí, tak to dokončí,“ řekla před třemi lety pro Plus jeden deň.
Trestní systém nechává mnohé oběti násilí v nejistotě. Když agresora uvězní, ženy nevědí, zda stát aktivně pracuje na jeho polepšení, nebo jim jen dává čas, aby se trochu zotavily a připravily na jeho návrat.
V komentáři se ještě dočtete:
Chcete si přečíst celý článek a mít přístup k dalším textům Heroine? Odemkněte si celý web a podpořte nezávislou redakci.
Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně a můžete ho i darovat.
Přidejte se k Heroine za 149 Kč měsíčně a získejte neomezený přístup.