Systém viděl jen autismus, máma talent. Jak vědkyně Julie Vašků vybojovala dceři budoucnost navzdory posudkům
Když byly Zitě čtyři roky, dostala nálepku, která jí měla zavřít dveře ke vzdělání. Její máma, vědkyně Julie Vašků, se ale rozhodla věřit intuici místo posudkům. V nové epizodě podcastu Hlas Heroine popisuje, co je to dvojí výjimečnost a jak v dítěti objevit talent, i když ho systém nevidí.
„Dostala jsem papír, že má Zita poruchu autistického spektra, a tím to pro zdravotnický systém skončilo,“ vzpomíná Julie Vašků. Další ránou byl posudek z poradny, který nedoporučoval vzdělávání v běžné škole. O budoucnosti malé Zity tak rozhodovala jen (ne)ochota jednotlivých ředitelů a ředitelek. Na nich bylo, jestli jí dají šanci, nebo se budou řídit tabulkami, podle kterých na to „nemá“.
Zlom nastal ve chvíli, kdy se přestalo řešit, co Zita neumí, a pozornost se zaměřila na to, v čem vyniká. Testování nadání ukázalo, že za hendikepem se skrývá mimořádný talent. „Bylo to poprvé, kdy o ní řekli něco pozitivního. Do té doby se všichni chovali, jako by neexistovala. Bavili se o ní, jako by ani nebyla v místnosti,“ popisuje Julie Vašků moment, který změnil jejich strategii. Místo „opravování“ dcery začala rozvíjet její silné stránky.
Celá epizoda je dostupná s předplatným Heroine nebo na Forendors.cz/heroine.
Dnes je Zita studentkou prestižního gymnázia, maluje a věnuje se lingvistice. Její příběh je důkazem, že beznadějná prognóza v dětství nemusí znamenat beznadějnou budoucnost. Jak konkrétně Julie postupovala, proč je někdy lepší metal než terapie a proč ji štve, že společnost chce vidět matky dětí s postižením na dně?
Celý rozhovor o tom, co znamená, když to máma s dítětem nevzdá, si poslechněte v nové epizodě podcastu Hlas Heroine.
