Diskuze k článku:

Krev, bolest a nejistota. Jak jsem prožila spontánní potrat

* Povinné položky
Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky, které podle jejího názoru závažně porušují obecná pravidla slušného chování, jsou vulgární nebo útočí neférově na další diskutující. A samozřejmě mažeme spam.

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Lucie | 7. 3. 2022 6:54

Díky moc za tenhle článek. Myslím, že je potřeba začít o zkušenosti spontánního potratu mluvit!
Velmi oceňuji Vaší otevrenost, se kterou zkušenost sdilite.

+40
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Marcela | 7. 3. 2022 17:46

Ach jooo....zase článek...Víte nejhorší co může být, když přežije člověk svoje vlastní dítě... V 6 tt opravdu kolikrát žena ani nepozná, že je těhotná... Paní mi je líto, ale připadá mi že každý zbytečně vypisuje o svém soukromí... Trochu úcty k sobě...

-26
Reagovat | Citovat | Nahlásit


Diskuze k článku:

Jana | 30. 3. 2022 23:00

Děkuji za tento článek! Je skvělé, že se o těchto zkušenostech píše. Zdá se, že každá žena prožívá potrat jinak a každé tělo se s ním jinak vyrovnává. Čím více se budou podobné příběhy sdílet, tím více ostatní ženy uvidí, že cest je mnoho. Já jsem průběh svého přirozeného potratu po zamlklém těhotenství (probíhal jako normální 12hodinový porod, akorát míň intenzivní) pochopila díky tomu, že jsem předtím četla velmi podobnou zkušenost jiné ženy. Jinak bych byla pořádně vyděšená.

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Gilda | 15. 3. 2022 1:56

Také jsem prožila spontánní potrat - cca ve 2. měsíci . Doma už jsme měli dvě děti a toto těhotenství se vymykalo - stálé bolesti břicha a a zad - věděla jsem, že něco bude špatně, pak jsem začala mírně a pak víc krvácet ! Rozhodně jsem nechtěla čekat doma co bude, jela jsem do nemocnice a po prohlídce mi lékařka řekla, že těhotenství už nepůjde zachránit, což jsem už sama tušila ! Protože jsem před tím něco jedla, nemohla jsem hned na sál - sestřičky mne doslova naložily a obložily vložkami a vatou a čekalo se cca 2 hod, krvácela jsem hodně, ale bolesti jsem téměř neměla, až se tomu lékařka i sestry divily. Po zákroku na sále byl konec... Já jsem ale věděla, že to nevzdám a o třetí dítě se pokusíme znovu. A teď přichází to NEJNEJ - cca po půl roce - schválně jsme na doporučení čekali - jsem opět otěhotněla/bylo mi 38 let a v roce 1991 jsem byla

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Pavla | 9. 3. 2022 23:41

Take bych chtela moc podekovat za tento clanek. Je to cca 6 tydnu, co jsem na konci druheho mesice dostala na druhe kontrole na gynekologii zpravu o zamlklem tehotenstvi. Byl to nejdriv hrozny sok, ktery velmi rychle vystridal smutek. V mem pripade se neobjevilo zadne krvaceni ani jakekoli jine signaly, ze by bylo cokoli spatne. Se slzami v ocich jsem rovnou z gynekologie vyrazila na kliniku na dodatecne vysetreni. Bohuzel stejny vysledek. Srdicko nebije. Na kyretaz (uz to slovo samotne mi prijde hrozne) me objednali hned po vikendu. Zjistovala jsem si i dalsi moznosti, ale predstava, ze ve mne neco umrelo a ja to nosim v sobe dal treba jeste dalsi tydny, jakoby se nic nestalo, me desila jeste vic nez zakrok v plne narkoze. Co me ale asi nejvic na celem tom zazitku sokovalo, byl diametralne odlisny pristup lekaru a lekarek. Moje gynegolozka i pani doktorka na predoperacnim vysetreni aspon projevily nejaky soucit, snazily se me aspon trochu uklidnit tim, ze se to stava opravdu casto, ze to je aspon dukaz, ze muzu otehotnet a ze neni duvod se bat, ze priste se to nepovede. Na operacnim sale me uz cekali jen sami muzi se slovy jako

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Nora | 9. 3. 2022 22:30

Díky tomuto článku jsem pochopila, proč mě po zamlklém těhotenství cca v 8. týdnu gynekolog hned poslal na revizi dělohy. Šla jsem do Thomayerky, trvalo to chviličku a ještě ten den mě muž odvezl domů. Přijde mi to o dost pohodovější než tenhle krvavý scénář. Dnes mám dvě zdravé děti a ten potrat mi žádné jizvy na duši nezanechal... což by se o kouscích miminka v záchodové mise asi nedalo říct.

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Leona | 8. 3. 2022 11:30

Mám podobnou zkušenost. U nohy dvouletého syna a celý den strávený na záchodě s hrůzou, co se vlastně děje, protože jsem nevěděla,že jsem těhotná. Přítel mi řekl, nemám čas jsem v práci. Večer už byl klidný, jenom se mi pak krvácení trochu po týdnu vracelo. Teď jsem ráda, že jsem to všechno zvládla doma. Když jsem šla na kontrolu, tak mi doktor jenom oznámil. Byly tam dvě, jedno šlo pryč a jedno je v pořádku. Sice těhotenství bylo s problémy, ale teď mám zdravého 13leteho pubertaka. Jsem ráda, že jsem do nemocnice nejela, přes krev by nemuseli vidět, že jsou dva a mohla jsem přijít i o druhé mimi.

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Elena | 7. 3. 2022 22:03

Děkuji za tento článek. Mám za sebou podobnou zkušenost. Rozhodla jsem se také pro přirozenou cestu (i když lékař mě hnal v 6 týdnu bez srdeční akce hned na revizi). Podle UZ ve stejný den v nemocnici to vypadalo nadějně, tak jsme ještě čekali. I tak to nevyšlo, spontánní potrat byl celkem celkem krvák, ale vyrovnala jsem se s tím mnohem líp než kamarádky po revizi.. Navíc po revizi hrozí i v malém procentu sterilita a o tom vám nikdo nic neřekne.. Změnila jsem gynekologa radši za ženu a nedá se to srovnat.. Těžko vás pochopí někdo, kdo si těhotenstvím nebo potratem nikdy neprošel..

+3
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Dita | 7. 3. 2022 21:45

Strašně moc děkuju za tenhle článek! Každý na tohle téma je hrozně moc potřeba!
Prodělala jsem zamlklé těhotenství, doktorka mi na výběr nedala, poslala mě na kyretáž a já o tom ani nepřemýšlela. Že jsou i jiné možnosti jsem zjistila až později. Nezlobím se, v nemocnici se mi vlastně líbilo - všichni na mě byli hodní a z narkózy jsem byla příjemně zblblá. Peklo přišlo po návratu domů, dopadlo to na mě všechno psychicky a kyretáž se nepovedla na 100%, hodně jsem krvácela (ne tak moc jako Vy, ale i tak hodně). Musela jsem znovu do nemocnice, naštěstí už jen na injekce, aby se mi vyčistila děloha.
O to, co se se mnou děje, natož o psychiku se nikdo z doktorů nezajímal. Psychicky mě zachránil internet a diskuze, všechny ty fóra, kterýma jsem dřív opovrhovala! Hodiny a hodiny jsem pročítala všechny články a diskuze o potratu. Každej ten příběh plnej bolesti trošku snížil mojí vlastní bolest, pomalu jsem zjišťovala, že nejsem jediná. A hlavně jsem se postupně zbavovala pocitu, že jsem špatná a pokažená.
Proto jsem tak moc ráda za tenhle příběh a proto stručně sdílím svůj. Děkuju a mějte se dobře.

+7
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Silvie | 7. 3. 2022 21:14

Potrat jsem prožila před 20 lety a dodnes si pamatuji tu bolest nad ztrátou ditěte. Bylo to v 2. měsíci těhotenství najednou jsem začala silně krvácet. Sedla jsem do vany a asi 3 hodiny sedela a smývala krev a kusy krve které byly jako játra. Nehrala jsem si na hrdinku a jela do nemocnice. Lékař mně tvrdil, že jsem nemohla prodělat potrat, že mám jen silnou menstruaci. Potrat připustil až po krevnich testech. Připadal jsem si jak uplná blbka, která si vymýšlí. Na sále mé vyčistili a po tělesné stránce jsem byla vcelku v pořádku. Potom nastala fáze strašného smutku a vyrovnávání se ze ztrátou dítěte. Psychická bolest byla horší jak fyzicka i proto, že trvala mnohem déle. Tuto zkušenost nikomu nepřeji a i po tolika letech nejde zapomenout.

+5
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petra | 7. 3. 2022 20:22

Veroniko.... Klobouk dolů. Jste statečná a to takováto slova nepoužívám. Mám 13 letého syna a po něm za sebou dva potraty, pokaždé skoro v půlce těhotenství. Křeče, krev, voda, nemocnice, poté miminko vypadlo ven. Jednou do záchodové mísy a já (bohužel) to malé tělíčko syna viděla.. chvilku se hýbal.. Já se zhroutila...Podruhé, po roce, naprosto stejný scénář. Jen vypadl na zem.... Neměla jsem odvahu se podívat. Obě těhotenství naprosto ukázková..
Genetika a desítky dalších vyšetření nikdy nic neukázala.. Šli jsme do toho i potřetí. Vyšlo to. Držím palce a děkuji za tak otevřený článek.

+8
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Marcela | 7. 3. 2022 17:46

Ach jooo....zase článek...Víte nejhorší co může být, když přežije člověk svoje vlastní dítě... V 6 tt opravdu kolikrát žena ani nepozná, že je těhotná... Paní mi je líto, ale připadá mi že každý zbytečně vypisuje o svém soukromí... Trochu úcty k sobě...

-26
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Martina | 7. 3. 2022 16:08

Vzdy jsem na fora jako emimino a podobne koukala z despektem a brala jsem je akorat za prostor pro sireni ezo “mediciny” a odporu k ockovani. Ale kdyz me na ne zavedl google po mem prvnim potratu, tak mi pribehy o tom, jak to s moji diagnozou u ostatnich probihalo a jak se jim podarilo znovu otehotnet a ted uz maji doma miminko neskutecne pomahaly. Nikdo z meho okoli mi nedal tolik podpory a nadeje, jako jsem dostala tady. Potrat je velmi specificka zkusenost, kterou nekdo, kdo jim neprosel jen velmi tezko pochopi, a proto je velmi dulezite sve pribehy sdilet a mluvit o nich. Nikdy nevime, komu dalsimu pomuzou. Proto take dekuji za tento clanek.

+15
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Edita | 7. 3. 2022 16:03

Jsem vděčná za tento článek a v naprostém šoku, jak velké TABU toto téma je. Vůbec se o tom nemluví, dokud nejste jednou z těch, co to zažijí. Jsem vděčná i za další články, co jsou tu již déle. Zejména odstavec na konci článku od porodní asistentky Alžběty mě dostal do kolen, ale velmi mi pomohl. "Věřím tomu, že všechny děti nám přicházejí říct mnoho o nás samotných. A tyto děti, které přicházejí pouze na návštěvu, nás dovedou na naše vlastní dno. Tam, kde si můžeme srovnat své životní priority a využít tu ohromnou výhodu, že se zase můžeme odrazit vzhůru. Věřte sobě a svým dětem. Ony vědí, proč jste právě vy těmi rodiči, kterým se „málem“ narodily."

+10
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zuzana Navarová | 7. 3. 2022 15:54

I když máte mrtvé dítě krvacite jedede do nemocnice tabletku na zrychlení vám nedají ja to zažila před pár lety v 6 měsíci těhotenství.

+2
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Radana | 7. 3. 2022 15:35

Mě napadlo to samé. Kdyby pisatelka omdlela ve sprše a našla ji tam trileta dcerka v tratolišti krve....maminka spinká....no snad by ten špitál nemusel být tak špatná alternativa

+2
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Kristýna | 7. 3. 2022 15:08

Taky mam za sebou zamlkly tehu. Natesene na tehu prukazku mi rekli, ze mimcu nebije srdicko a hned me hnali na revizi. Jenze me napadlo, ze kdyz mimco zvladlo samo zemrit, jiste zvladne i samo odejit. Sup strycek google a jeste jsem to probrala se svou porodni asistentkou. A ano, bylo to tezky a bolelo to skoro jako porod, krvacela jsem, ackoliv asi ne tolik jako pisatelka clanku. Ale jsem rada, ze jsem to nechala prirode, mela jsem cas se s tim smirit. Neumim si vubec predstavit, ze by me v tom cerstvym soku vykuchali jako slepici...a jeste vic nesnesitelna je pro me myslenka na to, v jakym stavu by moje mimco skoncilo, jako odpad... Takhle jsme ho s manzelem pohrbili na zahrade, v klidu jsme se rozloucili a to strasne pomohlo.

+4
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Moni | 7. 3. 2022 15:00

Přesně vím, čím jste si prošla - mám hodně podobnou zkušenost před několika lety. První těhotenství bylo mimoděložní. Po roce opět pozitivní těhotenský test - hurá. Ale v 9+0 nám doktor na genetice řekl, že nevidí srdeční akci. Můj gynekolog mě automaticky chtěl objednávat na revizi - což jsem odmítla a ráda bych nechala na přírodě. Poučil mě, že budu hodně krvácet, ať si pořídím poporodní vložky.. Čekala jsem téměř měsíc a půl, než se tělo rozhodlo pro spontánní potrat. Protože jsem nerodila, nevěděla jsem, jak to vše začne... Ráno jsem odešla do práce, kdy mi začali kontrakce (pro mě v té době silné menstruační bolesti). Vůbec jsem netušila, co to znamená, co bude... Došla jsem domů, kde jsem ještě další 2 hodiny už bolesti prodýchávala a najednou jsem ucítila lupnutí. Nechápavě jsem vyskočila z postele a zjistila, že mi praskla plodová voda - i přes vložku jsem měla vodu až v ponožkách a kompletně nasáklé tepláky. Běžela jsem do vany se vysvléci a opláchnout. Najednou ze mne vypadl plod - což bylo asi nejvíce psychicky náročné - malinkaté ručičky, nožičky, prosvítající oči skrze šedivou pokožku miminka... Pak začaly silné kontrakce po pár minutách, zvracení, a obrovské krevní sraženiny podobné játrům.. asi placenta? Celá akce od prasknutí plodové vody trvala přibližně 4 hodiny... jakmile jsem se postavila, krev ze mě tekla čůrkem.. Po 4 hodinách se to podobalo hodně silné menstruaci. Další rok, od této události opět pozitivní těhotenský test - zdravá dvojčátka :-) .

+11
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Niki | 7. 3. 2022 14:32

Dnes prozivam stejnou bolest jako vsechny, ktere si timto musely projit. Dnesni den 7+4 mi oznamili, ze se bohuzel plod nevyviji jak ma a srdicko nikde. Po dnesni druhe navsteve mne postavili pred hotovou vec, ze hodnota HCG klesa a jedna se o zamlkle tehotenstvi. Po 4 letech cekani na tento zazrak jsem malem v ordinaci omdlela…celych 7 tydnu jsem si tajne prala a promlouvala k tomu malemu stesti, at s nami zustane, tak moc si ho prejeme… ale vse je jinak. Ted cekam, az zabere injekce a zacnu krvacet. Telo je nastartovane na tehotenstvi a pritom hlava uz vi, ze je konec. Pere se to ve mne ze vsech stran a vubec hlave a srdci nedokazu nic racionalne vysvetlit a hlavne porucit, at to tak neboli na dusi. Je to hodne bolestive a narocne pro kazdou zenu. Ted si jen preji, aby to bylo co nejdrive za mnou a mohli jsme synovi rici, ze cekame to vytouzene miminko a na tuhle bolest zapomneli.. vsem preji hodne sil, aby kazda z nas mohla zazit ten velky kus radosti a neskutecneho zazraku v zivote…

+14
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Lucie | 7. 3. 2022 13:31

Já Vám, ženy v Heroine, fandím už pěkně dlouho, ale otevřít tohle téma, za to fakt smekám.

+17
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Veronika | 7. 3. 2022 13:02

Zažila jsem téměř totéž v 7tt. Nikdo vás nepřipraví na to, že po strachu, že mi nejde otěhotnět, přijde na řadu strach nový. Ten můj byl oprávněný. Kolikrát jsem si hledala kolik krve je ještě v pohodě a kolik už problém - ani nespočítám. Na pohotovost jsem běžela hned po prvních kapkách, vše bylo ještě ok. O týden později na komtrole v děloze nic. Je to strašně smutné a duše bolí, nezbývá než věřit, že příroda to tak chtěla a ta maličká návštěva mi měla něco říct, ačkoliv to zatím nevyšlo. Držím palce všem, co tímto prochází, aby to psychicky ustály. Doporučuji co nejméně číst diskuse na internetu a najít si dobrého doktora, kterému věříte. Taky mít okolo sebe rodinu a přátelé, se kterými se můžete o tu bolest podělit a lépe to tak zpracovat.

+5
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jana | 7. 3. 2022 10:15

Kdybych byla Vaše máma, tak bych Vás hnala do nemocnice. Jako laici nemáme představu, jaké krvácení je ještě dobré a jaké už Vás může ohrozit na životě.
Buďte na sebe opatrná - máte malou holčičku a té by jste moc chyběla.

+6
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Iva | 7. 3. 2022 10:02

Díky za Váš příběh! Právě prožívám téměř totožnou situaci, jako Vy... žádná legrace, zůstávají mi smutné oči a další dvoje se na mě dívají s otazníky v očích, co se děje, moje dcery... zlatíčka, to nejbáječnější, co máme. Nechci je však zatěžovat svoji touhou po dalším miminku a tak svoje trápení u sebe zavírám na sto západů, slzy tlačí v očích, třetí mimi k nám nechce a tak to již zůstane, ale vím, že musím být ráda, za to co je, že se máme a jsme zdraví. Zítra mě čeká kontrola, tak si jen přeji, aby bylo vše v pořádku.
Všem maminám klidné těho a zdravé miminko, protože dítě je dar!

+4
Reagovat | Citovat | Nahlásit

vlasta | 7. 3. 2022 9:24

já jsem potratila v práci. volno nepřipadalo v úvahu, takže jsem si tam na sílu narvala srolovanou vložku s toaleťákem. špunt fungoval překvapivě dobře a všechny bolesti dohromady byly zhruba stejně nesnesitelné jako před tím. ani by mě nenapadlo spoléhat se na vložku, která přeteče i při normálním krvácení. na záchodě ovšem fontána krve, naštěstí do mísy a ne všude kolem. i přes prášky proti bolesti bych s třesoucíma se rukama na nějaké vytírání neměla sílu. celou dobu jsem si říkala:

-1
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Věra | 7. 3. 2022 9:21

Obdivuji, že jste o tomto zážitku dokázala psát takto otevřeně. Takto budou moci ženy alespoň z části vědět co je čeká. Já osobně jsem prožila dva potraty, při prvním jsem byla ve stejné situaci jako vy. V 6 týdnu byla srdeční činnost patrná a po dvou týdnech již srdíčko nebilo. Že je něco špatně jsem cítila již pár dní před kontrolou, ale přesto jsem doufala a uklidnovala se tím, že mám jen zbytečné obavy. Nakonec jsem zvolila nemocnici a celý ten smutný proces tak urychlila. Při druhém potratu jsem ovšem prožila jak je popsáno v tomto článku ikdyž krvácení nejspíš nebylo tak silné jako u vás. Ještě dnes se mi vybaví nejen jedna probďelá noc plná bolestí, strachu a samozřejmě pláče. Musím však říci, že má gynekoložka byla naprosto senzační a na celý ten hrůzný zážitek mě dopředu upozornila a první dva dny trvala na kontrolách. Nyní mám tři krásné a zdravé děti :)

+8
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Lucie | 7. 3. 2022 8:32

Pece lekare by vzdy mela byt plnohodnotna, profesionalni, bez ohledu na to, jakou cestu si pani zvolila. Tady bych uvazovala o zmene lekare.

Ja sama jsem si zvolila tuto cestu s pomoci tabletky, kdy jsem krvacela tak, ze jsem nemohla ani vylezt z vany, a za 4 hod bylo po vsem. Ale jak muj gynekolog, tak lekari z nemocnice se ke mne chovali naprosto uzasne.

+10
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Ilona | 7. 3. 2022 7:26

Urcite nic jednoducheho, ale pisatelka si sama vybrala cestu. Pokud za celou dobu potíží s probihajicim potratem, i přes masivní krvácení a bolest, nekontaktovala svého gynekologa, tak jakou péči očekávala.

-25
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Hanka | 7. 3. 2022 7:16

Chápu ten pocit, sama jsem si tím před třemi lety prošla, ta bolest, nejistota je neskutečná. Já jsem o těhotenství nevěděla, ale i přesto do dnešního dne mám pocit viny.

+3
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Lucie | 7. 3. 2022 6:54

Díky moc za tenhle článek. Myslím, že je potřeba začít o zkušenosti spontánního potratu mluvit!
Velmi oceňuji Vaší otevrenost, se kterou zkušenost sdilite.

+40
Reagovat | Citovat | Nahlásit