Heroine do schránkyPředplatit časopis
Předplatné časopisu

Diskuze k článku:

Jak přežít depresi a úzkost bez odborné pomoci

* Povinné položky
Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky, které podle jejího názoru závažně porušují obecná pravidla slušného chování, jsou vulgární nebo útočí neférově na další diskutující. A samozřejmě mažeme spam.

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Eva | 10. 4. 2021 22:39

Díky za článek. Myslela jsem si, že pomoc psychologa nebudu potřebovat, jenže člověk míní a život mění.
Před půl rokem jsem odešla od manžela, který mě psychicky deptal (manipulace, nátlak, zastrašování, odříznutí od rodiny...) Trvalo to dlouho a taky si to vybralo daň na mé psychice, do toho ještě zhoršující se situace kolem Covidu.
Štěstí v neštěstí je, že jsem opět navázala vztahy s rodinou a že mám v práci kolem sebe skvělý tým lidí, kteří se mně snažili a stále snaží podpořit. To je balzám pro bolavou duši.
Na druhou stranu vím, že i oni mají svůj život a že svoje trable na nikoho nemůžu valit donekonečna.
Tak přišlo rozhodnutí vyhledat pomoc odborníka. V době pandemie úkol nesnadný, skoro na hranici sci-fi.
I přesto, že jsem dostala několik doporučení a kontaktů, nebyla šance, individuální i skupinové terapie jsou plně obsazené a ještě dlouho budou.
Bylo nezbytné využít záložní plán: musím si pomoct sama. Přišlo na řadu studium odborných článků - téměř nic jsem si z toho nevzala :-/, zkoušení meditačních technik - naučila jsem se správně dýchat :-), a podobně.
Výsledek je takový, že mi pomáhá dostatek spánku, koupel s olejovou přísadou, o víkendu dlouhé procházky, pokec s mamkou po telefonu, nebo třeba hudba a filmy...
A když jsou chvíle, kdy se mi nechce vůbec nic, "kousnu se do zadku" a vyrazím na tu procházku, nebo si pustím film, vezmu telefon a zavolám někomu z rodiny... opravdu mi to pomáhá.
Současná situace není jednoduchá, proto všem držím pěsti, zvládněte to.

+11
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Diskuze k článku:

Erizame | 30. 4. 2021 15:24

Omlouvám se, ale nevěděla jsem, že k terapii mají přístup pouze bílé Evropanky. Není to trochu smutné, že v Indii, Izraeli, Ghaně, Brazílii taková privilegia nemají?

A ještě si zkuste představit bílé Evropanky, které na terapii prostě nemají peníze a musí si poradit jinak. Mindblowing?
Slovo privilegium by se mělo zakázat...kdysi bývalo "za zásluhy", a dnes ho má každej ňouma.

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit

-on- | 13. 4. 2021 16:17

Amen. V dějinách psychogie a psychiatrie tento článek asi zapadne, ale je fajn o tom veřejně napsat a psát, protože spousta lidí na sebe klade požadavky na základě představy co musí zvládnout a cítit, aby byly "normální" a pak jsou psychicky v háji z přepracování (stíhám co mám, ale stejně se cítím mizerně) nebo nikoliv ze skutečných důsledků toho, co už prostě nezvládli, ale z výčitek a z pochybností, že toho přece měli zvládnout víc... Normální je konstrukt. Není až tak normální být normální, ale je normální chtít si zachovat duševní zdraví :-)

+3
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Mirda | 11. 4. 2021 17:36

Někdy pomůže před zhroucenim opravdový přítel a nebo přítelkyně. Věřte mi lidičky jsou takový mezi námi. Pomáhají si navzájem nést svůj kříž utrpení až do samého konce.

+3
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Věra | 11. 4. 2021 0:31

Ulevilo mi, že má někdo podobné pocity.

+5
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Eva | 10. 4. 2021 22:39

Díky za článek. Myslela jsem si, že pomoc psychologa nebudu potřebovat, jenže člověk míní a život mění.
Před půl rokem jsem odešla od manžela, který mě psychicky deptal (manipulace, nátlak, zastrašování, odříznutí od rodiny...) Trvalo to dlouho a taky si to vybralo daň na mé psychice, do toho ještě zhoršující se situace kolem Covidu.
Štěstí v neštěstí je, že jsem opět navázala vztahy s rodinou a že mám v práci kolem sebe skvělý tým lidí, kteří se mně snažili a stále snaží podpořit. To je balzám pro bolavou duši.
Na druhou stranu vím, že i oni mají svůj život a že svoje trable na nikoho nemůžu valit donekonečna.
Tak přišlo rozhodnutí vyhledat pomoc odborníka. V době pandemie úkol nesnadný, skoro na hranici sci-fi.
I přesto, že jsem dostala několik doporučení a kontaktů, nebyla šance, individuální i skupinové terapie jsou plně obsazené a ještě dlouho budou.
Bylo nezbytné využít záložní plán: musím si pomoct sama. Přišlo na řadu studium odborných článků - téměř nic jsem si z toho nevzala :-/, zkoušení meditačních technik - naučila jsem se správně dýchat :-), a podobně.
Výsledek je takový, že mi pomáhá dostatek spánku, koupel s olejovou přísadou, o víkendu dlouhé procházky, pokec s mamkou po telefonu, nebo třeba hudba a filmy...
A když jsou chvíle, kdy se mi nechce vůbec nic, "kousnu se do zadku" a vyrazím na tu procházku, nebo si pustím film, vezmu telefon a zavolám někomu z rodiny... opravdu mi to pomáhá.
Současná situace není jednoduchá, proto všem držím pěsti, zvládněte to.

+11
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Veronika | 22. 4. 2021 10:25 | reakce na Eva - 10. 4. 2021 22:39

Evičko taky se držte a tleskám Vám více takových skvělých ženských,co si nenechají od chlapa kazit zivot ??

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Jirkja | 10. 4. 2021 0:03

Přesvědčit sám sebe dělat všechny ty výše uvedené věci ,aby někomu bylo lépe když se mu nechce vůbec nic je prostě nesmysl??

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit