„Holky studují naproti přes chodbu,“ vyslechla si. Jako mentorka IT chce ulehčit cestu dalším ženám

Je pravda, že si na vaší první IT přednášce profesor myslel, že jste do posluchárny zabloudila mezi kluky omylem? 

Jojo, tak to bylo. Právě jsem přicházela z business třídy a měla na sobě sukni a lodičky. V posluchárně tehdy mezi 400 studenty sedělo asi jenom pět holek a já jsem dorazila s pár minutami zpoždění. Profesor byl zdvořilý, ale měl jasný názor. S úsměvem mi řekl, že holky studují naproti přes chodbu. 

Jak jste se ke studiu IT předmětů vůbec dostala a jak to pak dopadlo?

Já jsem původně chtěla být herečka a pak se rozhodla pro medicínu. Naštěstí mi včas došlo, že nechci studovat osm let, aniž bych se dostala do praxe. Že potřebuju práci, do které se co nejdřív pustím. A tak jsem se rozhodla pro businessovou školu, komunikaci a management na Univerzitě v Ottawě.

Proč jste se vlastně z Kanady vrátila do Prahy?

Můj kanadský manžel i já jsme toužili žít evropský život. Praha je pro nás ideálním místem, cítíme tu mezinárodního ducha a sídlí tu čím dál více IT oddělení zajímavých firem. Američani postupně zjišťují, že jsme hodně inteligentní národ a že tu mohou najít velké množství talentovaných lidí. A také, že nedokonalá angličtina není na překážku. 

Vidíte v tom příležitost i pro české IT holky?

Rozhodně. Obrovskou. 

Jak jste se dostala k mentoringu pro Femme Palette? 

Nikdy jsem nezapomněla, jak moc pro mě v začátcích znamenala podpora zkušenějších. Takže když jsem na jednom eventu potkala holky z Femme Palette, byla jsem jejich koncepcí nadšená a rozhodla se pro spolupráci. Ze začátku jsem se bála, že toho nevím dost, abych mohla dělat mentorku dva roky po škole, že bych měla mít tak dvacet let praxe. 

Co vás přesvědčilo?

Došlo mi postupně, že život je vlastně tak trochu jako videohra. Jsem sice na levelu tři ze sta, ale i tak můžu pomoci těm, kdo jsou teprve na jedničce. Sdílet s nimi své zkušenosti, co se mi vyplatilo, a kde jsem si naopak nabila ústa a proč. Teď už jsem mentorkou čtyři roky a provedla jsem rozvojem několik mentees – vývojářek i produkťaček. Pomáhám jim s konkrétními pracovními úkoly nebo je provázím přípravou na pohovory.

Učíte se při mentoringu i vy sama něco nového?

Pokaždé. Scházíme se vždy jednou za týden až dva, po dobu šesti měsíců. S každým setkáním si rovnám myšlenky, rekapituluju, co se mi podařilo a co ne. Mladší holky mě zase učí o nových trendech, které já třeba ani nestíhám sledovat. 

Co vás na tom nejvíc baví?

To jejich obrovské nadšení pro IT obory. Jejich mladá energie a motivace. Pamatuju si samu sebe na jejich místě, když jsem byla tím oborem čerstvě fascinovaná.

Dokázala byste říct, co od vás holky nejvíc potřebují?

Sebedůvěru. Ať už řešíme cokoli pracovního, na sebedůvěru narazíme vždycky. K té se každý musíme dopracovat postupnou cestou, to nejde přeskočit ani urychlit. Udělala jsem si základní life-coach certifikát a sestavila si vlastní koncept toho, co v sebedůvěře pomohlo mně. To se snažím předávat dál a ve výsledku se v tom jako mentorka cítím nejvíc užitečná.

Ještě se chci vrátit k množství holek na IT pozicích. O kolik dál je v tom Kanada? Kolik procent IT pozic byste řekla, že tam dělají ženy?

Asi tě překvapím, ale myslím si, že víc holek máme tady v Čechách. 

Myslela jsem si, že horko těžko doháníme svět.

Přesná čísla nemám, mluvím jen o svém dojmu z eventů, schůzek nebo z článků. Podle mě u nás máme v IT holek víc. Což pořád neznamená, že je to dost. Ale je dobré vědět, že možná můžeme svět inspirovat víc, než si myslíme!