Klukům někdy ujedu, říká 12letá nejúspěšnější jezdkyně na motokárách. O svém snu má jasno
Dvanáctiletá Laura Bubenová je nejúspěšnější slovenská jezdkyně na motokárách. „Ještě nemluvila, ještě měla dudel, a už ji zajímalo vše, co mělo kola. Cokoli, na co se dalo vylézt a tvářit se, že se na tom jezdí, bylo v kurzu,“ říká Simona. A její dcera se směje: „Mám sbírku 250 aut. Mívala jsem i jednu panenku, ale vůbec nevím, kde skončila. Teď jezdím na motokáře, která má 13 koní a zvládne až 110 km/h.“ Sama popisuje, co takový adrenalinový sport obnáší.
První zkušenost s motokárami jsem měla asi jako tříletá na bratrancově oslavě v motokárové hale. Byla to láska na první pohled. O rok později už jsem měla oslavu v hale také, to jsem ještě jezdila s tátou. Sama jsem za volant poprvé sedla, když mi bylo šest let. Přihlásila jsem se na tréninky dětské akademie a postupně se zlepšovala.
Rychlost je láska. Nebojím se. Ráda cítím adrenalin, ten pocit „jet na hraně“. A když je nějaká zatáčka rychlá a mně se podaří vybrat ji úplně přesně, tak to je jeden z nejlepších zážitků. Kromě vítězství.
Když jsem před dvěma lety přešla na venkovní motokáry, byla jsem jediná dívka v kategorii Rotax MicroMax. Teď už je nás trochu víc, ale pořád málo –na závodech třeba pět dívek z dvou stovek účastníků. Kategorie se dělí podle věku, nikoli na dívčí a chlapecké. Letos se mi jednou podařilo porazit mistra republiky, rozhodla poslední zatáčka.
Galerie: V extrémní rychlosti i klidu garáže. Podívejte se na život motorkářky Laury (Foto: race.sk)
Občas se mě někdo ptá, co na to říkají kluci, když jim ujede holka. No, já se těch kluků neptám. Ale sama bývám smutná nebo nahněvaná, když mě někdo porazí, tak chápu, že i oni jsou asi naštvaní. Já jsem ráda, že závodím s klukama. Jestli se mi podaří se dostat do zahraničí, tak se s nimi stejně setkám. Čím dřív, tím líp se na ně musím připravit.
Může se zdát, že v motokáře jen točím volantem, ale ve skutečnosti je potřeba hodně síly a dobrá kondice. Když jedu rychlostí 100 km/h, přetížení je 2 až 3 G, to znamená dvoj- až trojnásobek mé váhy. To je, jako bych se „přilehla“. Musím udržet nejen svých 50 kilo a káru, která má dalších 60 kilo, ale taky dvouapůlnásobek své váhy, tedy celkem třeba 200 kilo. Kára nemá posilovač řízení, je to nápor na krk, záda, ruce, zápěstí.
Stereotypy v rodinách: Stavebnice raději synovi. A proč ne dceři?
Z nedávného průzkumu LEGO Group, kterého se účastnilo na sedm tisíc rodičů a dětí z některých světových zemí, vyplynulo, že se rodiny ze stereotypů nevymanily: 78 procent rodičů přiznává, že vychovává děti odlišně, a to podle jejich pohlaví. A téměř 70 % dospělých tak vybírá i hračky pro své potomky. U většiny kreativních profesí si rodiče nejprve představí spíš chlapce, a to i v případě, že sami mají dceru. Když se řekne vědec nebo sportovec, je téměř šestkrát pravděpodobnější, že rodiče pomyslí na syna (85 % vs. 15 %), v případě inženýra jej očekávají dokonce osmkrát častěji (89 % vs. 11 %).
S dívkami si rodiče spojují nejčastěji umělecké činnosti, zatímco pro chlapce si představují spíše fyzickou práci nebo oblasti, známé pod zkratkou STEM (věda, technologie, inženýrství, matematika). Je téměř pětkrát vyšší pravděpodobnost, že rodiče budou povzbuzovat dívky, aby se věnovaly tanci (81 % vs. 19 %) a oblékání (83 % vs. 17 %), a více než třikrát vyšší pravděpodobnost, že jim budou navrhovat vaření a pečení (80 % vs. 20 %). Naopak je téměř čtyřikrát pravděpodobnější, že povzbudí chlapce než dívky, aby zkusili programování (80 % vs. 20 %) nebo sport (76 % vs. 24 %), a více než dvakrát vyšší pravděpodobnost, že chlapcům pořídí programovací nebo robotické hračky (71 % vs. 29 %).
76 % lidí v průzkumu uvedlo, že hru se stavebnicí LEGO by doporučilo spíš synovi a jen 24 % by přizvalo i dceru. Z postojů rodičů pak celkem logicky vyplývá, co si myslí samotné děti. Například 74 % chlapců také věří, že některé činnosti jsou určeny pouze pro dívky, zatímco jiné pro chlapce. Dívek, které jsou stejného názoru, je však už méně – „jen“ 62 %. A naopak 82 %, tedy drtivá většina děvčat nemá vůbec žádný problém s tím, když holky hrají fotbal a kluci se věnují baletu.
Kluci asi mají lepší fyzické dispozice, ale je na mně, jak se k tomu postavím. Když si řeknu, že je to kluk, má výhodu, nemám šanci, tak si nijak nepomůžu. Když budu makat o trochu víc než oni, můžu si i já udělat výhodu. Každý den cvičím, někdy i dvakrát denně. Když je dobré počasí, jdu si zaběhat, zahraju si fotbal nebo jiné hry, které zlepšují kondici. Jindy cvičím doma s činkami nebo na elektronickém simulátoru. Důležitější než fyzická je ale mentální síla a v tomto smyslu jsou si holky s kluky rovny. Věnuju se proto i dýchání, vizualizacím, trénuju reflexy. Odmala si také dávám pozor, abych chodila včas spát a jedla zdravě.
Můj sen je dostat se do Formule 1. Tam naposledy žena závodila v sedmdesátých letech minulého století. Tak to bych chtěla. A ještě v F1 vyhrát mistrovský titul! Plán B? Nemám. Věřím v plán A.
Laura Bubenová je ambasadorkou LEGO GROUP. Článek vznikl ve spolupráci s naším partnerem - LEGO GROUP.
Aktuální číslo
- Kulturní války režisérky Barbary Herz
- Může být matka dobrý „vědec“?
- Jak vychovat odolné děti
- Rodičovská půl na půl
