Přeju si, aby se ženské potíže nebagatelizovaly

Jste vystudovaná markeťačka. Jak jste přičichla k fyzioterapii?

Marketing je skvělý, ale dost abstraktní, proto mě na vysoké škole lákalo zkusit ještě něco jiného. Už jako dítě jsem chodila na rehabilitace, dost mě také zajímalo fungování lidského těla a k tomu jsem sportovala. Přišlo mi to blízké. Když jsem si vše v hlavě poskládala, přidala jsem si k marketingu studium fyzioterapie. Po magistru jsem se nechala zaměstnat a fyzioterapii se věnovala naplno.

Pohltila vás natolik, že jste si otevřela vlastní centrum.

Vždy jsem se pohybovala v kreativním prostředí a potkávala lidi, kteří se nebáli vymýšlet a realizovat své nápady. I ve mně se postupně rodil plán. Když jsem pak strávila několik let v různých sférách zdravotnictví, došlo mi, že chci pracovat trochu jinak, že se moje představy o péči liší.

Podobně to měly i moje dvě kolegyně. Nakonec jsme společně založily MINT Terapii. Ladily jsme byznys koncept a do toho „ordinovaly“.

Co bylo při rozjezdu nejtěžší?

Fungujeme bez půjček a investorů, rosteme jen z cash flow, což bylo a je do určité míry omezující. Tou největší výzvou ale byla trpělivost a schopnost si připustit, že všechno má svůj čas. Musíte se rovněž naučit kousek z každé agendy – práva, bezpečnosti práce, PR a děláte spoustu věcí, které vás nebaví, protože není nikdo jiný, kdo by je udělal.

S oběma spoluzakladatelkami jste se nakonec pracovně rozešly, ani to asi nebylo snadné.

Máte pravdu, je to pro mě citlivé téma. S jednou z nich jsme se rozdělily už po roce fungování, s druhou o dva roky později. Jakýkoliv byznysový rozchod není nic příjemného a zasáhlo mě to. Mnohdy se stane, že si ani nemůžete všechno dostatečně dobře vysvětlit, protože v tu chvíli k tomu nejsou vhodné podmínky. Nicméně zpětně vidím, že to bylo nevyhnutelné a oběma stranám se ulevilo.

Na co přesně narážíte?

V kontextu těhotenství například prosazujeme přípravu na porod formou masáže hráze, což je technika, která se v zahraničí běžně doporučuje, u nás je to spíš výjimka.

Po porodu – ať už vaginálním, nebo císařským řezem, zas bývá poměrně zásadní včasná rehabilitační péče ve smyslu hodin či dnů. V Česku jdete na kontrolu až po šestinedělí a tím to prakticky končí, což je strašná škoda, neboť se mohou rozvinout různé obtíže, které jsou pak nákladnější i na řešení. Proto jsme vytvořili online průvodce včetně cvičebního programu, který se dá využít v prvních dnech po porodu.

Plánuji také zavést terapii pomocí pesarů pro ženy trpící potížemi s pánevním dnem, inkontinencí po porodu či v menopauze. Pesary v těchto případech slouží jako podpůrné pomůcky, které se vkládají do pochvy a oblasti pomohou k lepší funkci.

Jak vypadá první návštěva ve vašem zařízení?

Vezmu to z pohledu klientek a ženského zdraví, na které se specializujeme, přestože se věnujeme i fyzioterapii miminek nebo sportovců.

Třeba fyzioterapie pánevního dna probíhá podobně jako běžná. Nejprve se probere anamnéza, ptáme se na celkový stav, prodělané operace, onemocnění a snažíme se zjistit vše o potížích. Už to nám hodně napoví, odkud mohou potíže pramenit.

Následuje vyšetření – pohybové stereotypy, chůze, stoj, sed, dřep a podobně. Zajímá nás, jak tělo funguje jako celek. Když se zaměřujeme právě na oblast pánve nebo svalů pánevního dna, tak přistupujeme k internímu vyšetření svalů pánevního dna, který se dělá buď přes konečník, nebo pochvu. Samozřejmě po domluvě s klientkou. Díky vyšetření pohmatem přímo zjistíme, jak na tom svaly pánevního dna jsou, kde je zvýšené napětí, jaká je svalová síla. Na základě toho potom doporučíme další postup.

O tomto vyšetření slyším v souvislosti s fyzioterapií prvně. Nenapadlo mě, že je to v kompetenci fyzioterapeuta.

Máte pravdu. Vyšetření pohmatem si lidé pojí obvykle s lékařskou praxí, ale při ní se lékaři a lékařky zaměřují na jiné oblasti. Nás zajímá funkce svalstva. Jde o legitimní metodu, která je v mezinárodních studiích cíleně doporučována, aby se správně nastavila terapie a cvičení. Jinak to děláte tak trochu naslepo. Samozřejmě existují i alternativní metody, pokud by se klientky necítily komfortně.

Výrazně vás ovlivnilo působení na Psychosomatické klinice a vzdělávání v psychomotorické terapii. Co vám tato zkušenost dala?

Na psychosomatické klinice jsem začala pracovat hned po škole. Naučila jsem se, že na člověka se musí nahlížet jako na celek, neoddělovat tělo a hlavu, protože jsou propojené. Když vám není dobře v hlavě, odrazí se to na těle.

Toto uvědomění mi pomohlo lépe porozumět obtížím žen, jež přicházely do ordinace. Psychomotorická terapie je založená na podobném principu – vnímat svoje tělo a být s ním v souladu.

Stala jste se jednou z vítězek v soutěži Visa She’s Next. Proč jste se přihlásila? Přece jen už nějakou dobu fungujete.

Po pěti letech jsme se ocitli na křižovatce, nebo spíš ve slepé uličce. Byznysově jsme se posouvali velmi pomalu. Přestože jsme pracovali tvrdě, chtělo to lepší strukturu, aby přišly zasloužené výsledky. Kromě toho jsem se stala mámou, takže se kapacity na práci ještě více omezily. Věřila jsem, že se dokážeme vyhoupnout výš, přiblížit naše služby více lidem, dělat lepší osvětu, naučit se prioritizovat, definovat služby, možná něco zredukovat. Potřebovali jsme získat pohled od nezaujatého člověka.

Každopádně mi velmi pomohlo už jen samotné zformulování přihlášky – ujasnila jsem si díky tomu myšlenky a pojmenovala klíčové oblasti i problémy, kterým čelíme. Následné vítězství mi dodalo potřebné sebevědomí, cítím se teď mnohem jistější.

V rámci výher váš čekají různé workshopy a mentoring. Co budete probírat?

Určitě si potřebuji ujasnit, co má zůstat moje agenda a co bych měla naopak předat dál. Současně bych ráda nastavila další strategii byznysu. Stabilně se nám zvyšuje poptávka, tak abychom něco nepodcenili, dobře nastavili cenotvorbu a podobně.

Jaké téma v oblasti ženského zdraví byste chtěla více dostat do veřejného prostoru?

Já bych si hlavně přála, aby se „ženské potíže“ nebraly jako něco okrajového, aby se nebagatelizovaly v tom smyslu, že jsou normální. Ženy přece tvoří polovinu populace a jejich potřeby a péče se liší mimo jiné v souvislosti s těhotenstvím, porodem nebo menopauzou. Spoustě obtíží se dá předcházet i prevencí, která ušetří spoustu bolesti, ale i peněz veřejného systému.

Co mužské zdraví?

Muži máji samozřejmě také svoje zdravotní specifika a je důležité se jim věnovat. Jakákoliv tabu škodí. Potíž je v tom, že když se mluví o zdraví, preventivní péči, návštěvách u lékaře nebo častých diagnózách, narativ často vychází z mužského zdraví. Ženy ani nebyly do roku 1993 zahrnuty do klinických studií. A já bych ráda docílila nějaké rovnováhy.