Kvalita versus cena je téma už pro čtvrťáky. Jak učit finanční gramotnost tak, aby děti bavila a dávala smysl

Základní škola ve Šlapanicích u Brna patří v Česku mezi ty velké – tisícovku žáků tvoří jak šlapanické děti, taki žáci ze spádových obcí. Pracuje tu více než stovka vyučujících a asistentů a asistentek pedagoga. Pozici jedné ze zástupkyň ředitele tu zastává Zora Dufková, která také učí na prvním stupni. Čtvrtou hodinu v pondělí mívá u čtvrťáků matematiku. Tentokrát se ale zhruba dvacítka dětí ve třídě nebude věnovat násobení a dělení, protože má pro ně přichystanou lekci o nakupování.

Na začátek si čtvrťáci dají malou rozcvičku na rozproudění diskuse. Na zelené papírky píšou, čeho by se doma nejraději zbavili, na žluté pak, co by si přáli. Zbavit by si přáli třeba hraček, sourozenců nebo děravého balónu a mít by naopak chtěli štěňátko, vilu u moře nebo vlastní pokoj. A protože se nabídka s poptávkou málokdy přesněpotkává, tak tu pro usnadnění života máme peníze, vysvětluje Zora Dufková čtvrťákům.

A hned pokračuje další debata. Když máme peníze, můžeme si koupit třeba nějakou sladkost nebo nová sluchátka. Podle čeho si ale vybrat? „Podle ceny!“ „Podle značky, které důvěřuju.“ „Podle kvality,“ říká přesvědčeně drobná blondýnka v první lavici. „Kvalita“ je mezi čtvrťáky ze Šlapanic oblíbený pojem, během hodiny padne ještě mnohokrát. Mezitím už ale třída diskutuje o tom, jaké e-shopy znají a využívají, a zda raději nakupovat v Česku, nebo se vyplatí sáhnout po zboží například z Temu. Názorů je hodně, ale Zora Dufková už se dívá na hodinky – musí třídu ztišit, aby mohli postoupit k další aktivitě. Mají toho ještě hodně před sebou.

Vezmete notebook a jdete

Skoala je k dispozici zdarma a obsahuje desítky podobných lekcí, jako je ta, kterou procházejí čtvrťáci paní učitelky Dufkové. Dotýkají se všech témat spojených s penězi: od bankovek přes nakupování, bankovní produkty, úvěry, investice, až po státní rozpočet, daňový systém a další „velká“ témata. Lekce jsou určené pro děti od šesti do osmnácti let a učitelé v nich mají k dispozici plán hodiny, aktivity na rozjezd i reflexi, všechny materiály, hodnocení a návrhy ostatních vyučujících. „Prostě si jen projedete přípravu, vezmete notebook a jdete, nemusíte řešit nic navíc,“ říká Zora Dufková.

Co nás ovlivňuje při nakupování?

U čtvrťáků se teď třída shromáždila před interaktivní tabulí, na kterou Zora Dufková promítne dva obrázky stejných bílých triček. Pod jedním je napsáno „z Číny“, pod druhým „z ČR“. Třída se má rozdělit do skupinek podle toho, které by koupili raději. Většina by volila lokální výrobek, protože „český je lepší“, což se ale vzápětí změní, když k zemi původu přibyde i cena – 250 korun za tričko z dovozu, tisícovka za lokální. „Menší cena, menší kvalita,“ namítají dvě holky. „To neplatí rozhodně vždycky,“ kontrují jejich spolužačky.

Podobná debata proběhne i kolem cukety ze zahrádky nebo ze supermarketu, vajec z klecového chovu a volného výběhu. A nakonec probíhá reflexe: čtvrťáci se společně zamýšlejí nad tím, co je ovlivňuje v jejich nákupním chování. Vyjmenují cenu, názor rodičů, oblíbený obchod… ale na reklamu je musí navést učitelka. Zvoní. „Vůbec si neuvědomují, že i je reklama ovlivňuje, a kolik je jí cílené přímo na děti. Potvrdilo se mi to ve všech třídách, kde jsem tuto metodiku použila,“ povzdechne si cestou do kabinetu Zora Dufková.

Finanční gramotnost učit chceme, ale nestíháme

Finanční gramotnost je na českých školách povinnou součástí výuky už od roku 2007 na středních a od roku 2013 na základních školách. Nejedná se ale o samostatný předmět nebo vzdělávací oblast, nýbrž o takzvané „průřezové téma“. V Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání je začleněná do vzdělávacích cílů a očekávaných výstupů například v matematice nebo občanské výchově. Na prvním stupni by se děti měly naučit základní pojmy jako peníze, cena, nákup a  úspory. Učí se rozpoznávat hodnotu peněz v  běžných situacích (např. placení v  obchodě) a  osvojují si jednoduché principy hospodaření, třeba na příkladu kapesného. Jedním z  cílů je, aby rozuměly rozdílu mezi potřebami a přáními a začaly vnímat odpovědnost za své finanční rozhodnutí. Na druhém stupni by už měly přijít pojmy jako rozpočet, příjem, výdaj, základní finanční plánování. Žáci a  žákyně by se měli naučit sestavit osobní nebo rodinný rozpočet a  pochopit význam úspor. Měli by vědět, co to je inflace nebo úrok, vyhodnotit výhodné a nevýhodné nabídky, umět se chránit před podvody. Navíc by také měli chápat základy toho, jak fungují investice nebo státní finance.

Například na Základní škole Benešov nad Ploučnicí na Děčínsku se rozhodli věnovat finanční gramotnosti jednu hodinu za každé dva týdny v devátých ročnících. Jde o hodiny půlené, kdy se střídavě část žactva věnuje kariérovému poradenství a  druhá právě finanční gramotnosti. „Máme velmi pestré spektrum žáků. Naši žáci pocházejí z různorodého prostředí – od dětí z běžných rodin až po ty, které mohou čelit riziku exekucí“, vysvětluje třídní deváťáků Jana Šedivá. „Vidíme, že jen devátá třída nestačí, takže příští rok začneme už v osmé, abychom měli víc času.“

V Benešově nad Ploučnicí výuku pojímají velmi prakticky. Společně pátrají na internetu, vyhodnocují nabídky a  vysvětlují si i  základní věci, které by měli druhostupňoví znát z  domova, ale mnohdy neznají – jako je například tvorba rozpočtu nebo rezerv. O  tom, že deváťáky z  Benešova nad Ploučnicí výuka baví, svědčí i  to, že se letos probojovali do krajského kola soutěže finanční gramotnosti, kde se chystají prezentovat srovnání výhodnosti různých dětských účtů. „Úspěch nás samozřejmě těší, ale nejdůležitější pro nás je, aby všichni pochopili, že se nemůžou zadlužit pokaždé, když se jim něco líbí nebo něco chtějí, a taky to, aby si dávali pozor na různé šmejdy. Ti útočí nejen na seniory, ale taky na mladé dospělé,“ zdůrazňuje učitelka Jana Šedivá. „Zkrátka aby neskončili v nějakém průšvihu."

Kvalitní informace potřebují všichni

Na mladé (téměř) dospělé cílí nejen šmejdi, ale také neziskovka Nekrachni. Založili ji dva kamarádi, Jakub Rychlý a Maria Šimůnková, před čtyřmi lety. Od té doby se původně dvoučlenný projekt značně rozrostl. Kromě vzdělávacího obsahu na sociálních sítích a přednášek a workshopů přímo na středních školách je dospívajícím k dispozici i mobilní aplikace. Ta například dokáže uživatele upozornit, že je třeba splnit nějakou povinnost, jako je nákup nové „lítačky“ na MHD, odevzdání daňového přiznání nebo třeba přezutí pneumatik, pokud dotyčný vlastní auto. 

„Vycházíme z  toho, co se potřebují naučit teenageři a  dvacátníci, kteří se postupně osamostatňují od rodiny,“ vysvětluje zakladatelka Maria Šimůnková. „Mnozí z  nich by si hlavně přáli investovat a  rychle zbohatnout, jenže napřed je potřeba zvládnout základy: platit nájem a všechny poplatky, jako třeba za odvoz odpadu, na který se snadno zapomíná. Mít v pořádku daně a povinné odvody. Zkrátka se nedostat do nějakého průšvihu hned na prahu plnoletosti.“ Mezi školami a  jednotlivými studujícími, s  nimiž se lektorstvo z Nekrachni setkává, jsou hluboké rozdíly. Už sice dávno neplatí, že ty nejinformovanější školy a studentstvo potkávají v Praze, ale na druhou stranu aktivita a zájem chybí tam, kde by byly nejvíc potřeba. „Nedávno náš lektor vedl workshop na kadeřnickém učilišti a mrzelo ho, jak moc byli studující letargičtí, nechtěli vůbec o  penězích mluvit. Přitom právě oni si za pár let budou třeba zařizovat podnikání,“ vrtí hlavou Maria Šimůnková. V jednom má už dlouho jasno – finanční gramotnost do vzdělávání patří, měla by začínat u naprostých základů a vést hlavně k  zodpovědnému chování: „Nelze se spoléhat na to, že děti základy odkoukají doma. Přístup ke kvalitním informacím by měli mít všichni bez ohledu na své rodinné zázemí.“ A školy jsou tím místem, kde je mohou získat.