„Dívám se na sebe a nevím, jak se oslovit...“ Dopis mému mladšímu já

7 555 | Redakce Heroine | 13. 10. 2020 | P.S. Miluj se

Kdybyste zkušenosti, které máte dnes, mohla předat svému mladšímu já, co byste si poradila? Ve spolupráci se značkou Nivea jsme pro časopis Heroine oslovili šest výjimečných žen, které se ohlédly za dobou, kdy jim bylo kolem dvaceti.

Foto: Eliška Sky Kyselková

Existuje nějaká univerzální moudrost, ke které se dochází zkušeností a věkem? Jakých věcí, které v mládí dělaly, ženy nejčastěji litují a na které jsou pyšné? Co by stálo v dopise, který by napsaly svému sedmnáctiletému já? V aktuálním čísle časopisu Heroine jsme takové otázky položily šesti výjimečnám ženám. Zde si můžete přečíst vybrané úryvky, a pokud chcete číst dál, kupte si zářijové číslo časopisu s Kamilou Zlatuškovou na obálce. Na stáncích jen do konce října! 


Irena Obermannová: Nejraději jsme dělali zakázané věci

„Kdo vlastně přišel na tu pitomost, že něžnost znamená slabost?“ ptá se spisovatelka Irena Obermannová. Jsem víla. No a co?

Foto: Eliška Sky Kyselková. Sako H&M Studio AW20, 3999 Kč, culottes H&M Studio AW20, 2999 Kč, brož H&M Studio AW20, 949 Kč

Byla to tehdy zvláštní doba, Praha byla šedivá, nevlídná, všechno vlastně trochu smrdělo a já se domnívala, že to jinak nejde. Že takový je život. Takový celý temný. Ale stýkali jsme se s neuvěřitelnými lidmi a oni všichni strašně pili a četli, hráli a zpívali, i když spousta věcí bylo zakázaných. Ty jsme ovšem dělali nejradši. Bytové koncerty, divadla, čtení samizdatových knížek, které měl člověk na jednu noc, takže pak ve škole usínal. Vůbec jsem také netušila, že peníze můžou mít nějakou hodnotu, kolem nikdo žádné neměl a to málo, co přátelé vydělali, utratili za knížky a za alkohol. Žilo se zkrátka jinak, určitě hůř, protože jsme soustu věcí nesměli, ale mně bylo sedmnáct, měla jsem svoji lásku a připadala jsem si silná, že bych mohla skály lámat.

Když přemýšlím, co bych dnes měla poradit svému sedmnáctiletému já, myslím, že bych se měla pokárat, že jsem tehdy všechno dělala blbě. Jenže ono to bylo správně! Nežijeme proto, abychom nedělali chyby, ale proto, abychom je dělali. Abychom šli a zjišťovali, prozkoumávali, někam se drali a dostávali po papule. Já si dokonce ani nejsem jistá, zda se máme zas tak moc poučovat, mám vlastně chyby ráda. Asi není dobré dělat pořád stejné. Ale jiné? Proč ne? Kdo nic nedělá, nic nezkazí, to je moje heslo. Kdybych neradila té sedmnáctileté Irence já, ale někdo rozumnější, jistě by jí vytkl, že měla znát svoje hodnoty a něco z nich vytřískat, poradil by jí, že se měla lépe vdát, možná bohatěji a určitě za někoho, kdo by si víc vážil jí i rodiny.

Partnerem projektu je Nivea

Moderní ženy nad 40 let žijí naplno a nechtějí dělat žádné kompromisy. Touží užívat si vztahů, rodiny i přátel. Mají svoji kariéru, sportují, zajímají se o zdravý životní styl a přitom vždy chtějí vypadat přirozeně a krásně. A právě u těchto žen značka NIVEA posunula anti-aging na novou úroveň: s inovovanou řadou NIVEA Hyaluron Cellular Filler. 

Tato prémiová řada péče o pleť podporuje obnovu buněk v pleti a zvyšuje v ní vlastní produkci kolagenu. Výsledky? Den po dni je pleť pevnější, vrásky jsou méně viditelné a celkový vzhled působí mladším dojmem. Do řady Hyaluron Cellular Filler patří hydratační sérum-esence, vyplňující perlové sérum, zpevňující denní krém, zpevňující noční krém, zpevňující oční krém. 

Rostya Gordon-Smith: S kariérou jsem začala po čtyřicítce

Personalistka Rostya Gordon-Smith prožila velkou část života v zahraničí. Po návratu našla smysl v pomoci ženám.

Foto: Eliška Sky Kyselková. Sako H&M Studio AW20, 4499 Kč, kalhoty H&M Studio AW20, 2499 Kč, halenka H&M Studio AW20, 999 Kč

Byla bych laskavější sama k sobě. Nehonila bych se tolik v práci, našla si víc času na sebe a vložila více energie do budování vztahu. A také bych více pomáhala druhým. Jsem pyšná, že jsem měla odvahu odcestovat sama do ciziny, s málo penězi a bez kvalifikace. Jsem hrdá na to, co jsem dokázala. Nikdy jsem se při tom nenudila. Jsem vděčná za svůj vztah s manželem, našimi dětmi i za to, že jsem v jednotlivých životních etapách vždy měla jasné priority.

Nejvíc mě v životě ovlivnila moje babička. Byla to velice moudrá žena a byla s ní legrace. Nemluvila na mě nikdy svrchu. Naučila mě sbírat byliny, provádět obličejovou gymnastiku, tancovat, nosit podpatky, prát na valše… Také mi řekla, že muž, kterého si vyberu, by mel hezky vonět.

A jakou radu bych si dala, kdybych znovu začínala s kariérou? Neakceptovat nesmyslné řeči od mužů, kteří si myslí, že žena vždy potřebuje poradit.



Daňa Horáková: Pavla jsem chránila před ním samotným

Jako životní cíl si Daňa Horáková vytkla práci. Od ní ji dokázal na čas odvést jen osudový vztah s režisérem a chartistou Pavlem Juráčkem.

Archiv Dani Horákové

Dívám se na sebe a nevím, jak se oslovit. Jak oslovit onu arogantní, na sebe soustředěnou mladou ženu bez vrásek a nadbytečných kil, kterou jsem před půl stoletím byla? Chtěla bych se jí zeptat, jak to, že se změnila – ve mne, v důchodkyni s prsty zkroucenými artrózou, vrzavými klouby a prořídlými vlasy? Dívám se na ni – a najednou se mi vybaví další, ještě vybledlejší fotka, na které nadmíru baculaté osmiměsíční baby sahá po skleněné kouli na vánočním stromečku a popiska tvrdí: „Naše princezna!“ To batole jsem já, autorem popisky je můj otec. Čtu ji a ptám se té třiadvacetileté odbarvené blondýny: Došlo ti vlastně, že těmi dvěma slovy spadla klec? Že nejen tátovi, ale i všem ostatním bylo už tenkrát naprosto jasné, co se od tebe, ode mě, očekává? Že musím být princezna?

Asi v deseti letech jsi zjistila, že princezny nejsou brýlaté. Bylo třeba přeorientovat se, najít nový životní cíl. Tou dobou jsi poprvé četla Babičku a usoudila, že i brýlatá holčička může být šťastná, pokud splní své základní a neoddiskutovatelné existenční poslání a stane se matkou. Chlapečky jsi sice už tehdy děsila svou sečtělostí, ale to ti tenkrát moc nevadilo, neb na to mateřství přece ještě bylo času dost.

Krátce před maturitou jsi se od kunratického doktora Gintela dozvěděla, že tam dole něco není, jak má, takže to s těmi potomky zřejmě nebude jednoduché. Zdráhala jsi se mu uvěřit. Že se nemýlil, se ukázalo, když jsi právě v oněch třiadvaceti otěhotněla a o mimino po pár nedělích přišla. Následovala prudká deprese (i když tehdy se tomu říkalo zdvořileji melancholie). Dotáhla jsi to v těch letech až na doktorku filozofie, ale pořád ještě jsi byla brejlatá, a navíc (jak to později nazval tvůj rozverný muž) „jalová“. Všude kolem se pyšně vdávaly a rodily kamarádky, ale v tobě bylo prázdno. Nyní nebylo pochyb o tom, že jsi coby žena selhala: nikdy z tebe žádný princ neudělá princeznu a žádný chlap manželku a matku.

Byla jsem tehdy jednoduše přesvědčena, že jako žena nemám šanci. Že musím žít „jinudy“. Útěchou mi nebyl ani můj profesor filozofie, který zbožňoval můj mozek a tvaroval mne v samostatně myslícího člověka („musíš se soustředit na práci, jsi žena století“), ale současně si na stěnu nad svou postelí vyvěsil fotku nahaté blondýny, na kterou mu nějaký specialista namontoval moji hlavu.


Michaela Křivánková: Za totality jsme mohli jen snít

V 70. letech si přivydělávala jako modelka, ale i dnes se Michaela Křivánková ráda postaví před objektiv. Tvář bez vrásek by nechtěla.

Foto: Eliška Sky Kyselková. Halenka H&M Studio AW20, 1999 Kč, sukně H&M Studio AW20, 2999 Kč

Měla jsem asi v životě štěstí, protože když se podívám zpět, nenapadá mě nic, co bych změnila. Díky svému povolání jsem potkávala skvělé lidi a vždycky byla blízko tvorbě a kreativitě. Pracovala jsem pro Ústav bytové a oděvní kultury, mým koníčkem se v 70. letech stal mode­ling. Spolupracovala jsem s Ústavem bytové a oděvní kultury, oděvními návrháři různých firem a všechno jsem pak zúročila v roce 1993, kdy jsem začala pracovat ve veletržních správách a měla na starosti mezinárodní veletrhy módy a prádla.

Byla to práce náročná. Chodila jsem pozdě domů, manžel často přebíral domácí povinnosti, hlavně vařil. Věděl, že mě práce těší, nic mi nevyčítal. Když jsem se o něj pak sedm let kvůli vážné nemoci starala, práce mě držela nad vodou. A mateřství? To je pro mě asi to nej­důležitější. Mám hodného syna, vím, že se na něj můžu ve všem spolehnout, a mám vnuka Adama, který mi dělá velkou radost. Máme k sobě blízko. Na to se dnes zapomíná… Rodina ať drží pospolu.

Šaty zapůjčilo H&M Studio, kolekce A/W 2020. Foto: Eliška Sky Kyselková. Make-up, vlasy: Lucie Janků, Natalie Host/Tom Ford. Styling: Jan Pokorný. Produkce: Linda Majerová. 

V diskuzi nejsou žádné komentáře

Vstoupit do diskuze

Naše další projekty

Peníze

Očima expertů: Trump vs. Biden. Jak volby ovlivní ekonomiku a akciové trhy

Sestřelí výsledky prezidentských voleb v USA finanční trhy? Který z kandidátů je pro světovou ekonomiku přijatelnější? A kdo má větší šanci...

Peníze

Škube vás dodavatel energií? Nebuďte za kavku

Náklady na život rostou, inflace se pohybuje kolem tří procent. Výdaje se dají snížit třeba přechodem k levnějšímu dodavateli energií. Jak...

Finmag

Jestli na vás udělali švindl, suďte se i o prkotinu. Pro obecné dobro

Někdy spadnou Windows, někdy Boeing – a někdy selhává právní stát. S nedokonalostí práva se musíme smířit stejně jako s hrozbou infarktu,...

Finmag

Právo je sebenaplňující proroctví

Právo zjednodušit nejde, jeho složitost vyplývá ze složitosti společnosti. Potřebujeme je ale užívat statečněji, důsledněji a lidštěji,...