Test Toyota C-HR. Stylový malý tank, který umí šetřit

451 | Vojtěch Dobeš | 10. 7. 2020 | Autorecenze

V jejím designu se míchá kupé a terénní auto, technika zase dynamiku kombinuje se spořivostí. Jaká je populární hybridní Toyota C-HR a proč by vás vůbec měl hybrid zajímat?

Zdroj: archiv autora

Hybridy už na automobilovém trhu dávno nejsou novinkou. Toyota Prius, která auta s kombinací benzínového a elektrického motoru zpopularizovala nejvíce, už je s námi skoro dvacet let. Nebo spíše s americkými zákazníky, kteří hybridy přijali už dávno, zatímco Evropa ještě nadšeně kupovala naftová auta.

K tomu, že se Prius stal symbolem hybridních aut, pomohl i jeho charakteristický design, který byl už od první generace diktovaný snahou o minimální odpor vzduchu. Ale ne každý chce jezdit autem, jehož vzhled je postavený kolem toho, aby bylo úsporné. U Priusu má tento přístup jasné výhody. Ale mnoho řidiček a řidičů by raději auto, které vypadá, že si ho koupili proto, že ho chtějí, ne proto, že je to rozumné.

Bývaly doby, kdy cestou k zajímavě vypadajícímu autu byl (téměř výhradně) sportovní model. Rodinná auta vypadala všechna stejně, a kdo chtěl něco zajímavého, pořídil si kupé nebo kabriolet. Jenomže lidé už za sexy vzhled nechtějí platit nepraktičností. Automobilky odpověděly terénními a pseudoterénními SUV. Ale to pořád nebylo ono. A tak začaly vznikat věci jako třeba čtyřdveřová kupé nebo dokonce čtyřdveřová SUV-kupé.

Příkladem přesně takového auta je Toyota C-HR, která se k překvapení všech a možná i automobilky samotné stala jedním z jejích nejpopulárnějších modelů. C-HR je zkratka pro Coupe High-Rider, tedy něco jako „vysoko jezdící kupé“. Kupé je sice tradičně vnímáno jako dvoudveřové auto, tady jsou dveře čtyři. Trik se zamaskovanými klikami zadních dveří a stoupající linií oken nicméně funguje tak dobře, že jsem za dobu testu několikrát málem zapomněl, že to auto opravdu čtvery dveře má.

Kosmické auto do města

Je to takový kříženec mezi sporťákem, malým teréňákem, komiksovou postavičkou a něčím, co buďto přiletělo z budoucnosti nebo se chystá odletět na Mars. Zvláště v oranžové barvě testovaného kusu to celé dohromady vizuálně skvěle funguje. Jenomže pořád je to SUV, respektive crossover. Zkrátka vysoké auto, které klade velký odpor vzduchu a je těžší, než by muselo být. Což se logicky odráží na spotřebě – a vysoká spotřeba je dnes špatně již nejen z pohledu financí, ale i svědomí.

Toyota C-HR počítá s tím, že se v ní většinu času budete pohybovat po městě, kde neustále zrychlujete a zpomalujete. Právě v takovém typu provozu je klasický hybrid nejefektivnější. Největší výhodou je jeho schopnost ukládat do baterií energii získanou rekuperací při brzdění. Baterii může dobíjet i přímo od motoru, aby tak získal energii „do zásoby“, ale právě rekuperace je tou největší úsporou. A čím těžší vozidlo, tím více toho „narekuperujete“. Ostatně to je také důvod, proč se něco podobného už desítky let používá v dieselelektrických lokomotivách.

Co to znamená v praxi? Jednoduše to, že s tímhle autem dokážete jak v městském provozu, tak při umírněném (předpisovém) tempu mimo něj udržet spotřebu kolem nějakých pěti litrů. Ve městě leckdy i méně. Spoustu času jezdíte na baterie, které zase dobíjíte, když pustíte plyn nebo brzdíte. Tohle samozřejmě nefunguje na dálnici, kde baterie nepomůžou a nemáte je jak dobít. Proto také C-HR v dálničním provozu „žere“ kolem sedmi litrů při předpisové rychlosti a nad ní spotřeba stoupá ještě rychleji.

V reálném světě tak budete jezdit s výrazně lepší spotřebou než u běžného benzínového miniauta, a po městě dokonce úsporněji než většina naftových aut. Pokud není vaším typickým revírem dálnice, dokáže hybrid vyrovnat váhovou a aerodynamickou nevýhodu vysoké karoserie vcelku bez problémů.

Tím ale výhody nekončí. I když by prvotním strachem z hybridu mohlo být to, že ono „autíčko na elektřinu“ nebude jezdit tak dobře jako pořádný stroj na benzín, je pravdou spíše opak. Zvláště u testované silnější verze. Ta slabší kombinuje elektrický motor s benzínovým o výkonu 1,8 litru, ta silnější má dvoulitr. S celkovým výkonem 184 koní tak máte spoustu výkonu jak na svižné rozjezdy, tak na předjíždění. A protože elektromotor nepotřebuje roztáčet turbo ani se dostávat do otáček, jsou reakce na plyn živé a téměř okamžité.

Co C-HR nenabídne, je tradiční potěšení z řízení, které člověku dávají auta s manuální převodovkou a klasickým motorem. Ale to neznamená, že si řízení nemůžete užít – pocit vždy dostupného výkonu a možnost sledovat na displeji, jestli zrovna jedete na benzín, elektřinu nebo elektřinu naopak vyrábíte, a ladit podle toho úspornou jízdu, dokáže být uspokojující sice zcela jiným způsobem, ale stejnou měrou. A nemusíte se ani bát, že by vysoká karoserie znamenala, že s tímhle autem nepůjde jezdit dravě do zatáček. Naopak, C-HR je při změnách směru překvapivě poslušné a dynamické. Obětí je jen o něco tvrdší podvozek, který se ale docela hodí k charakteru auta a podporuje dojem „futuristického sportovního teréňáku“, který auto dělá zvenku.

Daň za design

To, že C-HR vypadá jako malý kosmický tank z budoucnosti, se ale musí někde projevit. Iluze dvoudveřového vozu se zvenčí povedla, ale cenu bylo nutné zaplatit uvnitř. Ne že by snad tohle auto připomínalo kupé vnitřním prostorem – naopak, na zadních sedadlech je místa docela dost. Ale dynamicky tvarovaná okna nedopřávají těm na zadních sedadlech příliš denního světla ani výhledu. Pokud se vzadu chystáte vozit děti, budete je muset zabavit jinak, protože sledování světa za okny si moc neužijí.

Interiér, jak už je u Toyoty zvykem, vypadá v některých detailech trochu jako retro z 90. let. Najdete tu sice moderní „infotainment“, navigaci kombinovanou s rádiem, přehrávačem MP3 a nastavením nejrůznějších funkcí auta, to všechno ovládané přes dotykový displej, ale některá tlačítka – a pro tuto značku charakteristický digitální displej nastavení teploty – vypadají trošku obstarožně. Je to výsledkem filozofie Toyoty, která velí neměnit, co funguje.

Což nás přivádí zpět k technice vozu a k její obrovské, a přitom nijak často zmiňované výhodě, která je zajímavá zejména pro ty, kdo si auta nechávají opravdu dlouho. Jakkoliv to totiž může znít zvláštně, pohonné ústrojí Hybrid Synergy Drive od Toyoty patří v dnešním světě motorů s turbodmychadly, přímým vstřikováním paliva a dalšími komplikacemi k tomu nejjednoduššímu a nejspolehlivějšímu, co v autě můžete mít. A technika Toyota je navíc pověstná svou trvanlivostí.

Jakkoliv může nápad přidat k benzínovému motoru ještě elektrický vypadat jako jasná cesta k autu, které nevydrží, opak je pravdou. Celý systém vyniká mechanickou jednoduchostí, benzínový motor je osvědčené konstrukce a opravdu trvanlivý, a elektromotor, který je ze své podstaty téměř nezničitelný, mu pomáhá ulehčit v režimech, které působí největší opotřebení.

C-HR tak opravdu skvěle hraje svoji roli auta, které může na jedné straně dělat radost svým vzhledem a dynamikou, ale zároveň být v mnoha dalších ohledech perfektní racionální volbou. Tedy pokud nepotřebujete výhled ze zadních sedaček.

Vojtěch Dobeš

Vojtěch Dobeš

Automobily byl posedlý od malička a řízení osudu ho postupně dovedlo do redakcí českých verzí Autocaru a TopGearu, do americko-kanadského TheTruthAboutCars.com a... Další články.

V diskuzi nejsou žádné komentáře

Vstoupit do diskuze

Naše další projekty

Peníze

Podílové fondy: Trhy se zatřásly, ale věří ve svižný návrat

Americké akcie v červenci dál rostly, nejznámější index S&P 500 se přehoupl do pozitivních čísel a technologický index NASDAQ opět dosáhl...

Peníze

Velká soutěž s Expobank. O foťák, který dělá opravdové fotky. Hned

Chtěli byste foťák, který udělá cvak a za chviličku z něj vyleze fotka? Taková ta opravdová na papíře? Tak si o něj s námi zkuste zahrát.

Finmag

Jakou barvu má daň z hodnoty pozemku

Synestezie, pozemkové reformy, DIY jugoslávské počítače a mindset dobrých předků.

Finmag

Hybaj do polí

Řídce zastavěné periferie plní sen o bydlení všem příjmovým skupinám. Život v nich je ale závislý na skrytých dotacích a levných energiích....