Naši generaci lidé podceňují, nechci být pořád na telefonu, říká dvacátnice Adéla. Pracuje se seniory i lidmi s postižením

Adéla Samková a její rodina si v posledních letech prožili spoustu náročných chvil. Dvaadvacetileté Adéle nejprve zemřeli prarodiče, pak teta a nakonec také o deset let starší bratr, s nímž měla blízký vztah. „Mamka zase bojovala s rakovinou,“ popisuje Adéla svůj příběh, který je součástí speciálu Heroine o mladých lidech v Česku.

Adéla i díky tomu velmi dobře ví, jak důležité je trávit čas se svými nejbližšími bez telefonů a dalších rozptýlení. „Naši rodinu tohle všechno nakonec spojilo, hodně držíme spolu. Scházíme se a pravidelně spolu trávíme čas, protože víme, jak je cenný. Člověk si začne vážit každého okamžiku, místo toho, aby byl pořád na telefonu. Je pro mě důležité žít v přítomnosti, ne v online světě.“

Adéla připouští, že má v práci, kde pracuje zejména s klienty a klientkami v chráněném bydlení s intelektuálním znevýhodněním, občas pocit, že ji starší kolegové a kolegyně moc neposlouchají. Přála by si proto, aby mezi různými generacemi panoval větší vzájemný respekt. „Oproti generacím před námi máme určitě větší svobodu, můžeme cestovat, máme možnosti. Každá doba ale má svoje. Snažím se, abych si to moc nepřipouštěla, ale trochu mě děsí válečné konflikty ve světě. Cítím, že nám jsou už opravdu hodně blízko,“ podotýká.

Co Adélu mrzí na politické situaci v Česku? Jak se nejčastěji dozvídá o dění u nás a ve světě a proč se cítí, podobně jako řada jejích vrstevníků a vrstevnic, přehlcená informacemi? Přečtěte si celý text Gabriely Knížkové na webu Heroine.cz. Celou sérii najdete zde.