Nespat tři noci a jít na sál je podobné jako operovat po dvou panácích. Starší lékaři si myslí, že nic nevydržíme, říká medička
Studentce medicíny Anně Pavlíkové záleží na tom, v jakém světě žijeme. Lhostejné jí nejsou například podmínky ve zdravotnictví. Vadí jí, že se od mladých lékařů stále očekává, že budou pracovat nekonečné přesčasy a že jsou někdy trestáni za to, že se proti nim vymezí. Proč je podle ní potřeba mluvit o duševním zdraví i mezi lékaři? A proč jí nyní připadá lepší nebýt ve vztahu? Přečtěte si její příběh, který je součástí speciálu časopisu Heroine o Gen Z.
Anna Pavlíková snila o tom, že bude lékařka a že jednou někomu zachrání život, podobně jako to vídala ve filmech. „V amerických filmech se často objevuje scéna, kdy někdo zkolabuje v letadle nebo v restauraci. Ostatní hosté a hostky se zvednou a všichni křičí: Je tady někde doktor?! Pak se odněkud vynoří lékař nebo lékařka a jako superhrdina přiběhne na pomoc. Když jsem byla mladší, líbila se mi představa, že přesně takovou superhrdinkou jednou budu moct být taky.“
Nyní je na cestě za svým snem. Jako studentka medicíny už ale vidí, že každodenní realita jiná. Velmi se podle ní liší, když přihlížíte práci lékařů na sále a když už je zodpovědnost za lidský život na vás. „Všichni mi říkají, že první rok po škole je strašně náročný. Mám strach. Když nespíte tři noci, je to podobné, jako když si dáte dva panáky tvrdého alkoholu. V tomhle stavu mám jít někoho operovat?“
Rozdíl je podle ní také v tom, jak se vyučující i lékaři a lékařky v nemocnicích chovají k medikům mužům a k medičkám ženám. S jakými narážkami se během studia medicíny setkala? Proč s ní jeden z vyučujících přestal mluvit? A za co čelili postihům ostatní studenti? Annin příběh si můžete přečíst na webu Heroine.cz.
Je součástí speciálu o generaci Z. V něm osm mladých lidí mezi dvaceti a třiceti lety z různých míst v republice vysvětluje, jak přemýšlejí o svém životě a současném světě, který zdědili po předchozích generacích. Jaké problémy je v životě trápí? V čem se od sebe liší a co je spojuje? Proč se často cítí podceňovaní a nevyslyšení? A jak vnímají svoji budoucnost v zemi, kde jsou pro politickou reprezentaci jejich názory a potřeby leckdy až na posledním místě? Více na webu Heroine.cz.
