„Já nechci do školy!" Jak rozeznat smutek z konce prázdnin a strach z neřešené šikany ve škole

„Pokud by se mi dítě svěřilo, že nechce do školy, nepřišlo by mi to jako něco, nad čím mávnout rukou,“ říká Renata Vordová, mimo jiné spoluautorka preventivního programu Minimalizace šikany. Když chce rodič zjistit, čeho konkrétně se dítě ve škole obává, měl by klást otevřené otázky. „Co se ti tam nelíbí? Co bys potřeboval/a jinak? A můžeme se dostat k tomu, že si holky pořád něco píšou, ale vaši dceru z toho vynechávají, nebo ji štve učitel, který se k nim chová přezíravě. Možná zjistíte, že vztahy ve třídě za mnoho nestojí. Že tam je šikana.“

Pod slovem „šikana“ si asi každý představí něco trochu jiného. „Pokud se dítěti děje něco, co mu je nepříjemné a nedokáže se tomu bránit, můžeme to vnímat jako šikanu,“ popisuje Vordová. „Pokud oběť nemá účinné nástroje k obraně, je tam nepoměr sil a děje se to opakovaně, jedná se o šikanu. Dalším znakem je, že se násilí nějakým způsobem stupňuje nebo proměňuje. Dítěti se třeba napřed vysmívají, pak mu začnou vyhrožovat.“

K tomu, aby se šikana nebo třeba jen špatné vztahy v kolektivu začaly řešit, je potřeba, aby se o nich dozvěděl někdo dospělý. Vyučující ale často upozornění na něčí nevhodné chování berou jako „žalování“. Jaký je v tom rozdíl? „Rozdíl je v tom, jestli chci ublížit tomu, na koho něco říkám, nebo jestli chci pomoci, případně sama pomoc potřebuji. Pak to není žalování a je důležité, aby to chápali také učitelé,“ vysvětluje Vordová. „Třeba na prvním stupni by děti měly mít pravidlo, že když mi něco není příjemné, řeknu to. Tím se děti učí vymezovat si hranice. A teprve v případě, že ten druhý nepřestane, jdu za dospělým.“

Agresoři ve třídě mívají jednu věc společnou: jejich základní potřeby nejsou naplňovány „Každý potřebuje uznání. Když chci někam patřit a neumím to, nemám k tomu nástroje, začnu to dělat nevhodně. A upřímně – když porušíte pravidla, upoutáte spoustu pozornosti, ale když v klidu sedíte a píšete, nikdo si vás nevšímá. To je taky na zváženou,“ zamýšlí se Renata Vordová v rozhovoru pro web Heroine.cz, kde se dočtete i to, jakou roli v rozvoji patologických vztahů ve třídě hraje mlčící většina nebo jak by se šikana měla správně řešit. „Je důležité, aby to chování přestalo a aby dotyčný pochopil, že překročil hranice. Pokud je k tomu ve školním řádu ještě to, že za šikanu následuje ředitelská důtka, ji musí dostat. Hlavně ale musíme pracovat na tom, aby už nemusel nikomu ubližovat, aby dokázal fungovat jinak. Je to pořád dítě a žák školy,“ dodává expertka.