Rušení odkladů v praxi: Jedno písmeno týdně už děti učit nemůžeme, výuku jsme zpomalili, říkají někteří vyučující

Jana Sadilová je třídní učitelka první třídy na Základní škole Zvole a od září má ve třídě sedmnáct dětí, z toho čtyři šestileté. Některé z nich však podle ní ještě nejsou na školní docházku dostatečně zralé a další rok ve školce by jim pomohl. 

Sadilová nyní neustále vymýšlí různě obtížné úkoly a jejich gradaci, přemýšlí, jak poskládat hodinu, aby odpovídala potřebám všech žáků. Nejvíce se rozdíly mezi dětmi projevují v češtině. Zatímco ty sedmileté jsou vyspělejší a čtou už třeba celé věty, někteří šestiletí spolužáci nepoznají ještě ani písmena. „Nemůžeme se proto naučit jedno písmeno za týden, jak bývalo dříve zvykem. Musela jsem výrazně zpomalit tempo výuky,“ popisuje Sadilová. Dodává, že ale také nechce brzdit děti, které dělají rychleji pokroky a potřebují další podněty.

Podobnou situaci řeší i další vyučující prvních tříd. V září se poprvé projevila přísnější pravidla pro odklady školní docházky. Ve srovnání s jinými evropskými státy byly totiž odklady českým dětem dlouhodobě přisuzovány výrazně víc. Nástup do školy si oddalovalo přibližně každé páté dítě, přičemž podle odborníků to část z nich vůbec nepotřebovala. Důvodem byly obavy rodičů, že děti nástup do školy nezvládnou, ačkoliv v některých případech dítě dozrát nepotřebovalo. 

Takovému dítěti pak hrozilo, že si zbytečně oddálí nástup do školy, ve školce se bude nudit a ztratí motivaci. Zároveň tyto děti blokovaly místa ve školkách tříletým

Zatímco dřív poradny schválily odklad de facto jen na přání rodičů, nově je potřeba přinést doporučení od lékaře-specialisty nebo klinického psychologa, že se dítě nemůže dlouhodobě účastnit výuky kvůli zdravotnímu stavu, a školského poradenského zařízení. 

Kromě rozdílného tempa výuky se podle Sadilové rozdíly mezi dětmi projevují také ve schopnosti soustředit se a v sociálních kompetencích. Šestiletí žáci ještě nevydrží sedět 45 minut, opakovaně se ptají, kdy bude oběd nebo chtějí za maminkou a jsou plačtiví. Během září se tak Sadilová snažila naučit tyto děti fungovat ve školním kolektivu a zvyknout si na pravidla a osvojení školních návyků. Pomalejším dětem se snaží poskytovat dostatek času, pocit bezpečí či podporu a těm starším zase dostatek příležitostí k růstu. Potřeby dětí se podle ní však výrazně liší a je potřeba výuku mnohem víc individualizovat. 

Jak vypadá situace po výrazném omezení odkladů na dalších školách, co museli vyučující změnit nebo jak je na tom Česko ve srovnání s jinými státy si můžete přečíst na Heroine.cz.