„Něco jako neposlušný pacient? To přece neexistuje.“ Jana Valachovičová učí zdravotníky mluvit s lidmi empaticky a bez povyšování
Zdravotníci a zdravotnice často vědí, jak léčit, ale už méně se ptají, co jejich pacienti a pacientky potřebují a čeho se obávají. Jana Valachovičová chce změnit způsob, jakým spolu lidé v nemocnicích mluví. Po letech práce v urgentní medicíně a mezinárodní kariéře v komunikačním vzdělávání učí zdravotníky naslouchat, respektovat přání pacientů a nebát se přiznat chybu. Dobrá komunikace podle ní pomáhá nejen nemocným, ale i těm, kteří o ně pečují. I proto je Jana Valachovičová Moje Heroine.
Jaké to je, když vám zdravotník místo vysvětlení vynadá za to, že se snažíte ulevit svému dítěti od bolesti? Nebo když vám lékař sdělí závažnou diagnózu ve spěchu, bez empatie a prostoru na otázky? Právě takové zkušenosti ukazují, že komunikace není ve zdravotnictví žádný bonus navíc, ale důležitá součást péče.
Jana Valachovičová to dobře ví. Sama začínala jako zdravotní sestra na jednotce intenzivní péče a dialýze, později se dostala ke školení zdravotníků. Deset let žila v Curychu, odkud pomáhala rozvíjet komunikační dovednosti zdravotnických týmů v padesáti zemích světa. Dnes se vrací k českému zdravotnictví s jasnou misí: pomáhat těm, kteří pečují o druhé.
České zdravotnictví má podle ní v komunikaci stále co dohánět. Zdravotníci často příliš mluví a málo se ptají, pacienty poučují místo toho, aby je zapojovali do rozhodování, a někdy zapomínají, že i člověk s diagnózou má své hodnoty, obavy a přání. Partnerský přístup přitom neznamená zpochybňovat odbornost lékařů, ale uznat pacienta jako člověka, který má právo rozhodovat o svém těle.
Proč je přiznání chyby známkou profesionality? Jak může dobrá komunikace chránit zdravotníky před vyhořením? A proč by nemocnice měly investovat do komunikačního vzdělávání stejně samozřejmě jako do odborného rozvoje? O tom, jak do moderní medicíny vrátit lidskost, mluví Jana Valachovičová v článku, který celý najdete na webu Heroine.cz.
