Jsem přesvědčená, že se nemám lehce vzdávat. Je ale těžké pořád číst, že šilháte nebo nemáte make-up, říká Taťána Malá
„Je spousta věcí, u nichž bych chtěla být, ale nemůžu. Zpátky už je nevrátím,“ říká poslankyně Taťána Malá (ANO) o tom, jaké je kloubit mateřskou roli s tou vrcholně politickou. Začátek její poslanecké dráhy poznamenala nechvalně známá kauza „králíků“, Malá ale v posledních letech našla svůj směr: ve sněmovně se věnuje problematice domácího násilí, znásilnění a fyzického trestání dětí. „Kdo chce vnímat moji práci, vidí, že se snažím a pomáhám řadu témat dotahovat do konce,“ říká v rozhovoru pro web Heroine.cz.
Uvažovala jste někdy o tom, že byste v letošních volbách už znovu nekandidovala?
Ta myšlenka mi prolétla hlavou už dřív. Bylo to před osmi lety, kdy jsem byla krátce ministryní spravedlnosti a řešila svou tehdejší kauzu. Do toho jsem se rozváděla a měla jsem malého syna, takže toho opravdu bylo dost. Před letošními volbami mě ale určitě nenapadla. V minulém volebním období mě ohromně povzbudilo všechno, co se napříč politickým spektrem podařilo prosadit v oblasti sexuálního a domácího násilí (Malá v roce 2022 založila sněmovní podvýbor pro problematiku domácího a sexuálního násilí, pozn. red.). Nabyla jsem dojmu, že je možné se v politice na některých věcech skutečně domluvit, že ta práce má smysl. Když vám píšou lidé z odborných organizací, nebo přímo oběti domácího a sexuální násilí s tím, že nečekali, že se některé problémy podaří vyřešit, ohromně vás to nakopne.
Svět podle Heroine
Časopis Heroine slaví šest let. A je načase si připomenout, že slovo feminismus už nemusí znamenat těžkou debatu a vážné výrazy.
Letos se chceme smát, sdílet i pochybovat – protože i to je součástí cesty k rovnosti. Přijďte na pátý ročník ocenění Moje Heroine, debaty napříč generacemi a 5 lekcí feminismu, které společnost pořád potřebuje.
Poslankyní jste od roku 2017. Co se za poslední roky ve sněmovně pro političky změnilo, ať už k lepšímu, nebo k horšímu?
To je těžká otázka. Přiznám se, že čistě ve vztahu k ženám jsem o tom doposud neuvažovala. Politika v uplynulém volebním období byla tvrdší, drsnější a podstatně časově náročnější než předtím, což ji nedělá zrovna přívětivější k ženám. Tím ale ženy určitě nechci odrazovat do vstupu do politiky, protože je potřebujeme. Myslím, že nejen během posledních osmi let začali muži brát ženy v politice vážně. Dříve nás hodně podceňovali, ale řekla bych, že dnes už si uvědomují schopnost žen se spojit v cestě za společným cílem a dotáhnout ho do konce.
Z hlediska pochopení k rodinnému životu se nic moc pozitivního neodehrálo. Pokud bych neměla oporu ve svých nejbližších a pokud by už moje děti nebyly poměrně odrostlé, nemohla bych svou práci dělat. Je to velmi časově náročné. V minulém volebním období zaznívaly výtky, že je sněmovna nečitelná a časově nepředvídatelná, což byla pravda. Tohle je nutné změnit. Nechci tím říct, že by politici a političky měli mít nějaké zvláštní výhody: jde zkrátka o to, abychom si mohli například naplánovat návštěvu lékaře či lékařky, protože víme, že ve vybraný týden nebude zasedat sněmovna. Vždy může nastat nějaká výjimečná situace, ale je potřeba, aby zákonodárci a zákonodárkyně měli možnost si vybudovat zdravé rodinné zázemí a být v psychické pohodě. Pokud život trávíte jen ve sněmovně, ani jedno z toho mít nebudete.
Tématům, která jmenujete, se v minulém volebním období věnovala poslanecká iniciativa Moderní sněmovna. Podle jejích zakladatelek budou její aktivity pokračovat i v tom současném, ačkoliv většina členek už přímo ve sněmovně nepůsobí. Vy jste ale její součástí nebyla...
Kolegyně (zakladatelky iniciativy exposlankyně Martina Ochodnická z TOP 09, exposlankyně Marie Jílková z KDU-ČSL, exposlankyně Klára Kocmanová z Pirátů, exposlankyně Lucie Potůčková z TOP 09 a současná poslankyně Barbora Urbanová ze STAN, pozn. red.) mě s tématem neoslovily.
Od začátku jsem jim vyčítala jednu věc, kvůli níž podle mě iniciativa nebyla úspěšná v prosazování větších změn, jako je revize jednacího řádu sněmovny. Nejprve o iniciativě uspořádaly tiskovou konferenci a až poté pro ni hledaly podporu ve svých poslaneckých klubech. To nebylo šťastné.
Kdykoliv jsme jako poslankyně řešily legislativu ohledně domácího a sexuálního násilí, vyjednávaly jsme nejprve uvnitř našich klubů. Byla to náročná jednání. Témata jsme ale směrem ven komunikovaly až ve chvíli, kdy jsme pro ně vyjednaly podporu uvnitř klubů. Respektuju, že se to kolegyně rozhodly udělat jinak. Myslím ale, že pak jejich snaha nebyla brána tak vážně, což je velká škoda. Doufám ale, že iniciativa neutichne, protože jednací řád Poslanecké sněmovny si úpravu zaslouží.
V rozhovoru s poslankyní Taťánou Malou se dále dočtete:
- jakou lekci dala Malé kauza kolem její diplomové práce
- jak se vyrovnává s urážkami a tlakem na vzhled
- jaké je být mámou ve vrcholné politice
- jak vznikla nezvykle úzká nadstranická spolupráce na feministických tématech, kterou Malá se svými kolegyněmi iniciovala
- co by na začátku kariéry udělala jinak
