Gillian Anderson, krev a orgasmus. Tenhle horor je ve skutečnosti překvapivě něžný

Krev stříká, hlavy padají, z jezera vylézá monstrum s kopím a Gillian Anderson má sex appealu na rozdávání. Sex a smrt v kempu Miasma může na první pohled vypadat jako další hororová pocta osmdesátým letům, ve skutečnosti ale míří jinam. Nový film Jane Schoenbrun je překvapivě intimním příběhem o sexu, fantaziích a hledání cesty k vlastnímu tělu. „Navzdory všem propíchnutým tělům a ulítlým hlavám je Sex a smrt v kempu Miasma vlídný film,“ píše Antonín Handl v recenzi pro Heroine.cz.

Hlavní hrdinka, queer filmařka Kris, dostane za úkol oprášit starou hororovou sérii, která je pro současný Hollywood už příliš toxická. Studio chce problematickou látku opatřit módním queer nátěrem, Kris ale má vlastní představu. Do projektu se snaží získat herečku Billie, hvězdu původní série, kterou hraje Gillian Anderson, a záhy mezi nimi vznikne intenzivní přitažlivost. Do hry pak vstupují nejen hororová klišé, ale také touha, fantazie, vzpomínky a otázka, co všechno může film člověku umožnit prožít.

Schoenbrun navazuje na svou předchozí tvorbu, tentokrát se ale od existenciální úzkosti posouvá směrem k sebepřijetí. Zatímco Světlo v bedně zachycovalo osamělost, strach z coming outu a bolestné ukrývání před světem, Kemp Miasma je o smíření s vlastními ambicemi a potřebami. Fantazie tu nejsou útěkem před realitou, ale spíš nástrojem, pomocí kterého člověk může poznat sám sebe a překonat strach.

Proč režisérka tvrdí, že tentokrát chce své publikum hlavně potěšit? Co mají společného Gillian Anderson, ženské erotické fantazie a démon jménem Malá smrt? A proč může být jeden z nejkrvavějších filmů letošního roku zároveň tak něžný? Přečtěte si celou recenzi na Heroine.cz.