Komu si řeknete o zvýšení platu?

1 414 | Iñigo Hernandez-Arenaz, Nagore Iriberriová | 10. 4. 2019 | Výzkum

Problematika rozdílu v odměňování žen a mužů sama o sobě „rozděluje“. Diskuye se nevede jen o faktorech, které rozdíl způsobují, ale zda vůbec takový nepoměr existuje. Že na něj může mít vliv i to, jak ženy o platu vyjednávají, tušíme. Co se ale stane, když se zaměříme na to, s kým se tu vyjednává?

O částce sedmdesát centů ženy versus jeden dolar muže už mnozí slyšeli. Právě takto totiž Úřad statistiky práce Spojených států amerických (US Bureau of Labor Statistics) vyčíslil celkový rozdíl mezi pohlavími u zaměstnanců na plný úvazek: na každý dolar, který vydělá muž, vydělá žena 78 centů.

Tato data z USA nejsou výjimkou, nýbrž normou: v Austrálii tento rozdíl činí 15 centů, v Evropské unii přibližně 16 centů na euro. (V České republice udává sdružení Rovná odměna, že rozdíl v odměňování je 22,5 haléřů na korunu – pozn. red).

Když se snažíme tomuto mzdovému rozdílu porozumět, dostáváme se k dlouhému seznamu charakteristik, které ho vysvětlují například různými podobami akademického vzdělání, volbou zaměstnání v konkrétním odvětví atd. To ale není zdaleka všechno.

Není pochyb, že diskriminace hraje určitou roli, ale existují i další faktory, které si zaslouží naši pozornost. V tomto článku se zaměříme na to, jak pohlaví ovlivňuje vyjednávání o výši platu, a jak může převládající struktura na pracovišti (v níž je strana s větší mocí většinou mužská) negativně ovlivnit výsledky vyjednávání a mzdu ženských pracovnic.

Vyjednáváme vlastně pořád

Především u vysoce placených pozic spojených s vysokou úrovní dovedností a kvalifikací pracovníků je podstatná část platu výsledkem osobních vyjednávání se zaměstnavatelem.

Je zajímavé, že podle dat je platový rozdíl mezi pohlavími vyšší právě u těchhle vysoce kvalifikovaných pozic. Za zmínku stojí také fakt, že vyjednávání o platu nepředstavuje ojedinělou událost v pracovním životě, ale jsou v životě profesionálů stálým prvkem, a to ve formě zvýšení platu, bonusů a povýšení.

Pokud vysoce kvalifikovaní muži a ženy vyjednávají rozdílnými způsoby a dosahují rozdílných výsledků, vysvětlovalo by to právě tu část platového rozdílu mezi pohlavími, která nám stále uniká.

Mámou za trest

Deník The Economist začátkem letošního roku vyčíslil v několika evropských státech a v USA „daň“ nebo jejich slovy pokutu (penalty), kterou ženy platí za mateřství. Počítal se rozdíl mezi platem, který měly rok před narozením dítěte a v jeho deseti letech věku. Důvody jsou jasné: rodičovská dovolená a její délka, volba kratšího úvazku nebo jiné hůře placené práce, která ale lze skloubit s péčí o dítě. 

Největší rozdíl je v Německu (61 %), o něco nižší v Rakousku (51 %). Poněkud menší rozdíly pak ve Spojených státech a Velké Británii (přibližně 40 %) a nejmenší ve Švédsku (27 %) a Dánsku (21 %).

Toto vysvětlení podporují ekonomka Linda Babcocková a její spoluautorka Sara Lascheverová ve své knize Women Don't Ask (2009). Autorky ukazují, že mezi absolventy Carnegie Mellon University v Pensylvánii si svůj nástupní plat vyjednalo 57 % mužů a pouze 8 % žen. Taková nerovnost by jistě mohla k platovému rozdílu mezi pohlavími u této jinak identické populace přispět. Jde ale i o další věci.

I když o platu vyjednávají muži i ženy, jejich výsledky se často liší. Muži bývají soutěživější a mají méně prosociální uvažování, což jim umožňuje ve vyjednávání dosáhnout vyšších platů.

V našem nedávném výzkumu jsme však zjistili, že rozdíly ve vyjednávání nejsou tak snadno vysvětlitelné. Poměrně zásadně totiž závisí i na genderovém složení u vyjednávacího stolu.

Jednoduše řečeno: ženy při vyjednávání o platu žádají o nižší odměnu, když je představitelem firmy muž, než když vyjednávají se ženou. A protože většinou ve firmách šéfují muži, tato dynamika se pak projevuje ve výsledcích platových jednání.

Experiment na ulici

K tomuto závěru jsme dospěli s využitím dat z jednoho televizního pořadu. V něm dostal soutěžící určitý obnos peněz. Potom mu pořadatel udělil jednoduchou otázku. Soutěžící pak musel najít na ulici někoho, kdo by ji za něj zodpověděl.

A právě zde dochází k vyjednávání: soutěžící si musel „koupit“ odpověď od odpovídající osoby na ulici, a cenu odpovědi bylo třeba vyjednat. Soutěžící dělali nabídky a odpovídající kladli požadavky.

Pořad tak nabízí stejné nastavení jako ve většině situací ze skutečného života, v němž proti sobě stojí silná vyjednávající strana (soutěžící s penězi) a slabá strana (odpovídající). Soutěžící může vyjednávání kdykoliv ukončit a hledat jiného odpovídajícího, a také zná částku, kterou si může dovolit zaplatit.

Toto nastavení tedy replikuje typickou situaci vyjednávání o pracovní pozici, v níž představitel společnosti zná maximum, které je firma ochotná za pracovníka zaplatit. A pokud se vyjednávání přitvrdí příliš, představitel firmy může využít hrozby, že ho úplně přeruší a najme si jiného pracovníka.

To jsme využili, abychom se podívali na výsledky vyjednávání v různých obměnách složení „u vyjednávacího stolu“ (tj. mužští soutěžící s ženskými odpovídajícími, ženské soutěžící s mužskými odpovídajícími atd.). Zjistili jsme, že pravděpodobnost dosažení vzájemné dohody, stejně jako počet nabídek a protinabídek (který přibližuje stupeň konfliktu během vyjednávání), byly stejné bez ohledu na kombinaci pohlaví.

Mužští respondenti vyjednávající proti ženským soutěžícím však ukořistili více než ostatní, a to o přibližně 2 % více než respondenti v jakékoliv jiné kombinaci. Ženy-respondentky vyjednávající s muži-soutěžícími získaly cca o 16 % méně než odpovídající v jakékoliv jiné kombinaci. A to je onen „trest“, jemuž čelí ženy při vyjednávání proti mužům.

Co je na tom zásadní? Když jsme tento rozdíl analyzovali, našli jsme jasné důkazy, že se nejednalo o diskriminaci od mužů směrem k ženám skrze nižší nabídky, ale naopak ženy diskriminovaly samy sebe tím, že si říkaly o menší obnosy. Klíčové však je, že k této sebediskriminaci docházelo pouze u žen vyjednávajících proti mužům. Při srovnání žen vyjednávajícím proti jiným ženám se tyto chovaly stejně jako muži.

Pojmenovat a překonat

Jeden z kritických aspektů našich závěrů je, že rozdíly při vyjednávání nastávají pouze při vyjednávání mezi mužem a ženou, v němž žena je na slabší pozici – ale nikoliv pokud je v pozici silnější.

Toto vyzdvihuje důležitost nejen aspektu pohlaví a genderových kombinací, ale také relativní síly u vyjednávacího stolu. Spojitost mezi trhem práce a rozdílem v odměňování žen a mužů by mohla být následující: protože manažeři a šéfové jsou obvykle muži (což z nich činí silnější vyjednávací stranu), pracovnice si o zvýšení platu či povýšení žádají méně než jejich mužské protějšky.

A když už pracovnice požádají, řeknou si o méně, což následně přispívá k prohloubení rozdílu v platech.

Náš další krok je tedy jasný: musíme pochopit kořeny tohoto efektu interakce mezi pohlavími na nastavení vyjednávání, a naučit se ho překonat.

 

Článek publikovaný na webu Aeon vychází pod licencí Creative Commons. Z angličtiny přeložila Gabriela Fialová.

Iñigo Hernandez-Arenaz

Iñigo Hernandez-Arenaz je odborný asistent na katedře podnikové ekonomiky a tajemník laboratoře rozhodovací vědy při univerzitě Baleárských ostrovů ve Španělsku.... Další články.

Nagore Iriberriová

Nagore Iriberriová je členem výzkumného týmu nadace Ikerbasque při Baskické univerzity ve Španělsku. Mimo jiné psala pro The Economic Journal.... Další články.

V diskuzi nejsou žádné komentáře

Vstoupit do diskuze

Naše další projekty

Peníze

Změny při platbě kartou a v internetbankingu jsou tu. Projděte si přehled

Nastal Den PSD2. O tom, co všechno se má změnit, jsme na webu Peníze.cz psali s předstihem, někdy i jako první. Teď ještě přinášíme přehledné...

Peníze

Rozšíření EET neuteče skoro nikdo. Projděte si, co schválili poslanci

Poslanci definitivně schválili rozšíření elektronické evidence tržeb. Vládní koalice odmítla většinu opozičních návrhů, přehlasovala i senátní...

Finmag

Co je veřejné a co je soukromé

Dlouhé a ne zrovna jednoduché čtení ve dvou dílech. Nadešel čas podrobit zkoumání dva zásadní pojmy. Vyzkoušejte si několik provokativních...

Finmag

Chcete se líp rozhodovat? Hrajte před sebou, že jste někdo jiný

Když o sobě člověk mluví ve třetí osobě s jinými, může to být znakem narcismu. Pokud ale o sobě jako o třetí osobě mluvíte ve vnitřním rozhovoru...