Boj o ombudsmana je bojem o lidská práva nás všech

Morální autorita
Linda Sokačová
| 5. 2. 2021 | 18 komentářů | 3 830
Boj o ombudsmana je bojem o lidská práva nás všech
Foto: Anna Vavríková / MAFRA / Profimedia

Už od dob působení na pozici zástupce veřejné ochránkyně práv Anny Šabatové budí Stanislav Křeček pozornost. Od svého nástupu do nejvyšší funkce samotného veřejného ochránce práv v únoru loňského roku se stále silněji ozývají i hlasy volající po jeho odstoupení. Řada jeho výroků je naprosto skandální a od člověka, který má bránit lidská práva, nepřijatelná.

Obávat se, co svými kroky Stanislav Křeček jako ombudsman způsobí, by se přitom neměli jen ti, kteří podporují práva menšin, ale i ti, kteří zatím jeho výrokům tleskají a vítají je. Může se totiž stát, že Stanislav Křeček nebude schopný v budoucnu svoje stanoviska obhájit a v zápalu jeho tažení proti politické korektnosti bude ohrožena celková kvalita jeho stanovisek.

Na antiromské vlně

Stanislav Křeček je dlouhodobě znám jako odpůrce prosazování práv Romů v České republice. To znamená nezájem a odmítání podpory lidských práv romské komunity, ale nepřímo i podkopávání rozvoje politik, které mohou zlepšit postavení nejen samotných Romů a Romek, ale i většinové společnosti, kterou se současný ombudsman tak rád zaklíná. Omezený pohled totiž Stanislavu Krečkovi brání podívat se bez předsudků i na oblast dostupného a sociálního bydlení, které se jinak v minulosti chvályhodně dlouhodobě věnoval. Jak se říká – s vaničkou je ochotný vylít i dítě. Už jako zástupce Anny Šabatové na jednáních na půdě MInisterstva práce a sociálních věcí vystupoval proti konceptu sociálního bydlení s argumentem, že nepřizpůsobiví si podporu nezaslouží. Jeho zaslepenost bohužel měla podíl na tom, že koncept podpory sociálního bydlení zůstává v nedohlednu. Mohl přitom zlepšit dostupnost bydlení mladé generace i seniorů. Ve svém důsledku tak Křeček zhoršuje i situaci většinové společnosti. 

Jeho výroky, v nichž hrdě hlásá, že se nebude věnovat diskriminaci Romů, jsou pro ombudsmana nepřijatelné. Jeho připomínky ke Strategii romské integrace do roku 2030 jsou pak postaveny na vodě a příliš nepracují s fakty o tom, co se v českém prostředí osvědčilo a co nikoli. Křeček vedle svého odmítnutí ochrany práv Romů zároveň vyjadřuje svoje pochopení pro diskriminační chování. Jeho logika je postavena na přesvědčení, že pokud mají lidé s nějakým Romem či Romkou špatnou zkušenost, proč by nemohli znevýhodnit celou skupinu jako celek.

Odmítnout se věnovat právům významné skupiny obyvatel, která je vystavena intenzivní diskriminaci, nemá z hlediska ochrany lidských práv logiku.

Pokud se tak chystá veřejný ochránce práv postupovat i ve všech ostatních typech diskriminačních případů, tak se máme na co těšit. Vždycky se najde někdo, kdo má s někým negativní zkušenost. Každý z nás zná nějakého člověka nad padesát, který to tolik neumí s IT. Je to tedy podle ombudsmana důvod k plošnému znevýhodnění všech lidé po padesátce na trhu práce? Starší generace má často horší zdravotní stav než ta mladá. Budeme tedy plošně vylučovat lidi po padesátce z výkonu určitých profesí nebo životního pojištění? Je tohle podle současného ombudsmana také správně? Samozřejmě, že se nikdo nemůže věnovat všemu, volba priorit je naprosto legitimní krok. Nicméně odmítnout se věnovat právům významné skupiny obyvatel České republiky, která je i podle soudních rozhodnutí nejen na úrovni EU vystavena intenzivní diskriminaci, nemá z hlediska ochrany lidských práv logiku. 

Stanislav Křeček prohlašuje, že ochranu před diskriminací má zajistit antidiskriminační zákon. Zákony samy o sobě ale nejsou samospásné a jejich vymahatelnost musí být něčím zajištěna. Současná podoba antidiskriminačního zákona je navíc nedostatečná a nezajistí ani ochranu, ani prevenci před projevy diskriminace. Ombudsman zároveň pomíjí fakt, že úkol věnovat se diskriminaci mu ukládá i samotný zákon o veřejném ochránci práv: „Ochránce vykonává působnost ve věcech práva na rovné zacházení a ochrany před diskriminací.“ Dalším z argumentů, které současný ochránce používá, je, že v oblasti diskriminace na základě etnicity a rasy je málo stížností – a proto se jí není třeba věnovat.

Heroine má newsletter!

Shutterstock

Chcete pravidelně dostávat tipy na chytré čtení? Přihlaste se k odběru newsletteru Heroine! Naše šéfredaktorka Anna Urbanová do něj každý týden vybírá zajímavé články, analýzy, postřehy i kulturní tipy nejen z našeho webu, ale i spousty dalších českých a zahraničních médií.

Argumentuje ovšem v rozporu s informacemi neziskových organizací i poskytovatelů sociálních služeb, kteří se věnují i Romům a romským rodinám. Profesionální poskytovatelé služeb upozorňují na diskriminaci a segregaci Romů jak ve vzdělávacím systému, tak v oblasti bydlení. Agentura Evropské unie pro základní práva upozornila ve svých výzkumech i na diskriminaci Romů ve zdravotnictví. Na negativní předsudky české veřejnosti vůči Romům poukazují i sociologické výzkumy a výzkumy veřejného mínění. Ani to není pro veřejného ochránce práv dost? Navíc bohužel platí, že marginalizované skupiny oficiální stížnosti nepodávají příliš často, protože jejich důvěra v instituce je slabá.

To, že Stanislav Křeček svoje postoje vůči romské komunitě nestaví na odborných argumentech, ukazují jeho veřejné (i méně veřejné) výroky směrem k laické i odborné veřejnosti. Hlavním problémem podle něho je, že Romové se domáhají nikoli rovného, ale lepšího zacházení. Překážkou pro integraci Romů prý není diskriminace, ale politická korektnost, která brání nahlas a veřejně říct, kde leží problém, prohlásil na kulatém stole ke dni lidských práv v loňském roce. Přitom skutečnost je taková, že Romové chtějí pracovat, a nebýt vylučování z aktivní účasti na trhu práce. Rodiče bojují za rovná práva svých dětí ve vzdělávacím systému, a nechtějí segregované a nekvalitní školy. To není touha po výhodách, ale po rovných podmínkách a stejné startovní čáře pro všechny.

Proti všem

Stanislav Křeček se nevymezuje jen vůči zástupcům a zástupkyním občanské společnosti a expertům z oblasti diskriminace či sociální politiky. Do boje se vydal i proti své zástupkyní Monice Šimůnkové, která pochopila, jaký je smysl funkce, již zastává, a zasazuje se mimo jiné o práva dětí a mladých lidí, která jsou v České republice nedostatečně prosazována. Vloni v dubnu se ozvala proti Křečkovu rozhodnutí nezabývat se stížnostmi na omezení přítomnosti otců u porodu v rámci procovidových opatření. A před nedávnem se veřejně vyslovila  proti jeho připomínkám ke Strategii romské integrace, které vzbudily kritiku nejen u romských organizací. Spor dospěl tak daleko, že Monika Šimůnková byla veřejným ochráncem odvolána ze tří vládních rad. Podle jejích slov jde o trest za vyjádření  nesouhlasu. Škoda, že Stanislav Křeček nebyl tak zásadový a striktní v době svého zastupování Anny Šabatové, jejíž názory – zejména ty k tématu začleňování romské komunity či sociálního bydlení – běžně zpochybňoval na různých i oficiálních jednáních. A neopomněl své komentáře zveřejňovat na svém facebookovém profilu.

Škoda, že Stanislav Křeček není ochoten bojovat za témata, kterým se v minulosti věnoval – porušování práv lidí v oblasti bydlení.

Úřad veřejného ochránce práv patří mezi nejrespektovanější a nejznámější instituce v České republice. A díky za to patří předchůdcům současného veřejného ochránce práv – Otakaru Motejlovi, Pavlu Varvařovskému a Anně Šabatové. Byla pro ně charakteristická odvaha a také to, že byli schopni úřad ombudsmana neopírat jen o vlastní osobní preference a názory. Stáli na straně  lidských práv a lidí, jejichž práva jsou porušována. I proto má úřad velký rozptyl – rozhodně se nevěnuje jen diskriminaci, ale i nárokům lidí na starobní důchody nebo problémům s úřady. Zlepšuje život lidem se zdravotním postižením a zabývá  se i tématem sociálně-právní ochrany dětí. Je škoda, že Stanislav Křeček není ochoten využít své silné stránky a bojovat za témata, kterým se v minulosti věnoval – právům nájemníků, porušování práv různých skupin obyvatelstva v bydlení. Problémům v této oblasti čelí i rodiny s dětmi, rodinní pečující a mnozí další. 

Podrývání snah o zlepšení situace Romů ze strany úřadu ombudsmana paradoxně nepřinese žádné pozitivum nikomu – Romy poškodí a další skupiny lidí se postupně mohou setkat se zhoršením fungování této prozatím respektované instituce. Důvody k obavám má nejen veřejnost, ale i zákonodárci – velká skupina lidí totiž může zůstat bez podpory, což může přinést další štěpení a nedůvěru ve společnosti. Česká republika jako jedna z posledních evropských zemí stále nemá funkční instituci na ochranu lidských práv v celé šíři podle tzv. Pařížských principů. A úřad veřejného ochránce práv je jedním z horkých kandidátů.

Nechceme přeci, aby více než třicet let po listopadové revoluci byla lidská práva znovu pošlapávána a neměla v české společnosti důstojné zastání. I proto je potřeba, aby se vůči zneužívání funkce veřejného ochránce práv ozvala celá česká veřejnost i politická reprezentace.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • LUCIE HRDÁ Tváří titulní strany je advokátka Lucie Hrdá. „Oběti připodobňují znásilnění k vraždě duše a mnoho z nich tvrdí, že by byly raději mrtvé, než aby žily s touto zkušeností dál. Pokud se na tyto zločiny stále pohlíží jako na ublížení na zdraví, je to podle mě naprosté nepochopení,“ říká v našem rozhovoru. Organizace Bez trestu, kterou spoluzakládala, zveřejňuje skutečné rozsudky, aby upozornila na to, za jaké činy odcházejí pachatelé od soudů jen s podmínečnými tresty. „O násilí nesmíme mlčet,“ říká Lucie a sama se neúnavně angažuje.
    Lucii Hrdou fotila naše spolupracovnice v Londýně Eliška Sky.
  • STOP NÁSILÍ NA ŽENÁCH! Nějakou formu domácího násilí zažilo 20–40 % žen. V době první covidové vlny narostlo domácí násilí až o 50 %. Každá třetí žena se stala terčem sexuálního obtěžování. Zkušenost se znásilněním má asi 5–10 % českých žen, přičemž naprostá většina z nich se nikdy neobrátí na policii. Co ještě potřebujeme slyšet, abychom jako společnost přestali zavírat oči před domácím a sexualizovaným násilím?
  • MŮJ ŽIVOT S MOHAMEDEM „Mohamed zná holky, jako jsem já (35+ single ženy s kariérou), jen z filmů. Já znám kluky jako Mohamed jen ze zpráv. Oba kolem těch stereotypů první týdny potichu našlapujeme. Nevíme, co čekat. On uzavírá svůj den modlitbou, já sklenkou vína.“ Michelle Losekoot svěřila Heroine svůj příběh o tom, jak nabídla hostitelskou péči jednomu z dětí, které na českém území skončily jako uprchlíci bez rodičů. Co při tom Michelle zjistila o sobě? A co o naší společnosti?
  • FAST FEMINIST FASHION Nakupují české feministky v řetězcích? Je udržitelná móda jen pro privilegované? A koho posiluje podceněné oblečení? Módní publicistka Veronika Ruppert se zamýšlí nad přesahy mezi feminismem a módou ohleduplnou k planetě i lidem. V příloze Sustainable přinášíme také rozhovor s klimatoložkou Táňou Míkovou a tipy na udržitelnější cestování z pera architekta Petera Bednára.

…a mnohem víc! Kupte si číslo do schránky (poštovné platíme my), předplaťte si nás.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • LUCIE HRDÁ Tváří titulní strany je advokátka Lucie Hrdá. „Oběti připodobňují znásilnění k vraždě duše a mnoho z nich tvrdí, že by byly raději mrtvé, než aby žily s touto zkušeností dál. Pokud se na tyto zločiny stále pohlíží jako na ublížení na zdraví, je to podle mě naprosté nepochopení,“ říká v našem rozhovoru. Organizace Bez trestu, kterou spoluzakládala, zveřejňuje skutečné rozsudky, aby upozornila na to, za jaké činy odcházejí pachatelé od soudů jen s podmínečnými tresty. „O násilí nesmíme mlčet,“ říká Lucie a sama se neúnavně angažuje.
    Lucii Hrdou fotila naše spolupracovnice v Londýně Eliška Sky.
  • STOP NÁSILÍ NA ŽENÁCH! Nějakou formu domácího násilí zažilo 20–40 % žen. V době první covidové vlny narostlo domácí násilí až o 50 %. Každá třetí žena se stala terčem sexuálního obtěžování. Zkušenost se znásilněním má asi 5–10 % českých žen, přičemž naprostá většina z nich se nikdy neobrátí na policii. Co ještě potřebujeme slyšet, abychom jako společnost přestali zavírat oči před domácím a sexualizovaným násilím?
  • MŮJ ŽIVOT S MOHAMEDEM „Mohamed zná holky, jako jsem já (35+ single ženy s kariérou), jen z filmů. Já znám kluky jako Mohamed jen ze zpráv. Oba kolem těch stereotypů první týdny potichu našlapujeme. Nevíme, co čekat. On uzavírá svůj den modlitbou, já sklenkou vína.“ Michelle Losekoot svěřila Heroine svůj příběh o tom, jak nabídla hostitelskou péči jednomu z dětí, které na českém území skončily jako uprchlíci bez rodičů. Co při tom Michelle zjistila o sobě? A co o naší společnosti?
  • FAST FEMINIST FASHION Nakupují české feministky v řetězcích? Je udržitelná móda jen pro privilegované? A koho posiluje podceněné oblečení? Módní publicistka Veronika Ruppert se zamýšlí nad přesahy mezi feminismem a módou ohleduplnou k planetě i lidem. V příloze Sustainable přinášíme také rozhovor s klimatoložkou Táňou Míkovou a tipy na udržitelnější cestování z pera architekta Petera Bednára.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 18 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Jouda | 5. 2. 2021 9:38

Cituji autorku: "Omezený pohled totiž Stanislavu Krečkovi brání podívat se bez předsudků i na oblast dostupného a sociálního bydlení, které se jinak v minulosti chvályhodně dlouhodobě věnoval."

Nejhorsi obdobi meho zivota bylo roce 2000 tesne po skole, za vlady Mylose Z a tuhe regulace najemneho.
Tou dobou se ceska spolecnost delila na nadlidi s dekretem a podlidi bez nej, co platili za najemni bydleni sesti az desetinasobek, nez nadlide.
Konkretne panelak 3+1 v ghettu Haje stal regulovane 2700, my jsme se domluvili 3 kamosi podlidi, a meli jsme onen byt prepronajaty od baby za 17000Kc (baba bydlela na chalupe), kazdy jsme za jednu cimru sdileneho bytu platili dvojnasobek ceny celeho regulovaneho bytu. Prumerna mzda tehdy byla 13200Kc hrubeho. Po preproctu hrubych mezd byl ten najem panelu v Hajich za 45000Kc v dnesnich penezich.
Podle experta CSSD na bydleni Krecka toto bylo naprosto v poradku, doporucoval nadlidem prodavat nepotrebne dekrety za radove miliony, (prodej dekretu, tedy korupce, byl tehdy normalne inzerovan na realitnich serverech) a toto nastaveni zvlastniho bolsevickeho apartheidu aktivne udrzoval. Dale tehdy platilo progresivni zdaneni prijmu, udelal jsem si mensi analyzu, v kostce to v dnesnich penezich vychazelo, ze aby mel podclovek bez dekretu zivotni uroven tramvajaka s dekretem, musi vydelavat 105000Kc hrubeho v dnesnich penezich. To me donutilo k praci na projektech v zahranici a nyni bydlim ve vlastnim novem rodinnem dome

Ustavni soud byl sice naprosto diametralne odlisneho nazoru na regulaci, ale vladnouci CSSD na vyroky US zkratka z zvysoka srala, pomohla az zaloba u Evropskeho soudu pro lidska prava v roce 2008, ktery uz neslo ignorovat. Regulace realne skoncila kolem roku 2010 a to uz jsem bydlel s budouci zenou v sirsim centru Prahy za priblizne tretinove penize (a nas dum byl uz rozestaveny)

Politika apartheidu byla promyslena do posledniho detailu.
Treba Skromach prisel se socialni davkou na bydleni, penize dostal kazdy, jehoz vydaje na bydleni prekrocily 30% prijmu. Pricemz jako vydaje za bydleni se pocitalo "mistne obvykle najemne", coz bylo regulovane najemne 36,9Kc/m.
Proste genialni,
Mas prijem 20000Kc a platis regulovane 7200Kc za regulovany najem 200m bytu v Parizske? Tak dostanes socialni davku, je to vic nez tretina.
Mas prijem 20000Kc a platis 12000 za olezlou 30m garsonku v panelaku? No tak to dostanes hovno, protoze regulavane ta garsonka stoji 1080Kc a to zdaleka neni tretina tvyho prujmu.

Zkracene, jednalo ciste o fasisticke svinstvo, jakysi system bolseviskeho apartheidu.

A ja se znova ptam, opravdu si preji byt mistni feministicky smyslejici zeny spojovany s necim takovym?
Opravdu je "feminismus treti vlny" jenom fasada pro agendu bolsevickych bestii?

+5
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

bell hooks | 5. 2. 2021 14:02

Ty by ses potřeboval v příštím životě narodit jako romské děcko, ty jeden chytráku.

-5
Reagovat
Zobrazit komentovanou zprávu