E-shop Heroine: předplatná, Manuál pro moderní mámy, Heroine Premium

Každá jsme hrdinka: Se třemi dětmi v bytě den uběhne, ani nevím jak

17. duben 2020
11 139

Pochybuju, že každá jsme hrdinka. Moje příběhy z karantény jsou totiž dost banální. Ubíhá den za dnem a mění se toho jen velice málo. Takže kupříkladu dnes. Zelený čtvrtek. Ačkoli odborníci radí, že nejlepší recept na zvládání stresových situací je striktně dodržovat rutinu, tak mně se to ani po měsíci domácího vězení stále ještě nedaří.

Foto: Shutterstock

Nepříliš nadšeně se budím někdy před osmou, a to se o nedostatku spánku nedá mluvit - včera jsem usnula už kolem deváté, při ukládání dětí, a s pauzou na vyčištění zubů spala skoro 11 hodin. Nejmladší syn jako obvykle někdy před rozbřeskem připochodoval k nám do postele, takže jsme strávili několik posledních hodin namačkaní jako sardinky. Z něj bych si ale měla vzít příklad, ten vstává vždycky vesele, má radost, že má před sebou novej den, a z nočního stolku mi direktivně podává brýle, abych konečně pochopila, že je opravdu ráno. Pak mi skočí na záda a se zvoláním „Hyjé, koníčku!“ mě pobízí ke cvalu směr kuchyně.

Dopoledne prošumí, ani nevím jak. Venku je krásně, tak ženu děti aspoň na pavlač, což je jediná oáza čerstvýho vzduchu, kde se dá povětří lokat bez výjimky bez roušky. Dohadování potomků vnímám jen na půl ucha, k tomu si čtu na mobilu, co napsala Olga Tokarczuková do New Yorkeru o karanténě. Prý si užívá pomalost a ticho. Ticho! Jo, kéž by, říkám si, zatímco Kilián řve na celý kolo, že chce, aby si s ním brácha hrál s autama. A ten zrovna nemá náladu.

Blíží se poledne. Úklid se nekonal, a co s obědem? Lednička mnoho možností neskýtá, pro dva se nabízí zbytky omáčky od včerejška, další dva uspokojí rychlý kuskus se zeleninou a mě čeká prémiová koprovka, kterou mi dovezou až ke dveřím z místní jídelny. Stojím u tří hrnců na plotně, v jedný ruce magazín Ego s rozhovorem s Janem Němcem a v druhý kafe.

Muž se v koupelně holí, aniž si uvědomil, že jeho strniště nejspíš venku pod rouškou nikoho nepohorší.

Oběd je trochu chaos, pak se vrháme ve velikonoční výzdobu. Chtěla jsem letos Velikonoce úplně zapřít, ale nakonec mi to přišlo trochu líto. Muž včera koupil beránka v pekárně, takže stačí vytáhnout dekorace zpod postele a bude to. Při přehrabování všech těch nastřádaných kraslic, slepiček a beránků Dorka dostane nápad, že si zahrajeme hru na hledání vajec. Jasně, co by ne. Vítěz dostane čokoládu a jako první si bude smět přečíst Mateřídoušku, co dnes přistála ve schránce.

Schovávám, hledají. Dynamika je obvyklá. Dorce to jde líp, Matěj propadá hysterii. Ona mu pomáhá, aby se rozveselil, ale jen tak, aby stejně vyhrála. Nakonec jsou spokojení všichni. Čokoláda zbyla i na držitele druhého místa. Víc uchazečů není. I Kilián se ovšem hlásí o něco sladkého a na dotaz, jestli si dá spíš makový koláč nebo polomáčenou sušenku, odpovídá zdatně „obojí“. Připadá mi to tak roztomilý, že úplně nevýchovně obojí dostane.

Při pohledu na hodiny s hrůzou zjišťuju, že do začátku pracovní směny mi zbývá hodina a půl. Muž se v koupelně holí, aniž si uvědomil, že jeho strniště nejspíš venku pod rouškou nikoho nepohorší. Pak odchází pro léky a taky koupit slaninu na zítřejší restovaná játra a zrní pro papoušky. Na moje obavy, že je všechno na něm, zatímco já se sluním s mobilem v ruce a čtu si koronavirové zážitky operní zpěvačky, která kvůli karanténě skončila za kasou Penny Marketu, prohlašuje, že od toho tady je. Zní to hrdinsky a myslím, že jemu samotnému se to líbí. Mně ostatně taky.

Večeřím nad klávesnicí, stejně jako v dobách kancelářských, a drobím si mezi písmena. Už se těším, až budu mít padla.

Chytám poslední minuty slunce, než zasednu k obrazovkám, kde mě za pár minut začnou zebat nohy. A pak si tam už ale opravdu sednout musím. Směna zahraničního redaktora mi začíná o půl třetí. Odteď až do desáté večerní vylezu z pracovny jen proto, abych si udělala další čaj, došla si na záchod nebo pozdravila děti.

Tři obrazovky svítí, snažím se zorientovat v tom, co se v posledních hodinách odehrálo v jižní Evropě a v Africe, které mám dneska na starosti. Naštěstí to vypadá vcelku klidně. Zleva pípají upozornění na nové maily a vzkazy na Google Hangouts, ale není to takový cvrkot jako jindy. Předevčírem jsem jen postupně s kalkulačkou počítala mrtvé v Belgii, Nizozemsku, Británii a Francii, dneska na mě čeká nejspíš jen nová bilance z Itálie a z Turecka. V Botswaně je v karanténě parlament. U Lampedusy čeká loď s uprchlíky, kteří se teď nesmí nikde vylodit. Papež slouží mši v prázdným chrámu. Šéfredaktorka nám posílá chválu od Václava Moravce, prej jsme dobří. Hm.

Jak se blíží hodina spánku, děti divočej. Doléhá to i do mojí pracovní izolace. Občas se tajně připlíží synek, nevybouřený ani po dlouhý odpolední procházce s tatínkem, a chce mě nalákat na hraní nebo mi sahat do výstřihu, když mám zrovna dát dohromady nějakou rychlou zprávu. Pak zase dcera, jestli bych jí neumyla vlasy. A další syn, protože se nutně potřebuje pomazlit. Večeřím nad klávesnicí, stejně jako v dobách kancelářských, a drobím si mezi písmena. Už se těším, až budu mít padla. Děti si žádají dobrou noc, tak ještě rychle doklepat zprávu o papeži a jdu si vyslechnout jejich vyprávěnky. Synek mi šeptá do ucha svoje obvyklý: „Mně zdálo o autech, já koupím, já korunku, paní vezme.“ Zbylí dva se smějou svým vtipům.

No a teď, když už bytem vrčí jen lednička, sedím na gauči a píšu tohle. Brzy bude půlnoc, mám hlad. Velký pátek je skoro tu. Hrdinství se nekonalo.

Lenka, redaktorka ČTK (redakčně kráceno)

(Foto: Shutterstock)

Foto: Inzerce: Yves Rocher

Každá jsme hrdinka. Podělte se o svůj příběh

Jak prožíváte karanténu vy? Podělte se s námi o své příběhy! A vůbec nemusejí být z první linie. Ať jste učitelka, pokladní v supermarketu nebo doma s dětmi, určitě v karanténě prožíváte nové výzvy a náročné chvíle. Pokud se chcete přidat, zkuste to třeba na Facebooku. Popište svůj příběh, nastavte příspěvek jako veřejný, otagujte v něm profil Heroine.cz a označte ho hashtagem #kazdajsmehrdinka. Nebo nám svůj příběh pošlete rovnou mailem na [email protected]. My vám jako poděkování pošleme květnové číslo časopisu zdarma.

Přečtěte si i další příběhy hrdinek v domácí izolaci, které se perou s výchovou dětí, šitím roušek i starostmi o blízké a přátele.

Popup se zavře za 8s