Každá jsme hrdinka. Čtěte vaše příběhy z karantény

| 14. 4. 2020
| 2 komentáře | Hrdinky | 2 892
Každá jsme hrdinka. Čtěte vaše příběhy z karantény

Jak prožíváte karanténu vy? Podělte se s námi o své příběhy! A vůbec nemusejí být z první linie. Ať jste učitelka, pokladní v supermarketu nebo doma s dětmi, určitě v karanténě prožíváte nové výzvy a náročné chvíle.

Na této stránce přetiskujeme vybrané příběhy, o které jste se s námi podělily v kampani #kazdajsmehrdinka. Pokud se chcete přidat, zkuste to třeba na Facebooku. Popište svůj příběh, nastavte příspěvek jako veřejný, otagujte v něm profil Heroine.cz a označte ho hashtagem #kazdajsmehrdinka. Nebo nám svůj příběh pošlete rovnou mailem na redakce@heroine.cz. My vám jako poděkování pošleme květnové číslo časopisu zdarma.

(Titulní fotografie: Shutterstock)

V první řadě bych vám chtěla poděkovat za to, že dáváte prostor příběhům obyčejných žen. Co se týče toho mého, posledních zhruba 13 let jsem se věnovala pomáhání druhým. Své první dobrovolnické zkušenosti jsem získávala při studiu a pokračovala při zaměstnání. Před několika lety mi však pomoc potřebným začala zabírat tolik kapacit, že jsem se rozhodla věnovat jí veškerý svůj čas.

Vedle pomoci zdravotně znevýhodněným, seniorům, ohroženým ženám a dětem, jsem značnou část svého úsilí zaměřila na pomoc onkologicky nemocným a jejich blízkým. S nemocí totiž žijete neustále v nějakém zvláštním režimu. Pod hlavičkou neziskové organizace jsem v roce 2015 otevřela nové olomoucké centrum pro pomoc lidem s rakovinou, které jsem na vlastní náklady zprovoznila a vybavila. Několik let jsem také vedla dobrovolnický program na onkologii fakultní nemocnice a věnovala se intenzivní osvětě.

V situacích jako je ta, kterou zažíváme ve spojitosti s pandemií, dospějete často k revizi vlastních hodnot a ptáte se, co má smysl právě tady a teď.

Stále jsem se však trápila absencí solidarity od zdravých k nemocným. Setkala jsem se s různými lidmi. S těmi, co jim vstoupila vážná nemoc do života, když měli zrovna velké plány, s mladými nucenými poznat svou smrtelnost brzy, s těmi, co založili rodinu a nevěděli, zda tu pro ni budou, s lidmi, co celý život dřeli a těšili se na zasloužený důchod, s blízkými, kteří čekali, že si na své milované najdou čas, s ženami, co doufaly, že ještě zažijí lásku, ale i s těmi, kdo se vás zbaví při první příležitosti.

Nedávno jsem se opět střetla s názorem, že ti, co mají sami nedostatek nebo pochází z nějakého dysfunkčního prostředí, se nedělí oproti těm, co oplývají přebytky. V životě jsem ale potkala mnoho solidárních lidí, kteří měli sami velmi málo a dělili se o něj. Myslím, že vždy se najde někdo, kdo má ještě méně než my sami. A i když jsem musela v osobním i profesním životě obětovat hodně, abych mohla pomáhat, jak bylo potřeba, nelituji toho. Protože v situacích jako je ta, kterou zažíváme ve spojitosti s pandemií, dospějete často k revizi vlastních hodnot a ptáte se, co má smysl právě tady a teď? Sama vím, kolika lidem jsem pomohla zlepšit jejich nepříznivou životní situaci, ale není to nic, na co bych si mohla sáhnout. Jako vše cenné, to zůstává jen v mých pocitech, v mém srdci, v mých vzpomínkách. V těžkých časech pak doufáte, že se taková cennost stane zdrojem vaší síly.

V posledních týdnech dělám tedy to, co poslední roky neustále. Snažím se pomoci tam, kde je to zrovna potřeba. Rozdíl je však v tom, že se připojuje i řada dalších lidí. A někteří jsou na tom stejně jako já, mají aktuálně minimální příjmy a závazky, které musí plnit, přesto se dokáží spojit a přispět svou kapkou naděje k naplnění oceánu lidskosti. Protože právě solidarita a lidskost jsou to, co nám pomáhá překonat těžké doby. Věřím, že až akutní situace ustane, najde se i mnoho těch, kdo si zachovají své pozitivní zážitky v oblasti pomáhání a budou je chtít zakoušet i dále.

Tereza Kvapil Pokorná

- - - 

Karanténa, aneb jedno z momentálně nejčastěji používaných slov. Na jednu stranu je super - nemusím vstávat před šestou, mám na všechno dost času, prostě no stress. Na druhou stranu je to děs - trávit tolik času doma, pořád v kontaktu s rodinou. Ponorková nemoc už je u mě vysoce rozvinutá. Příznaky jsou typické - podrážděnost, bezdůvodná naštvanost, nepřiměřené reakce. Mám pocit, že až tohle skončí, neukážu se tak dva měsíce doma. Jakožto čerstvě plnoletá jsem ještě ani neměla příležitost zajít si legálně na pivo.

Velké štěstí je, že bydlíme v malém městě za Prahou, takže můžu jít ven do lesů, kde nikoho nepotkám, a můžu se tím pádem pohybovat bez roušky. Na těchto procházkách už jsem si poslechla tolik podcastů, že už ani nevím, jaké ještě poslouchat. Už jsem slyšela všechny audioknihy Harryho Pottera, které mají v součtu desítky hodin. Už jsem uklidila celý pokoj, koupelnu, vytřídila skříň i kosmetiku, utřela všechen prach. Mám strach, že přeliju kytky. Úkaz toho, že už vážně nemám co dělat – stáhla jsem si Tinder a na Velikonoce upekla dva beránky. Jako hrdinství beru to, že jsem ještě nikoho nezabila, nezačala pít ani kouřit.

Marie Richterová

- - -

Říká se, že teprve za časů krize lidé ukazují své pravé tváře. Kolik tváří jste za poslední měsíc viděly vy? Já vlastně jen dvě, strach a hrdinství. Strachu se dá totiž buďto podlehnout, nebo se mu vzepřít, ale cítíme ho všichni, a každý, kdo se mu vzpírá, je hrdinou nebo hrdinkou.

Je hrdinou, kdo jemně, ale pevně kárá své rodiče či prarodiče, ať zůstanou doma a nejdou si koupit tu jednu paštiku, na kterou mají zrovna chuť.Hrdinka se postaví přátelům, kteří šíří pesimistické scénáře a trvá na tom, že všechno dobře dopadne, protože jsme v tom spolu, semkli jsme se a spolupracujeme. Hrdinové se smějí na svou rodinu, přátelé a kolegy a obavy si nechávají pro sebe.

Odborníci pečují o naše fyzické zdraví a udržují život v republice v co nejlepším možném stavu; k tomu umím přispět jen tím, že zůstanu doma a zůstanu zdravá. Všichni ale víme, že je také potřeba pečovat o naše zdraví psychické. Věřím, že na tomto poli dokáže přispět každý z nás a i já budu hrdinkou až do konce. To slibuji.

Eliška Voříšková

- - -

Díky za skvělý newsletter a časopis, zdravím do redakce a posílám vám dva blogové odkazy, jak prožívám karanténu pár dnů před porodem v turecké Ankaře.

Report z doby koronavirové, u kterého se snad jednou budeme usmívat...

Dva týdny do porodu: V cizí zemi, skoro sama a v době koronavirové

Ať jste všichni zdraví!

Jana LeBlanc

- - -


Podělte se s námi na Facebooku i o svůj příběh. Popište svůj život v karanténě, nastavte příspěvek jako veřejný, otagujte v něm profil Heroine.cz a označte ho hashtagem #kazdajsmehrdinka. Nebo nám svůj příběh pošlete rovnou mailem na redakce@heroine.cz. My vám jako poděkování pošleme květnové číslo časopisu zdarma.

Inzerce: Yves Rocher

Heroine radí a pomáhá v čase karantény

Pokud v době nouzového stavu a domácí izolace také čelíte spoustě nečekaných problémů a často si nevíte rady s péčí o sebe, děti či vaše blízké, možná oceníte některé rady a návody, které vám v těchto dnech přinášíme.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Ridina Ahmedová a její revoluce Rozhodla se postavit svým traumatům a na základě zážitků, které formovaly její život, natočila podcast Sádlo. „Vztah k jídlu a nadváha je moje životní výzva. Ale zasloužím si respekt. Nesu za sebe zodpovědnost, ale není mojí povinností vyhovovat vašim představám,“ říká v rozhovoru.
  • Od Plzáka k Ratajovi Kdy a proč vznikly první manželské poradny, kde působily vyhlášené terapeutické komunity, kdo předepisoval sexuální terapie, v čem spočívala psychogymnastika? Přijměte pozvání na napínavou exkurzi po klíčových okamžicích československé párové terapie.
  • Všechno, co jste chtěli vědět o menopauze Poslední tabu musí padnout. Za menopauzu se nemáme stydět, je potřeba o ní mluvit. Ptát se na ni svých matek, vysvětlovat ji mužům, informovat o ní zaměstnavatele. Je to normální. Tedy zatím není, ale mělo by být.
  • Kroje patří na ulici Z krojových doplňků je trend, kterému propadají i ti, kdo nemají s folklorem nic společného. Živůtky, zástěry, kordulky, vyšívané kožíšky a čižmy nosí v kombinaci s koženými bundami, bavlněnými tričky a džíny. „Krojové prvky opustily truhly a půdy a zamířily do světa,“ píše Petra Tajovský Pospěchová v článku k nečekané módní story v Heroine.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 2 komentáře

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Kačka | 17. 4. 2020 9:03

Moc krásné, hlavně příběh paní Terezy, ten mě hodně zaujal, díky.

+7
Reagovat