Viděla smrt, ale práce s vlastním traumatem ji posílila a pomáhala jiným. Příběh Edith Evy Eger
Během holokaustu přišla o rodiče a byla vězněna v koncentračních táborech. O tom, co zažila, dlouho odmítala hovořit. Nemluvila o tom ani se svými dětmi. A pak se Edith Eva Eger rozhodla, že začne studovat vysokou školu. Trojnásobná máma po čtyřicítce, pracující do té doby jako účetní, se přihlásila na psychologii. Po pěti letech získala magisterský titul na Texaské univerzitě v El Pasu. O čtyři roky později jí udělili doktorát z klinické psychologie. Otevřela si soukromou praxi a v terapii se zaměřila především na traumatizované klienty. Pracovala s lidmi, kteří přežili rakovinu, ale také s vojáky trpícími posttraumatickou stresovou poruchou. Přečtěte si příběh ženy, která překonala vlastní trauma a pak pomáhala k radostnějšímu a svobodnějšímu životu ostatním.
K potlačovaným vzpomínkám se vrátila až ve chvíli, kdy narazila na memoáry Viktora Frankla, který byl rovněž vězněn v koncentračních táborech. Vyhledala ho a spřátelila se s ním. Následně se rozhodla chodit na psychoterapii. Pocity a bolestné vzpomínky se jí díky terapii a vlastnímu odhodlání podařilo postupně zpracovat do té míry, že se cítila připravená pomáhat druhým.
Přečtěte si texty, které jdou do hloubky
Heroine se dlouhodobě věnuje tématům, která společnost často přehlíží. Jdeme do hloubky, nebojíme se složitých otázek, otevíráme důležité debaty a dáváme prostor silným osobním příběhům.
👉🏻 Díky předplatnému můžeme tuto práci dělat poctivě a dlouhodobě. Neplatíte jen za obsah, ale podporujete samotnou redakční práci.
⚠️ Odemkněte si celý web a podpořte nezávislou redakci.
Buďte u textů, které mají smysl.
🔗 Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně.
Příběh Edith Evy Eger, uznávané klinické psycholožky a autorky knih o psychologii traumatu, dokazuje, že nezáleží na tom, kdy se rozhodneme udělat ve svém životě pozitivní změnu.
I v pekle může vzklíčit naděje
Klinická psycholožka Edith Eva Eger koncem dubna jako osmadevadesátiletá zemřela doma v americkém San Diegu.
Eger, rozená Elefánt, se přitom narodila v Košicích. Jako dítě se věnovala baletu a gymnastice a postupně se stala úspěšnou sportovkyní. Chystala se soutěžit na olympijských hrách. Trénovala s maďarským olympijským týmem, ale z reprezentace ji vyloučili kvůli jejímu židovskému původu. Navzdory zákazu soutěžit se rozhodla vyhovět přání svého trenéra a připravit na olympiádu svou náhradnici.
Krátce po německé okupaci Maďarska v roce 1944 musela Eger spolu s rodinou nastoupit do transportu do koncentračního tábora. Hned po příjezdu do Osvětimi poslali nacisté její rodiče do plynových komor. Zpráva o tom, že do tábora přivezli nadanou balerínu, se brzy dostala k lékaři Jozefovi Mengelemu. Ten přišel za Eger do jednoho z baráků, vyzval vězeňský orchestr, aby zahrál Na krásném modrém Dunaji, a Edith před ním musela tančit. Za výkon jí dal bochník chleba, o který se okamžitě rozdělila se sestrou a s dalšími spoluvězni.
