Muži se učí mluvit o emocích. Jenže nejsem připraveni jim naslouchat, tvrdí psycholog Cagáň
Mnoho mužů vyrůstá s přesvědčením, že své problémy musí zvládnout sami a že dávat najevo emoce je slabost. Pokud mají psychické potíže, častěji je skrývají, uzavírají se do sebe nebo své problémy přebíjejí prací, výbuchy vzteku, případně alkoholem a jinými závislostmi. Odbornou pomoc často vyhledají až ve chvíli, kdy jejich problémy začnou negativně ovlivňovat nejbližší vztahy, práci nebo zdraví.
„Společnost dnes po mužích žádá, aby byli otevřenější, ale často schází bezpečné prostředí, ve kterém mohou mluvit o svých emocích beze strachu, že se dočkají odsudku,“ říká psycholog a psychoterapeut Roland Cagáň.
Od mužů se dnes stále více očekává, že budou mluvit o svých emocích. Máte pocit, že už se společnost naučila jim naslouchat?
Často schází bezpečné prostředí, ve kterém by byly jejich emoce přijaty bez zlehčování a hodnocení. Výsledkem může být pocit dalšího nároku, a ještě větších očekávání. Muži často očekávají negativní reakce na projevy zranitelnosti, a to je odrazuje od otevřeného sdílení svých pocitů.
V rozhovoru se dozvíte:
- proč stud bývá větší překážkou než samotná deprese;
- jak mohou partneři, přátelé, rodina nebo kolegové pomoci bez toho, aby situaci nevědomky zhoršili;
- proč by péče o duševní zdraví neměla být ve firmách benefitem, ale přirozenou součástí firemní kultury.
Ženské hnutí v posledních desetiletích významně přispělo k tomu, že se více mluví o emocích, duševním zdraví a genderových stereotypech, nicméně podobná diskuze o mužském prožívání je teprve na začátku.
Část mladých mužů dnes nachází odpovědi spíše v manosféře a v hnutí red pill než u odborníků. Je to důsledek skutečnosti, že se o mužském prožívání stále mluví málo?
Už také v Česku, a ještě víc v zahraničí vznikají iniciativy zaměřené na nové pojetí mužnosti, podporu duševního zdraví mužů, prevenci sebevražd či podporu otcovství. Postupně se objevují také na Slovensku.
