Heroine do schránkyPředplatit časopis
Předplatné časopisu

Ženy dbají na prevenci. Naučí to v letošním Movemberu i své muže?

Barbora Postránecká | 20. 11. 2020 | 4 komentáře | Kníry a mužské zdraví | 3 423

Zdroj: Shutterstock

Listopad se každoročně nese ve znamení charitativní kampaně Movember. Jejím symbolem je knírek, který si muži po celém světě nechávají narůst na podporu výzkumu a prevence rakoviny prostaty a varlat. V Česku mají letos pomoct i ženy, které jsou, co se týče prevence, zodpovědnější než jejich mužské protějšky. Mohou své muže přesvědčit, že není čeho se bát.

Nadační fond Muži proti rakovině, v Česku hlavní partner celosvětové akce Movember, si letos nechal zpracovat zajímavý výzkum. Přizval do něj ženy. Ukázalo se, že se mnohem lépe orientují v onemocnění rakoviny prostaty a její prevenci než muži. Ženy se tak mohou stát těmi, kdo může šířit osvětu mezi svými příbuznými, kamarády a partnery. V průzkumu prokázaly nejen větší informovanost ohledně toho, jak vypadá preventivní prohlídka u urologa, ale jsou i víc znalé v tom, z čeho se skládá mužské pohlavní ústrojí. „Motivovat muže, aby šli na preventivní prohlídku, je tedy skutečně v moci žen. Mohou je přesvědčit, že je to důležité a že prohlídka není tak hrozná, jak se traduje,“ konstatuje Jiří Stejskal, urolog z Thomayerovy nemocnice v Praze a člen nadačního fondu Muži proti rakovině.

Ženy mají větší povědomí nejen o tom, na jaké prohlídky je třeba chodit v jejich případě, ale jak ukázal váš průzkum, vědí více i o tom, co by měli ohledně svého zdraví dělat muži. Jak si to vysvětlujete?

Ženy jsou podle mne zodpovědnější, protože jsou od puberty zvyklé chodit na pravidelné kontroly ke gynekologovi a docházet na vyšetření, které není úplně příjemné. To, že mají ženy o prevenci větší povědomí, dopomáhá i fakt, že popularizace medicíny víc směřuje k ženám, například do ženských časopisů se taková témata už běžně dostávají. Pokud ke mně někdo nechodí na kontroly, tak to jsou málokdy ženy. Když jim řeknete, že mají za půl roku přijít na kontrolu, přijdou. Kdo to naopak flinká, jsou muži. Roli u nich hraje zřejmě jejich ego a taky to, že se stydí.

Rakovina prostaty a její prevence

  • Karcinom prostaty je v ČR už několik let nejrozšířenějším typem nádorového onemocnění u mužů.
  • Lékaři každoročně diagnostikují kolem 7500 až 8000 nových případů.
  • Podle studie z roku 2018 je Česko v počtu nových případů onemocnění za rok (na 100 000 obyvatel) na 6. místě v Evropě a na 13. místě ve světě.
  • Celkem 20 až 25 % pacientů přichází pozdě, tedy s nádorem v pokročilém stadiu.
  • Primární prevence, tedy zabránění výskytu rakoviny prostaty, není možná. Existuje řada hypotéz (dieta, fyzická aktivita, kouření), ale žádná potvrzená.
  • V počátečních fázích lze karcinom prostaty odhalit u 80-90 % pacientů, pokud tito podstoupí včasnou preventivní prohlídku
  • Jako u jiných typů rakovin, i tady platí, že šance na vyléčení karcinomu prostaty významně souvisí s včasným odhalením rakovinového bujení. Rakovina prostaty nemusí mít dlouhou dobu žádné zjevné příznaky. Není agresivní, karcinom roste pomalu.

Tak radši žijí v nevědomosti?

Pokud je to fyzicky nebolí nebo nehendikepuje v běžném životě, mají tendenci problém neřešit. Když něco nefunguje, tak to někteří zapírají a dál ignorují. I když to se nyní zlepšuje.

Co se zlepšuje?

Muži stále moc nechodí k urologovi preventivně, tedy v okamžiku, kdy se vůbec nic neděje. Už ale častěji chodí, když se jim něco nezdá. Když mají problémy s močením, krev v moči nebo v ejakulátu, anebo slabý proud při močení. Alespoň ten stud už se tedy trochu vytrácí.

V jiných oblastech se prevenci ale vcelku daří, ne? 

Přesně tak. U nádorů, které ohrožují ženy i muže, jako je tlusté střevo, plíce, je osvěta na dobré úrovni. Naším úkolem je nyní rozšířit osvětu ohledně rakoviny varlat a prostaty, které jsou ještě částečně tabuizovány. Když budete sedět s kamarádem, tak se asi málokdy stane, že se budete bavit o prostatě nebo pánském příslušenství. Přitom prostata je orgán stejně jako bychom se bavili o brzlíku nebo hypofýze. Není to vidět, mnoho lidí ani nemá ponětí, jak to vypadá. Ale bavit se o tom nebudou. Podobně se ale ještě před lety tolik nechodilo na preventivní prohlídky k zubaři. Pak se udělala kampaň, mluvilo se o tom, že bez prevence vás pak ty zuby můžou dost bolet a bude vás to stát dost peněz, a lidi k zubaři na preventivní prohlídky chodit začali. Prohlídky u gynekologa jsou dnes stejný standard. Myslím, že nakonec se to povede i s prostatou a varlaty.

U varlat je to ale snazší, tam je možné, pokud se nepletu, si udělat samovyšetření.

Ano, tam to jde. A je potřeba vědět, že největší výskyt karcinomu je mezi patnáctým a čtyřicátým rokem.

Ale s prostatou je to komplikovanější.

S prostatou musíte k urologovi a z tohoto urologického vyšetření se stala taková bájná záležitost. Je proto třeba stále opakovat, že toto vyšetření, kvůli kterému se mužům do ordinace nechce, trvá přibližně deset vteřin (součást vyšetření je kontrola prostaty, která se nahmatá přes konečník, pozn. red.). Myslím ale, že na krčním nebo na očním vám mohou někdy dělat mnohem nepříjemnější vyšetření. Tady u nás to opravdu trvá jen chvilku, nevyžaduje to žádnou speciální přípravu, ale protože se jedná o citlivou oblast, existují obavy. Zbytečné. 

Co je ještě součástí vyšetření?

Lékař se zeptá na rodinnou anamnézu a pak přijde na řadu takzvané fyzikální vyšetření pacienta pohledem a pohmatem. Na preventivní prohlídce se zkontroluje nejen prostata a zevní genitál, ale také ledviny a močový měchýř. K tomu se využívá ultrazvuk. Součástí je i laboratorní vyšetření, kdy vezmeme krev a zjišťujeme takzvané PSA, prostatický specifický antigen. To je látka, kterou produkuje prostata a která se dostává i do krve. Pokud se v prostatě děje něco neobvyklého, do oběhu se dostává PSA ve větší dávce. Nemusí to ale hned znamenat nádor, může to být třeba jen zánět.  

MUDr. Jiří Stejskal

Absolvent 2. lékařské fakulty UK. Od 2011 urolog, aktuálně vedoucí lékař ambulancí Urologické kliniky 3. LF UK a Thomayerovy nemocnice. Člen nadace Muži proti rakovině. Nadace byla založena roku 2012 a je partnerem hnutí Movember pro Českou republiku. Cílem nadace je zvyšovat povědomí o mužském zdraví, zkvalitnit léčbu onkologických onemocnění v ČR a podporovat zavádění nových léčebných metod. Funguje zde poradna, kterou má Jiří Stejskal na starosti. Nabízí se tu také psychologická pomoc pro pacienty či jejich rodiny. Nadace také platí stáže mladým doktorům na prestižních zahraničních pracovištích.

Je třeba také zmínit, že v případě rakoviny prostaty je potřeba na kontroly začít pravidelně chodit po padesátce.

Ano, první urologické preventivní vyšetření je ideální kolem padesátého roku. V tomto věku začíná významně stoupat riziko, že se tento typ rakoviny objeví. Pokud je vše v pořádku, další prohlídka se naplánuje za rok, za dva. Největší výskyt karcinomu prostaty je kolem sedmdesátky. Pokud ale byla v rodině rakovina prostaty, obzvláště pokud ji měl někdo v nižším věku než v těch padesáti, měl by dotyčný přijít dřív, mezi čtyřicátým a pětačtyřicátým rokem života. Pozitivní je, že sice máme velké množství nálezů karcinomu prostaty, a tento počet roste, ale úmrtnost je malá. To znamená, že se daří diagnostikovat časná stadia onemocnění, která jsou dobře léčitelná.

Když se budeme bavit o těch pozitivech, tak můžeme také říct, že rakovina prostaty není agresivní. Pokud ji zachytíme včas a ten čas je relativně dlouhý, šance na úspěch je velká.

Je to tak. Nádor prostaty patří mezi skupinu karcinomů, které rostou pomalu a nebývají tak agresivní. Může růst třeba deset let, aniž by se jakkoli projevil. 

Když srovnáme rakovinu prsu a prostaty, platí, že u nás funguje mamografický screeening, tedy plošné vyšetření vybrané populace. Proč není to samé i u prostaty?

U karcinomu prsu je to tak, že v určitém věku dostanou všechny ženy doporučení, aby si zašly na mamograf. U prostaty zatím funguje pouze takzvaný oportunní screening. To znamená, že když se k nám muž dostane například s ledvinovou kolikou, nabídneme mu, že uděláme i preventivní prohlídku, v rámci níž vyloučíme rakovinu prostaty. Prohlídky se tedy dělají víceméně náhodou, pokud pomineme osvícené muže, kteří se rozhodnou vyhledat urologa sami z důvodu prevence. O tom, že se po padesátce u mužů vyplatí chodit na preventivní prohlídky prostaty, víme totiž relativně krátce.

Jak se na to přišlo?

Existuje velká studii ERSPC (European Randomized study of Screening for Prostate Cancer), které se zúčastnilo 184 tisíc mužů v Holandsku, Švédsku, Finsku, Belgii, Francii, Španělsku, Itálii a Švýcarsku. Studie hodnotila přínos screeningu rakoviny prostaty. Výsledky se ukázaly nyní, až po šestnácti letech. Vyšlo najevo, že se vyplatí snažit se zachytit počáteční stadium rakoviny prostaty a že pokud se to začne hlídat kolem té padesátky, významně se snižuje počet mužů, kteří by v pozdějším věku na rakovinu prostaty umírali. Dokonce se ukázalo, že přínos u tohoto screeningu je ještě větší než u mamografického screeningu. Každopádně platí, že stát nemůže zavádět celoplošný screening, pokud nemá data, že se to vyplatí. Za prvé je to drahé a za druhé každým vyšetřením v lidech vzbuzujete nepříjemné pocity, mluvíte o rakovině, a proto si musíte být jistá, že screening je pro populaci skutečně přínosný. Musí se to prostě dělat s rozvahou, než všechny hromadně naženete k doktorovi.

Vy máte v rámci aktivit Nadačního fondu Muži proti rakovině na starosti online poradnu. Na jaké dotazy odpovídáte?

Naštěstí si to lidé moc nepletou s akutní poradnou. Naším cílem není, když si člověk něco nahmatá, tak mu na dálku říct, co to je. Obvykle lidem vysvětlujeme, pokud nepochopili něco z toho, co jim říkal jejich urolog. Anebo píšou, když nerozumí lékařské zprávě, kterou dostali. Také se ptají na léčbu, tedy že jim jejich doktor něco doporučil, a oni nyní chtějí vědět, jaká tam jsou rizika, zda je to jediná možnost, či zda existuje i jiná léčba. Třetina dotazů je od žen, pokud bych se měl vrátit k tomu, co jsme probírali na začátku rozhovoru. Vždy také radím, že si lidé mají své dotazy před návštěvou lékaře předem psát. A klidně si s sebou mohou vzít někoho blízkého. Ten, protože nebude dost možná tak rozrušen, se dokáže lépe ptát, lépe si bude vše pamatovat a také poslouží jako podpora. 

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Miss Cool Cat Hvězdou naší titulní strany je Terézia Bělčáková aka Miss Cool Cat. „Cítila jsem se ve svém těle dobře, ale změnila jsem ho podle svého vkusu. Vnímám to jako fe¬ministický postoj – že si můžu se svým tělem dělat, co chci. A platí to třeba i v kontextu nahoty, svlékání je pro mě svoboda,“ říká burleskní performerka.
  • Ženy na okraji Reportáž fotografky Jany Plavec a dokumentaristky Apoleny Rychlíkové o ženách bez domova. V jejich každodenní realitě není moc prostoru pro lásku ani pro sny, podstatné je vyřešit kde přespí, co budou jíst, jak se zahřejí. Ženské bezdomovectví je nenápadné, ale celospolečenské genderové nerovnosti se na ulici ještě vyostřují, včetně ohrožení fyzickým násilím. Kde hledat pomoc?
  • Na chvíli to rozpustit Kolik z nás je na cestě k závislosti na alkoholu? Pravidelná „sebemedikace“ se týká stále většího množství Čechů a nucená izolace a karanténa nám situaci vskutku neulehčují. Marta Fenclová popisuje, proč není dobré rozpouštět úzkost, strach, nespokojenost nebo nudu ve víně. Co tedy pít? Petra Tajovský Pospěchová testovala nealkoholická vína, gin i vodku a přidává své tipy, jak se propít abstinencí. Taky držíte #suchejúnor?
  • Orgasmus není pokémon Průměrná soulož trvá 11–14 minut a cílem koitu je jeden ze tří druhů vyvrcholení. Vážně? Ve skutečnosti má až 40 % heterosexuálních žen problém orgasmu dosáhnout. Eva Marková se zamýšlí nad kulturně sdílenými představami, tabuizovanými slovy i stresem, který ženy zažívají, když se snaží dostát normám
  • Nevěra není jen problém vztahu …ale děje se tam, kde nerozumíme sami sobě,“ domnívá se párový terapeut a psycholog Paval Rataj. Anna Urbanová se ho ptala, proč je nevěra průvodním jevem naší doby, jestli může někdy zafungovat jako resuscitace vyhaslého vztahu, a především na to, jak vytvářet vztahy, ve kterých se nebudeme navzájem zraňovat.

…a mnohem víc! Kupte si číslo do schránky (poštovné platíme my), předplaťte si nás.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Miss Cool Cat Hvězdou naší titulní strany je Terézia Bělčáková aka Miss Cool Cat. „Cítila jsem se ve svém těle dobře, ale změnila jsem ho podle svého vkusu. Vnímám to jako fe¬ministický postoj – že si můžu se svým tělem dělat, co chci. A platí to třeba i v kontextu nahoty, svlékání je pro mě svoboda,“ říká burleskní performerka.
  • Orgasmus není pokémon Průměrná soulož trvá 11–14 minut a cílem koitu je jeden ze tří druhů vyvrcholení. Vážně? Ve skutečnosti má až 40 % heterosexuálních žen problém orgasmu dosáhnout. Eva Marková se zamýšlí nad kulturně sdílenými představami, tabuizovanými slovy i stresem, který ženy zažívají, když se snaží dostát normám

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 4 komentáře

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

MS | 20. 11. 2020 9:33

Myslím, že problém je v nedostatečné medializaci mužské rakoviny. A proč? Protože to není ekonomicky zajímavé. Protože, jak už psal Bukowski, prcina je výnosnější než ocas. Billboard s pěkným dekoltem, stužkou proti rakovině prsu a logem sponzorující firmy asi markeťáci spočítali jako výhodnější než billboard s trenclema. Navíc muži se v evropské kultuře považují za postradatelné . . . . Takové to že zachranovat jako první se mají ženy a děti... Muži jsou vychováváni v tom říkat dobrý, dokud jsou schopní se aspon plazit po čtyřech..

+3
Reagovat
Naše tipy