Truchlení na sociálních sítích aneb Neznal jsem, ale RIP!

22 549 | David František Wagner | 23. 9. 2019 | Online

Život na online sítích nás čím dál častěji staví do situací, na kterých ještě nepanuje společenský konsenzus. Co je v pořádku a co už je přes čáru, pokud chcete na sociální síti projevit soustrast?

Na sociálních sítích jsme si zvykli sdílet skoro všechno. Například i svoje děti, což není úplně dobrý nápad. Co taková smrt? Jak je vhodné na sítích truchlit a jak si obstarat své poslední záležitosti?

Zatímco diskuze o tom, jak chcete být pohřbeni, jsou stále poměrně živé a všichni vědí, že na to jednou dojde (i v Česku máte příležitost skončit nejen v urně nebo v rakvi, ale stát se třeba potravou pro kořenový systém stromu). Co bude po smrti s vašimi sociálními sítěmi, to se ale zatím nikdo moc neptá. A měl by, protože – zcela upřímně – váš fyzický náhrobek nejspíš uvidí maximálně desítky lidí. Vaši digitální stopu jich uvidí mnohem víc.

U generace starší než pětadvacet – a tím pádem blíž smrti než dav na Instagramu – je nejnavštěvovanější sítí Facebook, a proto se na něj podíváme zblízka: a to jak na věci čistě praktické, tak na různá doporučení ohledně etikety.

Memento mori aneb Buď připraven

Pokud nedojde k nějakému zásadnímu zvratu, čeká nás smrt všechny. Kromě uzavření životního pojištění se na ni ale chystá jen málo z nás – kupříkladu jen sedm procent Čechů nad 50 let má podle STEM/MARK připravenou závěť. Jenže řekněme si upřímně: napsat závěť je těžká věc, která chce silné rozhodnutí a mnozí stále vnímají jiný než standardní plán dělení majetku za něco až nehezkého.

Na síti si oproti tomu můžete své poslední záležitosti vyřídit velmi rychle, stačí k tomu jen silná důvěra v dobrého přítele. Jak ho nastavíte?

  • Přes položku Nastavení jděte na Správu účtu.
  • Vyberte si, kdo je váš pověřený správce a jestli mu dovolíte stáhnout celý archiv svého obsahu. Pověřená osoba pak může přijímat přátelství, kontrolovat, co se vám objeví na zdi, vyměnit fotky a tak dále. Do zpráv vám ale neuvidí, může také časem nechat profil smazat. Nikdo jiný než vaše kontaktní osoba se také nebude moci do vašeho účtu přihlásit.
  • Druhá možnost je požádat Facebook o to, aby smazal váš profil, jakmile bude informován o vaší smrti.

Ve výsledku tak máte dvě základní možnosti. Buď chcete po sobě zanechat digitální památník, nebo svou stopu smazat. Nezmizí úplně všechno: zprávy, které jste poslali jiným lidem, přežijí, stejně jako vaše fotky, které nahrál někdo jiný.

Funkce a smysl digitálních náhrobků se stále vyvíjí a sítě k nim přistupují různě: například Facebook je jasně označuje, kdežto Instagram jen deaktivuje možnost na ně přidávat obsah. Váš pověřený správce také může například pročistit obsah, na který se nemusí nutně vzpomínat.

Pro pozůstalé

Častější ale stále bude situace, že nic připravené není. Zatím nemáme žádný jasný právní rámec, který by říkal, kdo má být správcem účtu, a podobně, spolehnout se tak na základní řešení podobně jako u dědictví nefunguje. V principu se zde nabízejí stále stejné dvě možnosti: úplné smazání a zvěčněný účet.

Požádat o zvěčnění není i vzhledem k tomu, že se jedná o vratný proces, příliš těžké. Stačí vyplnit speciální formulář, který vás procesem povede. Budete potřebovat své kontaktní údaje, čí odkaz chcete zvěčnit a nějaký druh potvrzení, že daná osoba zemřela – stačí i novinový článek či parte. V tu chvíli dostává práva už jen nastavená kontaktní osoba. Pokud by si daný člověk před smrtí nastavil, že chce účet smazat, bude smazán. Můžete také případně hned založit dobročinnou sbírku.

Mnohem těžší je požádat jménem zemřelého o smazání. Připravte si rodný list, úmrtní list a potvrzení, že jste blízkým příbuzným nebo vykonavatelem poslední vůle. A pokračujte dál. Smazání účtu má stejné vlastnosti a omezení, jako když si ho nastavíte sami.

Vzhledem k dalším funkcím Facebooku (například narozeninovým upozorněním) doporučuji jednu nebo druhou cestu zvolit. Taktika „počkat“ by vás mohla v budoucnu mrzet.

Lajky, srdíčka a smutníci

Teď k té těžší části. Jak vkusně truchlit na internetech? Ladislav Špaček by vám možná řekl něco jiného, ale etiketa se stále vyvíjí, a ta internetová ještě rychleji. K tématu toho, co je považováno za vhodné a nevhodné truchlení, najdete i dostatek akademických článků i popularizačních rad. Dovolil jsem si je dát dohromady do pár jednoduchých odstavců, kterými snad nemůžete nic zkazit. Pozor, nebavíme se tu o veřejně známých osobách – tam jsou pravidla výrazně jiná.

Počkejte na rodinu

Je vždycky lepší počkat, než sama rodina nebo jiná podobná osoba vydá zprávu, ukáže, jak chce o celé věci komunikovat nebo vám dá explicitní souhlas „ano, pusť to do světa“. Právě nejbližší budou nejvíc zasaženi tím, co bude a nebude řečeno, a pokud zesnulý nenachystal jasnou zprávu, je jejich právo říct, co chtějí.

Nikdy nepište na osobní stránku dané osoby! Informace se šíří různě rychle a asi byste se nechtěli o smrti svého blízkého dozvědět tak, že chlapík s tygrem místo profilovky postne na jeho zeď: „OMG BRÁCHO NÉÉÉ, BUDEŠ MI CHYBĚT!“

To platí dvojnásob, pokud nejednáte za sebe, ale používáte třeba společnou stránku nebo něco jiného neosobního.

Nechvátejte

Obecně v těchto věcech nikdy nepospíchejte. Váš výtrysk emocí může někomu ublížit nebo narušit něčí soukromí víc, než by kdo chtěl, a jakmile je něco venku, dají se jen špatně zametat stopy. Pokud se potřebujete vyventilovat, napište někomu.

Vzpomínky a kondolence patří do pošty

Osobní vyprávění o zásadních společných zážitcích a upřímná soustrast není ideální veřejný obsah. Napište těm, kterým ji chcete dát, a ideálně zdůrazněte, že vážně nemusí odpovídat. Má to i nějaké velmi praktické výhody: takové zprávy například nezaplaví pozůstalým zeď skrze algoritmus „Vzpomínky“, že.

A netagujte. Vaším cílem není, aby váš post vidělo co nejvíc lidí, že ne?

Soukromí je tu i pro mrtvé

Tohle není chvíle na to, vypálit vaše nejbližší historky a intimní chvíle s daným člověkem. Dáváte je do veřejného světa, a můžou se tak dostat někam, kde ublíží. Vdovce asi nepotěší informace, že jste jeho ženu od té líbačky den před její svatbou milovali. A násobně to platí pro vaše zvědavé otázky. Pokud jste se nedozvěděli z postu od rodiny, co PŘESNĚ se stalo, neptejte se. Pokud musíte nutně vědět například jestli daná osoba trpěla, tak se s odstupem času zeptejte blízkých. Tlačit někoho, aby vám napsal „jo, hrozně!“, je hloupé.

Co oči nevidí

Každý projevujeme smutek jinak. Sociální sítě ale jen rychle propojují a najednou tak vidíte, že někdo se jde opít, někdo si pustí do smyčky Psí vojáky a někdo začne sypat jeden černý vtip za druhým. Je třeba myslet na to, že váš projev může ublížit konkrétním lidem, kteří jsou zrovna ve velmi zranitelné situaci. Pokud si nejste jistí, nechte si to pro sebe nebo napište zprávu někomu, kdo o to má zájem. Můžete se také zamyslet nad jednou věcí: pokud máte pocit, že potřebujete pauzu, můžete si zesnulého na čas zablokovat.

Zpomalte

Ano, už to tu zaznělo. Budete cítit emoce, můžete být pod palbou dotazů „co se stalo?“ a někdy je hrozně těžké mlčet. Vždycky si to promyslete, a pokud to trochu jde, proberte věc s někým, koho se daná smutná událost netýká.

A to je všechno. Hodně štěstí a doufám, že to nebudete potřebovat vědět!

 

David František Wagner

David František Wagner

Narozen v roce 1988 v Písku. Dokončuje disertační program na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Od října 2017 působí jako poradce pirátských poslanců přes mezinárodní... Další články.

V diskuzi nejsou žádné komentáře

Vstoupit do diskuze

Nakoukněte do časopisu Heroine

Naše další projekty

Peníze

Ceny bydlení neklesnou, říká šéf Wüstenrotu. Zvažuje zpětnou hypotéku

Dokážeme růst na klesajícím trhu. Tak generální ředitel skupiny Wüstenrot vysvětluje, proč má o banku a stavební spořitelnu zájem konkurenční...

Peníze

Kdo má víc bytů, měl by platit vyšší daň? Nemovitosti očima expertů

Tuzemská daň z nemovitosti je v evropském srovnání nízká. Což pro většinu lidí není důvod ji zvedat. Důvody se hledají jinde: prý by vyšší...

Finmag

Tipy pro psaní a spousta věcí k poslechu

Neměl by vás minout longread Rozhlasu o české fotovoltaice ani obhajoba soukromé filantropie.

Finmag

Agresivně řídí lidé neschopní empatie, říká výzkumník

Jejich revírem je dálnice, jejich tempo je vražedné – a za protivníka považují úplně každého. Agresivní řidiči mívají potíže vcítit se do...