Z dovolené zpátky ve městě? Sedm kulturních událostí, které byste neměli minout, vybírá Jan M. Heller

Kultura patřila od počátku protipandemických opatřeních k nejzasaženějším oblastem života jakožto záležitost společenská a také tak trochu zbytná. Že je v té druhé úvaze chyba, ukázala zkušenost, že nucený lockdown bez možnosti vyjít ven by bylo asi těžké přečkat bez seriálů, filmů, románů, komiksů a také on-line přenosů koncertů a divadelních představení. 

Toyen: Snící rebelka

Praha, Valdštejnská jízdárna, 9. 4. – 15. 8.

Nejspíš nejvýznamnější událost na pražské galerijní mapě. Malířka spojovaná hlavně s avantgardním uměním se dočkala monografické výstavy po dvou desetiletích, která uplynula od její retrospektivy v Domě u kamenného zvonu. Výstava je pojata tradičně chronologicky, od iniciačních cest do Středomoří přes dvacátá léta a surrealistické období až po reakci na světovou válku a dlouhé období poválečného pařížského exilu. Právě tyto práce z francouzského období, kdy Toyen žila v ateliéru Andrého Bretona, vyzdvihuji mezi řadou jiných důvodů, proč je tato výstava unikátní: dědictví avantgardy je tu metamorfováno originálním způsobem, o kterém se dosud téměř nemluvilo.

Malevič, Rodčenko, Kandinskij a ruská avantgarda

Hluboká nad Vltavou, Alšova jihočeská galerie, 1. 5. – 1. 8.

Kolekci děl ruské avantgardy získala Alšova jihočeská galerie formou zápůjčky z Muzea umění v Jekatěrinburgu, kde byl tento soubor v letech 1910–1920 záměrně budován jako reprezentativní celek. Kurátor jej ponechal v původní podobě i proto, že jde o svého druhu historický dokument, navíc ji ani nebylo třeba měnit; z vystavených děl je možné si udělat obrázek o recepci evropských moderních uměleckých směrů v Rusku ve šťastných letech před vyhlášením povinné doktríny angažovanosti a socialistického realismu.

V názvu výstavy jsou zřejmě z marketingových důvodů uvedena tři nejzvučnější jména, avšak i u těch méně známých překvapí, jak pestrým a tvůrčím způsobem ruští umělci přebírali podněty kubismu, expresionismu nebo fauvismu. Expozice relativně maličká, ale luxusní.

Libuše Jarcovjáková: Jako když tygr spí

Libčice nad Vltavou, Arto.to galerie v Uhelném mlýně, 6. 6. – 26. 9.

Tuhle výstavu stojí za to navštívit už kvůli prostoru; galerie vzniklé přestavbou industriálních prostor jsou běžné, ale aby jedna taková stála přímo mezi dosud činnými výrobními halami, jako tomu je v areálu libčických šroubáren, to je přece jen výjimečné. Výstava erotických autoportrétů Libuše Jarcovjákové od 70. let dodnes je pojata ještě jinak, totiž konceptuálně: kurátorka propojila vystavené fotografie skrze jejich esenci a raison d’être. Kánony příslušných fotografických žánrů jsou dnes jinde, než představuje přítomná nahota, mimo pravidla jde i řemeslná kvalita – přeexponované, rozostřené snímky, ořezy, ze kterých teprve po delším zkoumání vyvstávají motivy. Právě proto si to delší zkoumání zaslouží. Podmínky k němu jsou.

Divadlo Continuo: Pokoje/Rooms

Malovice, Švestkový dvůr, 27. 7. – 1. 8.

Divadlo Continuo funguje již dlouhou řadu let v režimu velkých letních konceptuálních site-specifických projektů, realizovaných zpravidla pod širým nebem na jihočeském statku Švestkový dvůr a v jeho okolí. Letošní, jubilejní pětadvacáté představení má název Pokoje a bude postaveno na metafoře vnitřního a vnějšího prostoru, intimity a sdílení, soukromého a veřejného. Představení divadla Continuo jsou jako obrovské živé organismy, v nichž se prostupuje fyzické a pohybové divadlo, výrazná vizuální stylizace a hudební kompozice. Za zmínku stojí i ten plurál v názvu: půjde o řadu samostatných dílčích scén, mezi kterými diváci v průběhu představení volně procházejí.

Geisslers Hofcomoedianten na šňůře

12. 6. – 25. 9. různá místa

Novobarokní soubor Geisslers Hofcomoedianten pojal svou letní „šňůru“ po českých minifestivalech jako oživení lokálních divadelních tradic, „živých i pozapomenutých“. Na několika představeních, která jsou v nabídce, je možné poznat specifickou poetiku tohoto souboru, inspirovanou barokním uměním, avšak nejen jeho vizuální stránkou s šerosvitem obrazů 17. století, ale určitou intelektuální znepokojivostí, která mu byla vlastní. Moc děje a akce očekávat nelze, silný zážitek ano.

Antická Štvanice: Římská Lukrécie

Praha, Štvanice, 2. – 11. 9. 

Výše zmíněný soubor Geisslers Hofcomoedianten se vedle souboru Tygr v tísni spolupodílí také na každoročním pozdně letním znovuoživení antické divadelní látky v jedinečném prostředí pražského ostrova Štvanice, pořádaném pod značkou scény Vila Štvanice. Koná se již pošesté a tématem letošního představení, jež nese žánrový podtitul „nomádská operní travestie“ a vychází z barokní parodické hry na antické téma z roku 1731, je iluzemi naplněný a snad i trochu dekadentní život pozdního římského království.

Chyby na Filmovce

Uherské Hradiště, Klub kultury, 10. 8. ve 14:00

Festivalová premiéra očekávaného filmu Jana Prušinovského Chyby, který má podle dosavadních ohlasů šanci být výpovědí o síle lásky bez klišé. Za doporučení stojí ovšem i celá Letní filmová škola – nejen pro chytře komponované programové sekce (letos vybírám němé filmy německého expresionismu a profil česko-britského režiséra Karla Reisze), ale také pro nekomplikovanou atmosféru, kterou v loňském festivalovém zpravodaji někdo výstižně nazval „zevling friendly“.