„Nebyl to partner, byla to lhostejnost.“ Adéla Elbel o tom, jak nebýt hodnou holkou a odejít z toxického vztahu
Je vtipná, ostrá a otevřeně mluví i o temnějších obdobích svého života. Komička a moderátorka Adéla Elbel v novém díle podcastu Hlas Heroine otevřeně popisuje svou cestu od „hodné holky“, která věřila na pohádky o šťastné lásce, až k ženě, která zná svou cenu. Jak se žije s manželem, kterého vídáte jen každý druhý týden, a jak jiné je mateřství ve čtyřiceti, než bylo ve dvaceti?
Na pódiu má na všechno pohotovou odpověď, ale za humorem Adély Elbel je příběh, který nejspíš dobře zná mnoho žen. Příběh o tom, jak snadné je ztratit samu sebe, když se snažíme vyhovět okolí, a těžké je vzít si svůj život zpátky a jak to nakonec může být osvobozující.
Adéla je matkou tří dcer, každou z nich porodila v jiné životní fázi a za úplně jiných podmínek. Zatímco dnes žije ve spokojeném, byť logisticky náročném „patchworkovém“ uspořádání, její cesta k rodinnému štěstí vedla přes bolestivý náraz a přehodnocení životního směřování.
Past na hodné holky
Do prvního manželství vstupovala s energií a odhodláním, které dnes sama s hořkým úsměvem označuje za nebezpečnou naivitu. Chtěla budovat hnízdo a věřila, že láska a snaha stačí k tomu, aby všechno fungovalo.
„Šla jsem do toho manželství s tím, že teď vytvořím hnízdo a budeme žít ten opravdický život, jak to má být. Jsem strašně naivní a pak jsem překvapená,“ uvědomuje si komička. „Fakt jsem věřila, že stvoříme něco perfektního. Četla jsem do té doby spíš pohádky nebo idylické příběhy. No a pak přijde realita.“
Foto: Ilona Kleníková
Realita toxického vztahu přitom nebyla na první pohled dramatická. Bylo to „ukapávající nic“, jak Adéla sama říká. A to nic postupně nahlodávalo její sebevědomí. Vyrůstala v prostředí, kde bylo normální, že žena všechno vydrží a o všechno se postará. Tento vzorec si nevědomky přenesla i do svého vztahu.
„Byla to taková lhostejnost, všechno tak nějak nechal na mně. Prostě nebyl to partner,“ popisuje Adéla léta v nefunkčním svazku. „Byl u nás v rodině od babičky velmi silný matriarchát a ty ženy musely zvládat všechno. Naklidily, navařily, postaraly se o děti, v noci se peklo, aby všichni všechno měli. A ta žena nevím, kde byla.“ Ona sama zvládala dítě, studium a k tomu práci.
S druhým těhotenstvím přišel zlom
Moment, kdy si uvědomila, že takhle to dál nejde, přišel na začátku druhého těhotenství. Naději, že by druhé dítě mohlo vztah slepit, vystřídalo uvědomění. „Pochopila jsem, že se to nezlepší, že to nebude dobré, že prostě partnery nemůžeme být. Že si mě můj bývalý manžel neváží tak, jak já bych chtěla. A jak už jsem si já sebe dokázala vážit,“ vypráví Adéla v rozhovoru s moderátorkou Ilonou Kleníkovou. Bylo to těžké rozhodnutí, které ji ale nakonec zachránilo.
Zároveň s osobní proměnou přišla i ta profesní. Původně se snažila uživit jako překladatelka nizozemské literatury, její překlady byly úspěšné, ale finančně tenhle plán nemohl fungovat. Přes vystupování s uskupením Čokovoko a moderování stand-upových večerů se dostala k samostatným stand-upům a dnes žije úplně jiný život.
Manžel ve střídavé péči a laskavý patriarchát
Její třetí dceři, kterou už má s novým mužem, budou na jaře dva roky. A i když je nové rodinné uspořádání logisticky náročné, je spokojená. „Můj muž má syna ve střídavé péči v Brně a já žiju v Praze. Takže jsme vytvořili model, který je velmi neekonomický a energeticky náročný,“ vysvětluje Adéla. „V liché týdny máme děti v péči, já mám dcery, můj muž má syna v Brně a na víkend přijíždí oba za námi. A v sudém týdnu jsou starší holky u tatínka a my jsme s manželem jenom s miminem,“ vysvětluje Adéla Elbel.
I v nové rodině se ale vynořují staré vzorce, které se můžou proměnit v past. „Můj muž je z normální rodiny, kde máma pečovala, takže v sobě taky má ten patriarchát, i když laskavý,“ směje se. Její životní zkušenosti z ní udělaly feministku, která ale nebojuje proti mužům, nýbrž za férovost pro obě strany. „Já jako feministka prostě chci rovnost. Chci, aby všichni měli stejné podmínky. Kde my ženy máme horší podmínky, aby se to srovnalo, a tam, kde muži mají horší podmínky, aby se to zase srovnalo pro ně. Třeba v rodičovství,“ uzavírá Adéla.
V plné verzi rozhovoru Adéla Elbel do detailu popisuje, jak se jí podařilo z toxického vztahu odejít, jaký byl porod po čtyřicítce v porovnání s traumatickými zážitky z mládí, a proč je pro ni chůze (a občasný útěk do samoty) tím nejlepším lékem.
Celou hodinovou epizodu podcastu Hlas Heroine si můžete poslechnout s předplatným na Heroine.cz nebo na Forendors.cz/heroine.
Co také uslyšíte v plné epizodě:
- Proč byl její třetí porod ve 44 letech paradoxně ten nejlepší a nejméně bolestivý.
- V čem jsou Češi podle Adély mnohem horší než lidé v Holandsku nebo Belgii.
- Za co si v roce 2013 vysloužila nálepku „zvrhlíka“ a obří vlnu nenávisti.
- Proč se dobrovolně rozhodla ujít 100 kilometrů za 24 hodin beze spánku.
- Jestli bere za svá vystoupení méně peněz než muži a co si myslí o ženách, které se podceňují.
- Jaká naprosto jednoduchá ranní rutina jí pomáhá nezbláznit se a udržet si duševní zdraví.
