Heroine do schránkyPředplatit časopis 
Předplatné časopisu

Diskuze k článku:

Proč taky nezlobíš, holčičko? Diagnóza ADHD má také gender gap

* Povinné položky
Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky, které podle jejího názoru závažně porušují obecná pravidla slušného chování, jsou vulgární nebo útočí neférově na další diskutující. A samozřejmě mažeme spam.

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Ivana | 31. 1. 2022 0:43

A ještě by to chtělo k článku seznam psychiatrů, kteří se ADHD u dospělých zabývají, najít je je problém. Já mám diagnózu napůl. Nejdřív mě chtěla nechat diagnostikovat paní učitelka v první třídě, to rodiče zakázali. Potom na gymnáziu, dokonce se mnou školní psycholožka dělala nějaký test. Rodiče zakázali další vyšetření. Na vysoké škole se mnou dělala základní diagnostiku profesorka, která nás učila psychologii, bohužel jako vyučující mě nemohla diagnostikovat oficiálně a na vyšetření v její soukromé praxi nemám finance ani jako dospělá. Nejvíc mě štve, že vidím jak se stejnými věcmi bojují i moje děti. Syn i dcera mají pravděpodobně (nemůžeme se probourat skrz byrokratickou bariéru) kombinovaný typ ADHD, a určitě nechci aby skončili jako já. Ono se půlku dospívání rozhodovat jestli ten život vzdám, nebo ne je celkem nic moc život.

+43
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Ilona | 31. 1. 2022 8:32

Lidé mají málo skutečných starosti a mnoho možností.

-63
Reagovat | Citovat | Nahlásit


Diskuze k článku:

Michaela | 6. 4. 2022 11:31

Jako bych četla o sobě, úplně přesné

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Julie | 17. 2. 2022 14:26

Milá redakce, prosím, nechte články externích přispěvatelů číst někoho s jazykovým citem. Nevím, jestli je tenhle článek špatný překlad z angličtiny, ale rozhodně to tak po jazykové stránce kvůli kostrbatým formulacím a zbytečným, podivným kalkům působí. Já se totiž mám chuť přerámovat pokaždé když vidím, jak nejrůznější média przní češtinu a vychovávají z lidí neandrtálce co neumí svůj vlastní jazyk. Tenhle problém skvělého obsahu podaného nešťastnou češtinou totiž vnímám čím dál častěji i u kvalitních redakcí. Prosím, nekašlete na to, jazyk médií má na jazykové schopnosti lidí obrovský vliv.

+2
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Maiki | 11. 2. 2022 14:19

Mám to hodně podobně, skoro stejně. V dětství jsem byla hyperaktivní a agresivní, aspoň tak by mě popsali rodiče, hodně chytrá a zvídavá, ale s velkými problémy s pozorností. Chyby z přehlédnutí nebo roztěkanosti mi zbytečně zhoršovaly známky, ačkoliv jsem s přehledem měla na to být jedničkářka, ať jsem dělala co chtěla, snaha o větší soustředění mě jen neskutečně vyčerpávala a stresovala, a stejně jsem vždy opět něco přehlédla. Prala jsem se s kluky, běhala jako kluk, jezdila na kole se třemi spolužáky najednou, prostě torpédo, ale zároveň velmi často nemocná, stačilo se na něco těšit nebo se něčeho obávat a hned jsem horečkovala, časem se přidaly další symptomy. Všeho jsem se bála, i mluvit s lidmi, doma jsem byla k nezastavení. V pubertě se přidaly deprese. Celý život bojuju se svou výřicí chaotickou myslí, u ničeho dlouho nevydržím, ikdyž se pro vše rychle nadchnu, dělám si plány, přepálím začátek a pak už jen stagnuji. Spálím mosty a jedu od znovu. Je to celoživotně dost demotivující, když vás běžné fungování stojí tolik námahy, že vás to vyčerpává. Jako mladší jsem si myslela, že trpím prostě jen depresemi, což mi bylo vyvráceno. Pak se mi narodil syn a vidím na něm, že je stejný jako já. Samozřejmě už děláme kolečka po ppp a vyšetřeních, kam nás poslali nejdříve z mš teď i ze zš. Proto jsem pojala vážné podezření na adhd i u sebe. Myslím, že bych si ušetřila spoustu trápení a neúspěchů, kdybych věděla jak se sebou pracovat a od dětství mě někdo vedl k lepšímo sebepoznání. Někdo může namítnout, že to přece nemusí souviset, ale když sami víte na co máte a na co ne, jaký je váš potenciál, víte že chcete od života víc, ale vlastně si to sami sabotujete a nedokážete to změnit, je to těžké...

+7
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Hanka H. | 2. 2. 2022 16:23

Článek je velmi zajímavý a ne povrchní, přesto je zde úplně pominut jeden aspekt, a to je prevence ADHD. Je možné, že v některých rodinách je výskyt dědičný, ale existuje dost průkazů pro to, že za zvýšeným výskytem ADHD je v současné době nevhodná a přehnaná medikace při lékařském vedení porodu. Tomu také odpovídá dvojnásobný výskyt diagnózy v USA, právě v sousvislosti s medikací. Stejně, jako odpovídá dvoj a více násobný výskyt autismu v USA více než dvojnásobně četnému kompletu povinných dětských očkování. Takže ti, kteří už tito diagnózy mají, je potřebují nějak účinně ve svém životě řešit, ale množství nenarozených a čerstvě narozených dětí nebo aspoň část z nich lze před diagnózami uchránit.
Tuto problematiku, stejně jako řadu jiných, vyspělé západní zdravotnictví už roky zametá pod koberec, protože se jim to nehodí a nehodlají na tom nic měnit. Každý rodič a pouze on je zodpovědný za své dítě a má povinnost a zároveň právo dítě chránit, i proti systému a rozhodovat se podle nejlepšího zájmu dítěte. A systém ustoupí teprve tehdy, když takových pevně rozhodnutých rodičů bude dostatečné množství. V současné době je to vidět velmi dobře.

-12
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Hanka H. | 2. 2. 2022 16:11

K pozitivní reakci na Japonsko,
Tak třeba máte jinou poruchu pozornosti, která se nejmenuje ADHD a pobyt v prostředí, které je významně organizované (z čehož by se jiné typy lidí zcvokly) Vás uklidňuje a umožňuje Vám stabilizaci Vašich vyšších nervových funkcí a celkově lepší fungování. Tak pokud to lze, v takovém prostředí žijte a můžete mít vyhráno. narozdíl od těch, kteří takové prostředí nenašli a život je pro ně stále martiriem, jak zde píší.

+5
Reagovat | Citovat | Nahlásit

umfa | 2. 2. 2022 11:58

To je zase nafňukáno. Důvod je úplně jednoduchý (a je vysvětlený v článku): extrémně zlobivý kluk s ADHD otravuje okolí, proto se tomu věnuje pozornost, nebystré a pasivní děvče zapadá do škatulky "ideální žák základní školy" a nikdo to neřeší. Co se týká gender gap, to už jsou jen z prstu vycucané nesmysly, uvedené příklady nejsou moc šťastně vymyšlené. Když už, tak třeba rakovina prsu u muže, ta málokoho napadne jako první volba, i když takové onemocnění skutečně existuje.

-7
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Veronika | 1. 2. 2022 8:04

Krevetko, tak to fakt není pravda. Beru léky na ADHD předepsané psychiatričkou a plně je proplácí pojišťovna, bez omezení. A to jsem ten případ, kdy ADHD v dětství nebylo diagnostikováno, jen jsem byla prostě divná. Dokud mě poléčovali jednotlivé symptomy jako je úzkost, deprese z vyčerpání, panické ataky atd. nikam moc léčba nevedla. Léky přímo ovlivnˇující ADHD mi pomohly v mnoha oblastech, což neznamená, že na sobě člověk nepracuje. A celkově se mi tím zlepšilo zdraví i somatické a mohla jsem vysadit některé léky na hypertenzi a srdeční arytmii.

+9
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petr.b | 1. 2. 2022 7:16

No, napsala jste to na konci naprosto přesně: nemáte čas se tím zabývat. Nezlobte se na mně, ale "rozstudovat 3 vysoké školy" to se nedá svádět na nějakou diagnozu. Dříve se nějakým ADHD nikdo nezabýval a někdo prostě "vejšku" udělal, jiný ne - dělal to, na co stačil. Přestaňme se v tom pitvat, přestaňme svádět svoje problémy na něco, nebo na někoho, kdo za to může.
Vím o čem mluvím, mám podobné problémy, jako popisujete. Ale taky vím, že na jejich ovládnutí nepotřebuji žádné doktory, a už vůbec nečekám, že "svět" na mne bude brát nějaké ohledy.

-21
Reagovat | Citovat | Nahlásit

kreveta | 1. 2. 2022 0:56

je mi 25 a adhd se mi naplno začalo projevovat až v posledních pár letech, i když zpětně vidím, že se mnou v různých podobách bylo už od dětství. co mě na tom nejvíc zaráží je, že když jsem tyto potíže nedávno konzultovala s psychiatričkou, bylo mi řečeno, že pojišťovna dospělým s adhd neproplácí léky. zajímalo by mě, jestli s tím má někdo nějakou zkušenost?

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Veronika | 31. 1. 2022 23:21

Wow, tohle je tak přesný popis ADHD, až z toho mrazí. Já byla diagnostikována už na 1. stupni právě pro onu nevyčerpatelnou energii a nepozornost, která se projevovala hlavně v hodinách….výsledkem nebylo nic. Jenom sdělení, že budu mít problém s koncentrací a že se stav sám upraví kolem 25. roku života. Neupravilo se nic, rozstudovala jsem tři vysoké školy, dokončila jednu. Do toho se přidaly poruchy příjmu potravy a sklony k depresi. Psychiatricka mi mechanicky předepsala prášky, ale diagnózu úplně pominula. Celý život přeskakuju z jedné činnosti na druhou, v práci jsem v začátku přemotivovaná, ale vyhořím celkem záhy. V hlavě mám 1000 nápadu, co bych měla/chtěla, ale málokdy to vůbec započnu…manžel mi nadává, že mám během dne často nepritomnej výraz, a dokonce si pro to vymyslel vlastní označení - že jsem zase ve svým kukulandu. Mohla bych pokračovat do aleluja, ale podstatný je, ze jsem do teď netušila, ze to všechno muže pramenit z ADHD. Nicmene stejně momentálně nevim, jak s touhle informaci naložit, je mi 35, dvě děti, stav se více méně nemění, jenom mám méně času se tim zaobírat .(((

+7
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Lenka | 31. 1. 2022 15:36

A proto píšou úplně zbytečně komentáře k něčemu s čím nemají zkušenost.
Nejde o to se schovávat za diagnózu, ale když nevíte že je v něčem chyba nemůžete s tím pracovat.

+15
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Alice | 31. 1. 2022 9:21

Tak si ten článek přečtěte ještě jednou, zamyslete se nad ním a potom možná uvidíte, jak dokáže ADHD lidem likvidovat život. Příště si taková moudra nechte od cesty.

+8
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Marie | 31. 1. 2022 8:57

Bylo by možné zveřejnit seznam odborníků, kteří se ADHD u dospělých věnují? Případně kontakt na někoho, kdo může doporučit odborníka v místě bydliště. Díky za odpověď.

+14
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Ilona | 31. 1. 2022 8:32

Lidé mají málo skutečných starosti a mnoho možností.

-63
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Ivana | 31. 1. 2022 0:43

A ještě by to chtělo k článku seznam psychiatrů, kteří se ADHD u dospělých zabývají, najít je je problém. Já mám diagnózu napůl. Nejdřív mě chtěla nechat diagnostikovat paní učitelka v první třídě, to rodiče zakázali. Potom na gymnáziu, dokonce se mnou školní psycholožka dělala nějaký test. Rodiče zakázali další vyšetření. Na vysoké škole se mnou dělala základní diagnostiku profesorka, která nás učila psychologii, bohužel jako vyučující mě nemohla diagnostikovat oficiálně a na vyšetření v její soukromé praxi nemám finance ani jako dospělá. Nejvíc mě štve, že vidím jak se stejnými věcmi bojují i moje děti. Syn i dcera mají pravděpodobně (nemůžeme se probourat skrz byrokratickou bariéru) kombinovaný typ ADHD, a určitě nechci aby skončili jako já. Ono se půlku dospívání rozhodovat jestli ten život vzdám, nebo ne je celkem nic moc život.

+43
Reagovat | Citovat | Nahlásit

ups | 31. 1. 2022 0:23

Jsem nejroztržitější člověk na světě, který ani nemůže řídit motorové vozidlo, věčně demotivovaná, trpící úzkostma a nízkým sebevědomím kvůli výchově v rodině. Japonsko miluji, během pobytů tam jsem jako vyměněná, klidná, spokojená, chci se tam odstěhovat už napořád, protože se tam cítím poprvé jako doma.

+8
Reagovat | Citovat | Nahlásit