Diskuze k článku:

Všudypřítomné trauma. Když tělo sčítá rány

* Povinné položky
Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky, které podle jejího názoru závažně porušují obecná pravidla slušného chování, jsou vulgární nebo útočí neférově na další diskutující. A samozřejmě mažeme spam.

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Petr Novák | 5. 1. 2022 12:34

Ano. A je to ještě horší, než je uvedeno v článku. 90% věcí totiž běží v nevědomí a tam se samozřejmě nikomu nechce. A každé trauma (mikrotrauma) způsobí poškození neuronové sítě, protože informace nemůže být adekvátním způsobem zpracována (něco ve smyslu nerozumím tomu, proč mi to udělal). A začne si žít plus mínus vlastním životem (disociace v neuronové síti). Jedno z největších traumat je pak samozřejmě projektivní identifikace, kdy jsou na nevědomé úrovni do dítěte projektovány vlastnosti rodiče, se kterými nechce mít nic společného, resp. odmítá se s nimi vypořádat (mezigenerační přenosy). Jak ty věci fungují je docela zajímavé (a v mnoha ohledech i poučné).

+6
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

umfa | 4. 1. 2022 14:48

Nové pojetí fatalismu. Nikdo neodpovídá za své chování, protože je to jen důsledek traumatu z dětství :-) Zřejmě je načase se přejmenovat na národ traumatizovaných obětí :-)

-17
Reagovat | Citovat | Nahlásit


Diskuze k článku:

umfa | 6. 1. 2022 11:50 | reakce na Roy - 6. 1. 2022 10:39

To je spíš na filosofickou debatu o nespravedlnosti života. Vím o dítěti, které žije samo s psychopatickou matkou - to děcko je zničené, odepsané, ztracená existence. Barnevernet by ho odebral, u nás není důvod, matka mu poskytuje materiální zabezpečení bez závad a neprokázaná obvinění úřady akceptuji jen když se jim to hodí (zkusil jsem to). Vybrat a rozpoznat měl ten co jí to dítě udělal, ale nestalo se a dopadlo to takhle. Děvče nejspíš skončí na drogách, pod vlakem nebo v náruči psychopata.

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

umfa | 6. 1. 2022 11:42 | reakce na Petr Novák - 6. 1. 2022 8:42

Nebudu se přít, protože můžete mít pravdu. Sám jsem (samozřejmě, jako asi každý) už pár lidí s poruchou nebo aspoň odchylkou osobnosti potkal a dopadlo to myslím jako u většiny normálních lidí - chvíli mě vodili za nos, pak mi došlo, že něco není v pořádku a bez zášti a bez přímé konfrontace *) jsem si je prostě škrtnul. Ale chápu, že na někoho empatičtějšího než jsem já si psychopati zbraně najdou.

*) s výjimkou zaměstnanců, tam je okamžitá konfrontace - vyhazov na místě

-2
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Roy | 6. 1. 2022 10:39

Narcismus není problém, protože se takovým lidem prostě vyhnete? Vytáhněte už tu hlavu ze za*** chci říct sestupte ze svého obláčku privilegií a uvědomte si, že všichni vaše možnosti nemají. Co má asi dělat takové dítě, když má narcise matku nebo otce? Odejít v pěti letech? Jasně kámo, však život je pohoda...

+3
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petr Novák | 6. 1. 2022 8:42

Věřte, že nepozná. Protože život těchto lidí je od počátku (dětství) jedna velká lež, jsou v tom neskuteční mistři (viz skrytí narcisové, inverzní narcisové atd.).

+4
Reagovat | Citovat | Nahlásit

umfa | 5. 1. 2022 13:56 | reakce na Petr Novák - 5. 1. 2022 13:10

ad narcistická porucha osobnosti: nevím, jestli jich je fakt 15+ procent, ale alespoň jednoho osobně znám. Žádný problém, normální člověk to pozná a vyhne se mu :-)

-5
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Novák | 5. 1. 2022 13:10

To, že je něco běžné, neznamená, že je to v pořádku. V každém případě představte si situaci (použiji Vánoce), kdy rodiče dětem nakukají, že dárky nosí Ježíšek, případně Santa Claus, je to jedno. A pak se dítě dozví, že to není pravda. Na rodiči přitom závisí jeho život a má v něj bezmeznou důvěru (bez něj by nepřežilo). A co se děje s touto informací (že mi lhali) v neuronové síti na úrovni nevědomí? Vznikne poškození (mikrotrauma) a dítě neví, co si s touto informací počít. Jistě, záleží na celkovém stavu organismu, na stavu zbytku neuronové sítě, na prostředí atd. atd., ovšem dosáhne-li poškození kritické hranice, může dojít k poruše osobnosti. Na západě již bijí na poplach, protože lidí trpících narcistickou poruchou osobnosti je odhadem 15 - 20% - ti se však nikdy léčit nepůjdou, vždycky to odnesou jejich oběti. A stačí se podívat na Japonsko, kam to až svým přístupem dopracovali...

+4
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petr Novák | 5. 1. 2022 12:34

Ano. A je to ještě horší, než je uvedeno v článku. 90% věcí totiž běží v nevědomí a tam se samozřejmě nikomu nechce. A každé trauma (mikrotrauma) způsobí poškození neuronové sítě, protože informace nemůže být adekvátním způsobem zpracována (něco ve smyslu nerozumím tomu, proč mi to udělal). A začne si žít plus mínus vlastním životem (disociace v neuronové síti). Jedno z největších traumat je pak samozřejmě projektivní identifikace, kdy jsou na nevědomé úrovni do dítěte projektovány vlastnosti rodiče, se kterými nechce mít nic společného, resp. odmítá se s nimi vypořádat (mezigenerační přenosy). Jak ty věci fungují je docela zajímavé (a v mnoha ohledech i poučné).

+6
Reagovat | Citovat | Nahlásit

umfa | 5. 1. 2022 11:30 | reakce na Lucie - 4. 1. 2022 18:26

Omlouvám se, jestli to vyznělo jako že kritizuji Váš článek. Naopak s Vaším tvrzením úplně souhlasím, posmívám jen tomu stavu na který upozorňujete :-)

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Korektor | 4. 1. 2022 21:47

Opravte prosím jméno autora knihy Tělo sčítá rány.

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Milan | 4. 1. 2022 20:22

Dobrý den. Nejsem si jistý, jestli jste reagovala na mě, ale rád bych zdůraznil, že nemluvím o článku, ale o studii v něm zmíněné. Logika věci je neúprosná - příčinnou souvislost mezi jevem, který nelze sledovat mimo laboratorní podmínky, a dalšími jevy, nelze stavět na zmíněném dotazníkovém šetření (byť jistě provedeném zkušeným profesionálem), ze kterého vychází daná studie, a to zvláště v situaci, kdy jsou srovnávané jevy podle autorů studie v populaci relativně běžné, což odhalení skutečných příčin objektivně ztěžuje kvůli rostoucímu množství možných nezahrnutých vedlejších vlivů. Ačkoliv metodologicky zpackaná studie samozřejmě neznamená důkaz opaku, toto není ani trochu vhodný způsob ověřování hypotéz o vlivu vytěsněných událostí a je třeba to zdůrazňovat a také podle toho s touto studií zacházet, a to i v článcích, jako je ten Váš (jste-li jeho autorka).
Zmínka o nadpisu posledního odstavce článku mě ale vede k domněnce, že Vaše reakce nebyla určena mně, ale spíše kolegovi.

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Lucie | 4. 1. 2022 18:26

Tak článek si neklade ambice dělat vědu, prostě jen upozorňuje na to, že existují podklady, že nás mohou ovlivňovat i události, které jsme vytěsnili, a že je s tím možné a dokonce vhodné, pokud to člověku brání ve spokojeném žití, se tím zabývat. Co takhle nadpis posledního odstavce - ten jste nečetl?

+3
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Milan | 4. 1. 2022 16:27

Mně to připomíná starý známý statistický vtip, který říká, že když 99% vrahů alespoň jednou v životě jedlo chleba, pak konzumace chleba musí téměř nevyhnutelně vést k vraždě.

Aneb pokud jsou traumata, která mohou vést až k disociativním poruchám, v populaci tak častá, jak studie tvrdí (skoro jako konzumace chleba), pak nelze dělat jednoduché dotazníkové psychiatrické rovnítko mezi traumatem a čímkoliv negativním, od vzdání snahy zhubnout přes neadekvátní reakci na kritiku od šéfa po plicní, srdeční a jaterní choroby (nebo vraždu).

Takto se seriozní věda nedělá.

-7
Reagovat | Citovat | Nahlásit

umfa | 4. 1. 2022 14:48

Nové pojetí fatalismu. Nikdo neodpovídá za své chování, protože je to jen důsledek traumatu z dětství :-) Zřejmě je načase se přejmenovat na národ traumatizovaných obětí :-)

-9
Reagovat | Citovat | Nahlásit

umfa | 4. 1. 2022 14:48

Nové pojetí fatalismu. Nikdo neodpovídá za své chování, protože je to jen důsledek traumatu z dětství :-) Zřejmě je načase se přejmenovat na národ traumatizovaných obětí :-)

-17
Reagovat | Citovat | Nahlásit