Po karafiátech a strnulosti ani stopa: Na MDŽ se v Berlíně nepracuje, ale demonstruje

Že je právě 8. březen v Berlíně státním svátkem, je výsledkem jednoho z mnoha kol německé debaty o nerovnosti – ovšem v tomto případě nerovnosti v počtu volných dní v jednotlivých německých regionech.

Svátky si totiž ve federálním Německu určují samy jednotlivé spolkové země. A převážně katolický jih jich má každý rok mnohem více než protestantský a postsocialistický sever a východ. Konkrétně v Bavorsku u českých hranic se lidé ještě před šesti lety mohli těšit ze třinácti svátků v roce, kdežto hlavní město jich mělo jen devět. V Berlíně byly tou dobou u moci politické strany, které se aktivně hlásí k ženskému hnutí první poloviny dvacátého století – sociální demokracie, postkomunistická Levice a také progresivní Zelení. A tato liberální levicová vláda se při hledání možného dodatečného volného dne shodla právě na MDŽ.

Letos, stejně jako v minulých, postpandemických letech, mají lidé v německém městě na výběr desítky tematických akcí. Kromě masových protestů, jejichž organizátory jsou odborové organizace i menší spolky občanské společnosti s různě radikálními hesly a požadavky, jsou mezi nimi i koncerty, umělecké festivaly, taneční vystoupení nebo speciální filmové projekce. Akce jsou inkluzivní bez ohledu na gender, jen výjimečně jsou vyhrazené třeba pro „FLINTA“ účastnictvo – tedy ženy, lesby, inter-, nebinární a trans osoby. Mezi ně patří i fialově oděná městská cyklojízda. Vlastní program pořádají i některé městské části.