Když svoboda dostane tvar maringotky

Začalo to touhou po vlastním kousku světa, místě, které by měla sama pro sebe. Když však Kateřina Hadravová nenarazila na maringotku, která by se jí líbila, jednoduše si ji za pomoci svých přátel postavila. Pro kreativní duši, absolventku loutkové a alternativní scénografie, to zas taková věda nebyla. „Věděla jsem, že chci něco tvořit a potřebovala k tomu objekt. Když maringotka stála, udělala jsem v ní bylinkovou instalaci a z ní mobilní zážitkovou exkurzi. Jezdila jsem po Česku i Evropě, mluvila o bylinkách a vystavovala artefakty z bylin, lektvary nebo sirupy. Na konci prohlídky si pak každý návštěvník odnesl malý bylinkový dárek,“ popisuje Kateřina zrod své budoucí firmy Maringotka snů.

Bylinková maringotka budila pozornost a čím dál více lidí za Kateřinou chodilo a ptalo se, zda by si ji mohli odkoupit. Byla to srdeční záležitost, takže to nepřicházelo v úvahu. Nakonec jí to ale nedalo a rozhodla se zkusit vyrábět jiné. „Původně jsem měla v plánu spíš altány, zahradní kuchyně, sušárny bylin, jednoduše malou zahradní architekturu. Klienti ovšem začali chodit s různými nápady na využití. Líbilo se mi, že jim mohu dopřát prostor, kde se realizují a sami se rozhodnou, jak s ním naloží. Je to takový scénografický přístup: vytvoříte prostor, aby se mohlo něco dít. Baví mě prozkoumávat jedno téma do detailu. Samozřejmě ale požadavky koriguji, abych se pod výsledkem mohla podepsat a ručit za řemeslnou i estetickou kvalitu,“ konstatuje.

„Jen“ vytrvat

Podnikání Kateřině přináší svobodu, i když to není jednoduché. „S odstupem musím přiznat, že jsem se vůbec nepřipravila na skutečnost, že budu dennodenně o všem rozhodovat a nést plnou odpovědnost. Nikdo vám nedá funkční návod. Další výzvou bylo nezastavit se a pokračovat, přestože si občas říkáte, že to, co děláte, možná nemá smysl. Na druhou stranu cítím svobodu vlastního podnikání a kreativity.“

Uvést věci do pohybu

Během budování byznysu se Kateřině narodily tři děti, firma tak delší dobu fungovala v úsporném režimu. „Když přišly děti, neměla jsem pořádně zaběhnuté postupy. Po čtvrt roce na mateřské jsem se vrátila do práce a snažila se všechno ukočírovat. Teprve nyní jsou děti starší a mám trochu více času. Učím se věci delegovat, abych mohla firmu posouvat dál. Záměrem je vytvořit funkční organismus – chci zůstat srdcem projektu, ale k tomu potřebuji ostatní orgány a části těla, aby vše pěkně šlapalo.“

Také z toho důvodu se Kateřina přihlásila do soutěže Visa She's Next, kterou nakonec společně s dalšími čtyřmi finalistkami vyhrála. „Chtěla jsem získat nový pohled zvenčí. Podnikání, nastavování procesů a hledání nejlepšího firemního řešení je mnohdy intuitivní a osamělé. Tato soutěž byla příležitost, jak ho konfrontovat s odborníky. Je důležité získat si odstup a říct si: Teď jsme taková firma a kde bychom chtěli být za pět, deset let.“

Hop, nebo trop

Aktuálně také řeší, jak zvyšovat kapacitu firmy. Zakázek přibývá, jenže maringotka je sama o sobě velký objekt a strakonická dílna má svou omezenou kapacitu. Průběžně sice hledá nové prostory, jejich koupi však brzdí vysoké ceny. Stojí před rozhodnutím, zda zůstat malým podnikem, nebo přepnout „na vyšší obrátky“. „Nelze to bohužel dělat postupně, nýbrž skokově. Buď jít do velké haly, kde potřebujete hodně lidí a rozjet provoz, anebo vést menší rodinný provoz. Jednou z výherních cen v rámci soutěže je mentoring a toto bude určitě jedno z témat, na které se zaměřím.“

Zároveň se snaží získat co nejvíce informací k exportním normám, aby mohla s byznysem překročit hranice. „Maringotky jsou pro mě symbolem Česka. Miluji ta původní zahradní stavení. Nikoliv esteticky, ale jejich koncept, kdy máte zahrádku a na ní zázemí. Češi jsou na maringotky poměrně zvyklí, jen je potřeba vyladit estetiku. A poté bych je chtěla vypustit do světa,“ prozrazuje Kateřina své plány. Krom toho by si přála vlastní showroom, kemp nebo vesničku, kam by se lidé mohli přijít podívat, vše si vyzkoušet a zároveň by to bylo hezké prostředí ke komerčnímu využití.