Boříme mýty kolem asexuality. „Nepotřebuju sex, abych byla skutečná žena“

Asexualita
LGBT+Sexualita
Karolina Rogaska
| 13. 5. 2022 | 41 komentářů | 10 963
Boříme mýty kolem asexuality. „Nepotřebuju sex, abych byla skutečná žena“
Foto: Toa Heftiba / Unsplash

„Na gymnáziu jsem se cítila rozbitá, vadná. Chybělo mi něco, co je pro ostatní přirozené. Poslouchala jsem, jak se moji vrstevníci baví o sexu, a kladla si otázku, co je se mnou v nepořádku. Proč se můj zájem o sex rovná nule?“ říká jednadvacetiletá Inga. Vypráví, co znamená být asexuální a jak se přístup společnosti k této orientaci vyvíjí.

Při hledání odpovědí na otázky ohledně své sexuality narážela Inga na popisy různých psychosexuálních orientací. Žádný z nich ale neodpovídal tomu, jak se cítila ona.

Jednoho dne se jí v doporučených příspěvcích na Facebooku objevil komiks o demisexualitě doplněný definicí této orientace a popiskem: „Orientace spadající pod asexualitu.“ Tak se Inga dozvěděla, že existuje něco jako asexualita, že na světě jsou lidé, kteří pociťují sníženou nebo žádnou sexuální touhu a pohlavní styk nebo sex je nejčastěji vůbec nezajímají. Zároveň však mohou navazovat romantické vztahy a prožívat šťastné partnerství.

Ačkoli mám pořád občas pocit, že jsem vadná, opakuju si, že člověka nedělá to, jestli chce jít s někým do postele.

To je přesně o mně, pomyslela si Inga. A ulevilo se jí. Konečně mohla pojmenovat to, co se jí už delší dobu honilo hlavou. „Ačkoli mám pořád občas pocit, že jsem vadná, opakuju si, že člověka nedělá to, jestli chce jít s někým do postele,“ zdůrazňuje.

Stejně důležité jako objev, že je asexuální, bylo přijetí jejích blízkých. Coming out před rodiči udělala tak trochu mimochodem. Měla vystoupit v kampani sdružení Asfera, které se věnuje šíření povědomí o asexualitě. Pochlubila se rodičům, že se chystá natáčet video, kde bude mluvit o své orientaci. „Rodiče jsou liberální, otevření, vzali to v klidu. Máma mě jen požádala, abych jí poslala odkazy na nějaké články, protože by se ráda dozvěděla víc. Teď už je to pro ně normální věc. Jen občas ironicky prohodí, že ode mě se tedy vnoučat nedočkají,“ usmívá se Inga.

Slyšeli jste někdy o asexualitě?

Domnívá se, že kultura a společnost jsou, pokud jde o sex, iracionální. Na jedné straně zůstává sex tabu, na druhé se na něj všeobecně tlačí. „Znáš to, jdeš ven, řekneš, že ke kamarádovi, a hned slyšíš, že se máte chovat slušně. Nikdy jsem nechápala, o co jde – to se jako bojí, že budeme čmárat po zdech? Prostě se rovnou předpokládá, že bychom mohli chtít ,něco‘ dělat…“

Lidská sexualita se často omezuje na to, co se děje v posteli. V médiích a kultuře se setkáváme se sexualizací těla. Takto sexualizované osoby (jedná se především o ženy) jsou zároveň vnímány jako nemorální, pokud chtějí mít sex podle vlastních pravidel. Je jedno, jestli ho chtějí mít příliš, nebo naopak vůbec.

Inga potvrzuje, že se dá žít i bez toho. Má vztah s jinou asexuální osobou a pokládá ho za šťastný. „Dokonce znám lidi, kteří mají sex, i když jsou asexuální, protože jim dělá obrovskou radost potěšit partnera. Nebo je to pro ně prostě zajímavá aktivita. Já do této skupiny nepatřím, ale boří to mýtus, že se asexuální lidé v tělesné oblasti nikdy nerealizují.“

Prostě jenom orientace

Na téma asexuality koluje ještě spousta dalších mýtů a stereotypů. Například velmi rozšířené přesvědčení, že absence sexuální touhy musí mít nějakou příčinu. Že za ní stojí špatné zážitky z dětství, trauma ze znásilnění nebo zneužití. Vědci už ale dokázali, že asexualita s takovými zkušenostmi nesouvisí. Je to prostě jen další orientace.

Čtěte také: Tajný život seniorů

Foto: Shutterstock

Je skvělé, že o různorodém prožívání sexuality se mluví čím dál víc. Tedy pokud se týká lidí od určitého věku. A do určitého věku. Vně těchto hranic vyvolává téma rozpaky, stud, popírání… A to ke škodě nás všech.

Sex ve starším věku nezmizí, jen se za něj více stydíme

„Lidé se mě někdy ptají, jestli se snažím léčit. Někdy jsou nepříjemně přímí. Když jsem začala o své asexualitě mluvit nahlas, stávalo se mi, že mi lidé psali zprávy ve stylu ,čau, tebe někdo znásilnil?‘. Apeluju na všechny, tohle opravdu nedělejte. Vždyť je to hrozně intimní otázka. A kromě toho, i kdyby někdo trauma měl, nemusí být příčinou jeho asexuality,“ podotýká Inga. A dodává: „Pokud vím, orientace se vytváří už v prenatálním stadiu – a v tomhle období vývoje člověk takové zážitky asi nezíská.“

Málo žena, málo queer

Inga také upozorňuje, že není dobré snažit se někoho „zachránit“ nebo „opravit“. Homosexuální a asexuální ženy se často potýkají s nabídkami typu „Já ti ukážu, co je sex, a hned tě to přejde“ nebo „Přijď ke mně na noc a uvidíš, jak se cítí skutečná žena“. „Nepotřebuju sex, abych byla skutečná žena,“ říká k tomu Inga.

Kamarádi jí radí, aby podobná individua blokovala. „Vždycky mám chuť jim vynadat, jak se to chovají, že nejsem žádná informační kancelář a aby se zamysleli, než někomu ještě někdy položí takovou otázku.“

Poslechněte si: Asexualita a fujsex

Foto: Vyhonit ďábla

Jak se žije asexuálům v Česku, zjišťoval i podcast Vyhonit ďábla. V 17. epizodě odpovídají hostky Barbora a Markéta na to, proč je sex nebere, jestli vůbec randí nebo jestli potřebují masturbovat. 

Autorky podcastu Vyhonit ďábla byly také hosty podcastu Hlas Heroine.

Inga doufá, že díky společenskému vývoji bude podobných situací čím dál méně. „Ještě by to ale chtělo, aby se v popkultuře vyskytovalo trochu víc asexuálních lidí. Teď jich je jako šafránu,“ říká.

Nízké povědomí o asexualitě může vést k vyloučení také v rámci společenství LGBTQIAP+. „Někteří lidé si myslí, že asíci jsou něco jako spicy straight (heterosexuálové, kteří se hlásí k tomu, že je přesto „berou“ lidé stejného pohlaví – pozn. red.), jen bez sexuální složky. Nebo nám říkají, že nejsme dostatečně queer nebo nezažíváme žádnou diskriminaci. Ale to není pravda,“ říká Inga.

Samozřejmě ví, že společnost je pestrá a každý nemusí být obeznámený s významem jednotlivých „písmenek“. O to důležitější je ukazovat asexuální lidi v médiích, a to nikoli jako něco kuriózního nebo nebezpečného. Tak byli ve světové kinematografii roky zobrazováni transgender lidé, což se přímo promítlo do jejich životní situace. O tom, jaké následky tento přístup Hollywoodu měl, vyprávějí například hrdinové dokumentu V záři reflektorů Sama Federa.

Inga cítí, že to ještě nějakou dobu potrvá, než bude možné, aby se asexuální postava stala hlavním hrdinou filmu nebo seriálu. „Kdybychom mohli takovou postavu sledovat, pomohlo by to všem. Jenže když v něčem není sex, špatně se to prodává.“

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • PRVNÍ MUŽ NA TITULCE HEROINE Lukáš Houdek je muž mnoha talentů a zájmů. Aktivista, novinář, vedoucí projektu HateFree Culture, světoběžník i humanitární pracovník. Jako výrazného umělce, který dokáže svými projekty tnout do živého a naštvat spoustu lidí, ho představuje polský spisovatel Mariusz Szczygieł. „Mám takové pravidlo: nikdy nikomu neříkám, že má hrozné názory. Lidi neodsuzuju, nestavím je na pranýř. To totiž nikdy nefunguje,“ říká Lukáš Houdek. Prvním mužem na obálce Heroine nemohl být nikdo jiný!
  • ACH TI MUŽI! Nové číslo časopisu Heroine je tentokrát hodně o mužích a od mužů. Říká se, že přišli o své tradiční role a nové teď horko těžko hledají, což s sebou nese spoustu mrzutostí. A tak jsme si chtěli na onu pověstnou „mužskou krizi“ posvítit. Co to vůbec je? Kdo za ni může? A kde je svět ještě v pořádku? Dali jsme mužům možnost mluvit o tom, co je trápí a čeho se děsí.
  • LIBUŠE JARCOVJÁKOVÁ Její černobílé, často neostré, emotivní a obnažené snímky jdou na dřeň. Fotí už od šedesátých let, její tvorba byla ale téměř neznámá až do výstavy v Arles v roce 2019. Tu pak deník The Guardian vyhlásil nejlepší výstavou roku a z Jarcovjákové byla rázem světová senzace. S Marikou Pecháčkovou si v intimním rozhovoru povídala o bolesti nohou, o vztazích s muži i ženami, a hlavně o focení. „Já věděla, že to nikdo neuvidí, tak jsem byla absolutně bez cenzury. Pak se posunulo vnímání toho, co je přípustné pro svět umění. Miluju fotografickou chybu; když se objeví, vítám ji.“
  • BOŽÍ VODA Taky milujete přírodní nápoje jako kombucha, kvašené tibi limonády nebo domácí zázvorové pivo? Pak prostě nesmíte vynechat ani březovou mízu. Čepovaná přímo ze stromu chutná jako osvěžující, mírně nasládlá pramenitá voda. Když ale vyzrává v lahvích obohacená o trnky, višně, květy růží nebo třeba kopřivy, můžete se těšit na chuťový koncert. A prý má téměř zázračné účinky!

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 41 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

František Novotný | 13. 5. 2022 13:35

Tvrdíte: Vědci už ale dokázali, že asexualita s traumatem a negativními zkušenostmi nesouvisí a je to jen další orientace. Zapnul jsem strýčka googla abych si to ověřil. A je to celé trochu jinak. Vědci tak maximálně prokázali, že asexualita traumatickou příčinu nutně mít nemusí. Tj. máme lidi, u nichž asexualita s traumatem a negativními zkušenostmi nesouvisí a máme lidi, u nichž asexualita s traumatem a negativními zkušenostmi naopak zase souvisí. O příčinách asexuality toho moc nevíme, mezi vědci nepanuje ani shoda jestli je to nová orientace nebo co to je. Trochu rozdíl ne? Boříte jedny stereotypy a pak je nahrazujete jinými, stejně zavádějícími.

+4
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Pinochet | 13. 5. 2022 8:49

Asexualita. Moc hezký eufemismus pro frigiditu.

-13
Reagovat