Boříme mýty kolem asexuality. „Nepotřebuju sex, abych byla skutečná žena“

Asexualita
LGBT+Sexualita
Karolina Rogaska
| 13. 5. 2022 | 43 komentářů | 16 083
Boříme mýty kolem asexuality. „Nepotřebuju sex, abych byla skutečná žena“
Foto: Toa Heftiba / Unsplash

„Na gymnáziu jsem se cítila rozbitá, vadná. Chybělo mi něco, co je pro ostatní přirozené. Poslouchala jsem, jak se moji vrstevníci baví o sexu, a kladla si otázku, co je se mnou v nepořádku. Proč se můj zájem o sex rovná nule?“ říká jednadvacetiletá Inga. Vypráví, co znamená být asexuální a jak se přístup společnosti k této orientaci vyvíjí.

Při hledání odpovědí na otázky ohledně své sexuality narážela Inga na popisy různých psychosexuálních orientací. Žádný z nich ale neodpovídal tomu, jak se cítila ona.

Jednoho dne se jí v doporučených příspěvcích na Facebooku objevil komiks o demisexualitě doplněný definicí této orientace a popiskem: „Orientace spadající pod asexualitu.“ Tak se Inga dozvěděla, že existuje něco jako asexualita, že na světě jsou lidé, kteří pociťují sníženou nebo žádnou sexuální touhu a pohlavní styk nebo sex je nejčastěji vůbec nezajímají. Zároveň však mohou navazovat romantické vztahy a prožívat šťastné partnerství.

Ačkoli mám pořád občas pocit, že jsem vadná, opakuju si, že člověka nedělá to, jestli chce jít s někým do postele.

To je přesně o mně, pomyslela si Inga. A ulevilo se jí. Konečně mohla pojmenovat to, co se jí už delší dobu honilo hlavou. „Ačkoli mám pořád občas pocit, že jsem vadná, opakuju si, že člověka nedělá to, jestli chce jít s někým do postele,“ zdůrazňuje.

Stejně důležité jako objev, že je asexuální, bylo přijetí jejích blízkých. Coming out před rodiči udělala tak trochu mimochodem. Měla vystoupit v kampani sdružení Asfera, které se věnuje šíření povědomí o asexualitě. Pochlubila se rodičům, že se chystá natáčet video, kde bude mluvit o své orientaci. „Rodiče jsou liberální, otevření, vzali to v klidu. Máma mě jen požádala, abych jí poslala odkazy na nějaké články, protože by se ráda dozvěděla víc. Teď už je to pro ně normální věc. Jen občas ironicky prohodí, že ode mě se tedy vnoučat nedočkají,“ usmívá se Inga.

Slyšeli jste někdy o asexualitě?

Domnívá se, že kultura a společnost jsou, pokud jde o sex, iracionální. Na jedné straně zůstává sex tabu, na druhé se na něj všeobecně tlačí. „Znáš to, jdeš ven, řekneš, že ke kamarádovi, a hned slyšíš, že se máte chovat slušně. Nikdy jsem nechápala, o co jde – to se jako bojí, že budeme čmárat po zdech? Prostě se rovnou předpokládá, že bychom mohli chtít ,něco‘ dělat…“

Lidská sexualita se často omezuje na to, co se děje v posteli. V médiích a kultuře se setkáváme se sexualizací těla. Takto sexualizované osoby (jedná se především o ženy) jsou zároveň vnímány jako nemorální, pokud chtějí mít sex podle vlastních pravidel. Je jedno, jestli ho chtějí mít příliš, nebo naopak vůbec.

Inga potvrzuje, že se dá žít i bez toho. Má vztah s jinou asexuální osobou a pokládá ho za šťastný. „Dokonce znám lidi, kteří mají sex, i když jsou asexuální, protože jim dělá obrovskou radost potěšit partnera. Nebo je to pro ně prostě zajímavá aktivita. Já do této skupiny nepatřím, ale boří to mýtus, že se asexuální lidé v tělesné oblasti nikdy nerealizují.“

Prostě jenom orientace

Na téma asexuality koluje ještě spousta dalších mýtů a stereotypů. Například velmi rozšířené přesvědčení, že absence sexuální touhy musí mít nějakou příčinu. Že za ní stojí špatné zážitky z dětství, trauma ze znásilnění nebo zneužití. Vědci už ale dokázali, že asexualita s takovými zkušenostmi nesouvisí. Je to prostě jen další orientace.

Čtěte také: Tajný život seniorů

Foto: Shutterstock

Je skvělé, že o různorodém prožívání sexuality se mluví čím dál víc. Tedy pokud se týká lidí od určitého věku. A do určitého věku. Vně těchto hranic vyvolává téma rozpaky, stud, popírání… A to ke škodě nás všech.

Sex ve starším věku nezmizí, jen se za něj více stydíme

„Lidé se mě někdy ptají, jestli se snažím léčit. Někdy jsou nepříjemně přímí. Když jsem začala o své asexualitě mluvit nahlas, stávalo se mi, že mi lidé psali zprávy ve stylu ,čau, tebe někdo znásilnil?‘. Apeluju na všechny, tohle opravdu nedělejte. Vždyť je to hrozně intimní otázka. A kromě toho, i kdyby někdo trauma měl, nemusí být příčinou jeho asexuality,“ podotýká Inga. A dodává: „Pokud vím, orientace se vytváří už v prenatálním stadiu – a v tomhle období vývoje člověk takové zážitky asi nezíská.“

Málo žena, málo queer

Inga také upozorňuje, že není dobré snažit se někoho „zachránit“ nebo „opravit“. Homosexuální a asexuální ženy se často potýkají s nabídkami typu „Já ti ukážu, co je sex, a hned tě to přejde“ nebo „Přijď ke mně na noc a uvidíš, jak se cítí skutečná žena“. „Nepotřebuju sex, abych byla skutečná žena,“ říká k tomu Inga.

Kamarádi jí radí, aby podobná individua blokovala. „Vždycky mám chuť jim vynadat, jak se to chovají, že nejsem žádná informační kancelář a aby se zamysleli, než někomu ještě někdy položí takovou otázku.“

Poslechněte si: Asexualita a fujsex

Foto: Vyhonit ďábla

Jak se žije asexuálům v Česku, zjišťoval i podcast Vyhonit ďábla. V 17. epizodě odpovídají hostky Barbora a Markéta na to, proč je sex nebere, jestli vůbec randí nebo jestli potřebují masturbovat. 

Autorky podcastu Vyhonit ďábla byly také hosty podcastu Hlas Heroine.

Inga doufá, že díky společenskému vývoji bude podobných situací čím dál méně. „Ještě by to ale chtělo, aby se v popkultuře vyskytovalo trochu víc asexuálních lidí. Teď jich je jako šafránu,“ říká.

Nízké povědomí o asexualitě může vést k vyloučení také v rámci společenství LGBTQIAP+. „Někteří lidé si myslí, že asíci jsou něco jako spicy straight (heterosexuálové, kteří se hlásí k tomu, že je přesto „berou“ lidé stejného pohlaví – pozn. red.), jen bez sexuální složky. Nebo nám říkají, že nejsme dostatečně queer nebo nezažíváme žádnou diskriminaci. Ale to není pravda,“ říká Inga.

Samozřejmě ví, že společnost je pestrá a každý nemusí být obeznámený s významem jednotlivých „písmenek“. O to důležitější je ukazovat asexuální lidi v médiích, a to nikoli jako něco kuriózního nebo nebezpečného. Tak byli ve světové kinematografii roky zobrazováni transgender lidé, což se přímo promítlo do jejich životní situace. O tom, jaké následky tento přístup Hollywoodu měl, vyprávějí například hrdinové dokumentu V záři reflektorů Sama Federa.

Inga cítí, že to ještě nějakou dobu potrvá, než bude možné, aby se asexuální postava stala hlavním hrdinou filmu nebo seriálu. „Kdybychom mohli takovou postavu sledovat, pomohlo by to všem. Jenže když v něčem není sex, špatně se to prodává.“

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Martina Benešová jede bomby
    Jaderná chemička Martina Benešová slaví obří úspěch – lék na rakovinu prostaty, na jehož vývoji se podílela, byl už schválen v USA. „Když chcete dělat vědu na vysoké úrovni, musíte být nejen šéf, ale i krysa v oficíně, entertainer, politik, ekonom a psycholog,“ říká vědkyně, která se letos vdávala v Las Vegas v šatech po Cate Blanchett a nejlíp se dokáže odreagovat při rychlé jízdě autem.
  • Děravé vědecké potrubí
    Čím dál postupujeme po vědecké dráze, tím méně žen potkáváme: říká se tomu „děravé potrubí“. Se sedmi českými vědkyněmi jsme se na ty díry podívali pěkně zblízka. Kudy nám odbornice z akademické sféry mizí? A stačí díry zalepit, nebo by bylo lepší celé potrubí rovnou přestavět?
  • Milujeme fotoromány
    Zavzpomínaly jsme na časy, kdy jsme v novém Bravíčku vždycky listovaly na stránky s fotorománem, a nechaly jsme se tímhle formátem inspirovat. Tentokrát ale nejde o žádnou lovestory, nýbrž o satirické obrazy z vysokoškolského života z pera Dua Docentky. Získá Lída postdoktorský grant, nebo se její naděje zadupe docent Kuneš a profesor Hrubeš?
  • Proč nosí Filip Titlbach perly
    Novinář Filip Titlbach letos vydal knihu rozhovorů s queer lidmi o tom, čemu musí čelit. V Heroine se ho v důvěrném rozhovoru na jeho vlastní zkušenosti ptá Jana Ciglerová: „Lidé nám často říkají – žijte si, jak chcete, ale ne nám na očích. Proč si myslíš, že se skoro neoutují sportovci? Protože spolu chodí do sprch a heterosexuální muži s tím mívají problém. Myslí si, že je gayové znásilní.“

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 43 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

vica | 15. 5. 2022 22:26

Asexualita je něco, co sexuální většina neumí pochopit. Asexuálové se této většině však neprosí o pochopení, nýbrž jen a především, aby jim s tím svým hloupým sexem dali pokoj. Asexuál neotravuje sexuály, nemá totiž čím, sexuál si nemá proč stěžovat na asexuála, nemá žádný skutečný důvod ho řešit, bylo by to jako stěžovat si na lidi, kteří odpadky házejí do koše.
Je paradoxem, že přesto sexuálové mají pořád potřebu hledat palici na psa na lidi, kteří nedělají kravál, bordel a sex vymýšlením různých nálepek, přívlastků a diagnoz.
O diskriminaci asexuálů se do velké míry zasloužili odborníci, šířící mezi veřejností zpopularizovanou formu psychologie, postavenou zejména na starších tvrzeních různých "průkopníků" tohoto oboru, kde duševní zdraví bezpodmínečně spojovali s fungováním a používáním pohlavních orgánů a kde se tato "věda" zaměřovala především na ženy a jejich ochotu podvolovat se muži a reprodukční funkci, co se ještě i dnes často používá jako hlavní ideologická zbraň mizogynů na potírání žen.
Většina je touto agendou ovlivněna natolik, že odsudky a posměch na adresu asexuálních lidí jim proudí z úst a na papír nebo klávesnici, jako by měly vlastní život a tato většina byla jenom jejich hostitely bez uvědomění.
Zdůvodnění sexu, proč ho považují za natolik důležitý, takisto jsou jenom sbírkou vágných klišé

+8
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Pinochet | 13. 5. 2022 8:49

Asexualita. Moc hezký eufemismus pro frigiditu.

-17
Reagovat