„Mužům to půjde lépe, jsou rození lídři.“ Ve vedení škol chybí ženy a mohou za to i stereotypy

Málokdo má se školstvím tolik zkušeností jako Petra Mazancová. Je dlouholetou učitelkou, předsedá spolku Učitelská platforma, získala ocenění za přínos ve vzdělávání. Přesto, když se loni ucházela o místo ředitelky nově vznikající svazkové školy ZŠ Pod Beckovem, nevěřila si. „Mám jasnou představu o vedení školy, jsem erudovaná. I tak jsem o sobě ale dost pochybovala. A to i teď, když jsem práci získala. Pořád se bojím, aby lidé nepřišli na to, že něco „fejkuju”, nevím, neumím,” popisuje Mazancová.

Rozhodně s podobnými pochybami není sama. Základní školy, které mají první i druhý stupeň, vedou podle šetření České školní inspekce zhruba půl na půl ředitelé a ředitelky, proto se poměr mužů a žen ve vedení základních škol může zdát vyrovnaný. Stačí se ale podívat do sboroven a zjistíte, že to tak rozhodně není, jak dokazují i statistické údaje, které pravidelně uveřejňuje ministerstvo školství. Našli byste v nich totiž většinou ženy, vyučujících - mužů je na základních školách jen asi sedmnáct procent, a toto číslo dlouhodobě zůstává prakticky stejné. Muži se tedy stávají řediteli základních škol ve větší míře, než odpovídá jejich zastoupení v pedagogických sborech. Podle průzkumu organizace Učitel naživo funkci ředitelky navíc zvažuje jen 37 procent žen, což je o 27 procent méně než v případě mužů.

Muže jejich okolí v ambicích víc podporuje

Proč se tedy ženám nechce do vedení škol tolik jako mužům? Obecně se samozřejmě dají brát v potaz překážky, které souvisí s podstatou pozice ředitele, jako je náročná administrativa, ztráta kontaktu s žactvem nebo větší časová náročnost. Pokud se ale podíváme konkrétně na to, proč tuto profesi nechtějí dělat ženy, narazíme na osobnější důvody. Podle Mazancové jsou jednou z příčin i pochybnosti, které o sobě ženy mají, a jejich nižší sebevědomí. „Mám v okolí hodně mužů - ředitelů a je vidět, že k práci přistupují s větší sebedůvěrou,” říká Mazancová.