Aby uměly říct ne, když na ně někdo sahá, a odmítli pusu, kterou nechtějí. Se sexuální výchovou je potřeba začít už ve školce
Když se řekne sexuální výchova ve školce, mnoho lidí si nejspíš pomyslí, že to je pro malé děti nevhodné. Jenže v kontextu tak malých dětí jde o něco úplně jiného. Podle odbornic a odborníků by se předškolní děti měly učit o emocích, důvěře, rozpoznat hranice nebo o tom, že jejich tělo patří pouze jim. A také by se měly připravovat na svět, ve kterém jsou vystaveny rizikům mnohem dříve než generace jejich rodičů.
Pětileté dítě si stáhne kalhoty a běhá po zahradě. Jiné se zvědavě ptá, proč mají kluci jiné tělo než holky. Další odmítne pusu od příbuzného. Podle mnoha dospělých jsou to každodenní situace, které není potřeba řešit. Podle oslovených odbornic by ale právě těmito okamžiky měla začínat sexuální výchova - i když ne ta, kterou si pod tímto pojmem většina lidí představí.
Nejde o to, že by se učitelky měly bavit s dětmi ve školkách o sexu nebo o tom, kde se berou děti. Je ale důležité už děti v předškolním věku naučit základům prevence násilí a zneužívání. A proto je podle Marcely Macháčkové z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy potřeba s nimi mluvit o bezpečí, respektu k vlastnímu tělu, vztazích, emocích nebo o tom, zda někdo vůči nim nepřekračuje hranice.
Co se v článku ještě dočtete:
- Kdy a jak se dítě může poprvé setkat se sexualizovaným obsahem
- Jakým novým rizikům dnes děti čelí
- Kolik procent dětí dostalo před osmnáctinami fotografii se sexuálním obsahem
- Proč není dobré nechat děti bez informací
Chcete si přečíst celý rozhovor a mít přístup k dalším textům Heroine? Odemkněte si celý web a podpořte nezávislou redakci.
Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně a můžete ho i darovat.
„U čtyř nebo pětiletého dítěte nejde o sexualitu v dospělém slova smyslu. Jde o základní orientaci v těle, vztazích a bezpečí,“ vysvětluje psycholožka Irena Smetáčková z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Kromě výše zmíněného by se podle ní děti také měly učit pojmenovávat části těla, rozumět tomu, jak o sebe pečovat, a hlavně chápat, že mají právo rozhodovat o tom, kdo a jak se jich může dotýkat.
